Keš je věnována stoletému výročí jedné z největších bitev první světové války bitvy u Passchendaele. Uctívá památku všech padlých vojáků na obou válčících stranách, kteří denně prolévali svoji krev v blátivých zákopech Velké války z ,,rozmaru" tehdejších evropských mocností.
B I T V A U P A S S C H E N D A E L E
čili Třetí bitva u Yper (nebo u Yprů či u Ypry) bylo střetnutí zákopové fáze první světové války. Probíhala od 31. července do 6. listopadu 1917.
Tato bitva je jedním z příkladů nesmyslnosti válek, neboť lidské ztráty celkem na obou stranách prokazatelně dosáhly neuvěřitelného počtu přes 500 000 životů, ale za tuto cenu ani jedna ze zúčastněných stran nedosáhla významného územního ani materiálního zisku. Velení obou stran (z politických a strategických důvodů) po dobu několika měsíců odmítalo vzdát boj o území velké v podstatě jen několik kilometrů. Mnoho obětí přitom nepadlo v boji, ale zahynulo v močálech. O šílenství těchto událostí dostatečně vypovídá i fakt, že současné odhadované počty obětí se podle různých odhadů liší o statisíce, celkem na obou stranách mezi 500 000 až 700 000 životů.
Vojska Dohody docílila jen toho, že se fronta posunula zhruba o 8 km, ovšem v některých částech byla tato území ztracena již pět měsíců poté - když bez odporu padla do rukou Němcům po bitvě u Lys, součásti jarní ofenzívy roku 1918.
Již dříve Belgičané, ve snaze zabránit Němcům v postupu, vypustili mořské hráze, a tak se krajina proměnila v močál. V takovém terénu se pak drželo bahno i v období, kdy bylo delší dobu sucho. Všechny britské útoky se tak potýkaly s blátem. V některých fázích bitvy se odhaduje, že zhruba třetina obětí se utopila v močále. Německé protiútoky měly prakticky stejné obtíže. Britové své pozice zajistili mimo jiné i podzemními minami, které při jednom z německých útoků odpálili. Během jedné minuty tak zemřelo více než 10 000 německých vojáků. Celkové ztráty bitvy u Passchendaele se pohybují okolo 310 000 mužů na britské, 85 000 mužů na francouzské a 260 000 mužů na německé straně (v maximálních odhadech až 400 000). Generál Douglas Haig při původním plánování operace počítal se ztrátou 50 000 mužů a odmítal požadavky Huberta Plumera na dvojnásobný počet dělostřeleckých kusů a kvůli střídání asi trojnásobný počet divizí.
Důvody k bitvě
Britové se snažili dobýt ponorkové přístavy v německém držení v Belgii. Proto naplánovali rozsáhlou ofenzívu ve Flandrech (prosazovanou již před bitvou na Sommě) s centrem (opět) u Yper.
Podrobněji
Na počátku bojů (7. června) byly německé linie na messinském hřebínku podminovány a vyhozeny do povětří. Ač 2 z 19 ohromných náloží nevybuchly, výsledek byl pro Brity nad očekávaní příznivý. Úspěch nečekal ani strůjce operačního plánu Herbert Plumer, který v plánu počítal až s 50% ztrátami při následném útoku, oproti takovým odhadům byly ztráty velmi nízké. Britské jednotky spořádaně postoupily do cílových pozic. Dalšímu postupu zabránila jen nemožnost přesnější britské krycí palby přes hřebínek (oproti tomu se přesnost německého dělostřelectva za hřebínkem zvyšovala). Německý protiútok přišel o týden později, ale nedosáhli ničeho a byli naopak zatlačeni dokonce o něco hlouběji. Toto úvodní vítězství je také známo jako bitva u Messines.
Avšak další fáze ofenzívy se opozdila, britské velení naplánovalo operaci na konec července. Cílem bylo dobýt vesnici Passchendaele. Začalo pršet a Němci, dobře připravení na další útok, zpomalenou ofenzívu odrazili. Kvůli dlouhodobým bojům o tuto vesnici se tato bitva nazývá také bitva u Passchendaele.
Generál Herbert Plumer se rozhodl pro útok u této obce, neboť na tomto úseku byli Němci demoralizováni. Účastnila se britská 5. armáda Huberta Gougha, malá část 2. armády Herberta Plumera a jeden pluk z 1. francouzské armády. Celkově bylo k dispozici 12 dohodových divizí. Již od 18. července zuřilo mohutné dělostřelecké bombardování oblasti. Tím se však Dohoda vzdala momentu překvapení. Když pak až 31. července zaútočila pěchota na 18 kilometrech fronty, Němci dohodové vojáky zadrželi. Pomohl jim v tom i terén, rozmáčený několika prudkými bouřkami během července a srpna. Jen na několika místech dosáhl útok menších zisků.
Hlavním problémem zůstávalo v srpnu počasí, neboť zmíněné bouřky a lijavce pokračovaly, neustálé husté deště proměnily bitevní pole v bažinu. Během 16. - 18. srpna se útočilo jen po dřevěných chodníčcích. Každý si sebou část hatí nesl, většinou kolem 40 - 50 kg. Kdo spadl mimo cestu, mohl často utonout dříve, než jej mohli spolubojovníci vytáhnout. Dohodě uvízly v bahně tanky a nemohla své útoky podepřít novou technikou. Koncem srpna se nové velení (z páté armády přešlo na druhou, v čele stál Herbert Plumer) odklonilo od masivních úderů a plánovalo sérii menších, rychlejších a překvapivějších útoků. Tato strategie byla nazývána bite and hold - zakousnout a držet. Těmi dosáhla Dohoda jistých zisků.
Září sice bylo suché, ale bahno již nevyschlo. Po celé září a i začátkem října se útoky dařily a bylo dosaženo hlavních cílů útoků. V říjnu však došlo k obratu, plánované útoky nedosahovaly zisků a vršily se další hromady mrtvých. Zhoršilo se opět počasí, říjen byl značně vlhký, a postup byl postupně zastaven nepřítelem, útoky byly omezeny a poté definitivně odvolány.
Poslední úspěšné akce bitvy byly dílem kanadských divizí. Ve třech útocích (následovaly vždy zhruba po týdnu) na přelomu října a listopadu dobyli Kanaďané výše položené pozice - obci Passchendaele a blízkou výšinu. Tato část bitvy se někdy nazývá druhá bitva u Passchendaele, neboť první bitvu u Passchendaele postoupily v polovině října síly ANZACu.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99et%C3%AD_bitva_u_Yper