Sousoší stojící v poli na křižovatce cesty k Radčicím je snad nejstarší "památník" ve Stráži nad Nisou.
Ušlechtile tvarovaný pískovcový podstavec s barokním zdobením, po stranách v nikách na červeném podkladu jsou reliéfy postav sv. Veroniky a sv. Johannese.
Nad podstavcem se tyčí v životní velikosti sochy Krista a Matky Marie, které představují jejich loučení.
Překlady textů na podstavci
Na přední straně:"Hleď, Spasitel trpí, ach,jak hořké bylo loučení, ach! Matce puká srdce, Ježíš praví, to musí tak být, nebotˇ jinak nemůže být svět spasen."
Na zadní straně:"Za slavné vlády jeho řím.k.k. Apost. Majestátu Josefa II. vrchnosti S.Excelence hraběte Christiana von Clam, v době působení duchov. správce P. Antona Kopsche dal postavit tuto sochu Josef Simon z Habendorfu k uctění a na paměť posledního smutného rozloučení Ježíše Krista našeho Vykupitele s jeho blahoslavenou Matkou a Pannou Marií. V roce 1768."
Na spodním podstavci:"Restauroval Anton Simon v r. 1873"
Sousoší nechal postavit Josef Simon, statkář z Habendorfu (Stráže nad Nisou). Simonovi byli "Fahrenbauer", sedláci zabývající se také povoznictvím. Každý rok vozili svým spřežením do Benátek liberecké sukno. Toto bylo speciálně zpracované pro bazary Orientu. Z Benátek tam bylo dopraveno lodí. Sedlákům trvala cesta do Benátek 3 měsíce. Při zpáteční cestě dováželi hedvábí, sklo a ze Solnohradu sůl. Na jedné z těchto cest se zmíněný Josef Simon dostal do velkých nesnází a slíbil, vrátí-li se domů, že nechá postavit toto sousoší. Tak se také stalo.
V době, kdy bylo sousoší postaveno, byli "Fahrenbauer" poddáni liberecké vrchnosti a musili pro ni jezdit 72 dní v roce jako robotu.
Zvyklost z doby, kdy Radčice neměly vlastní hřbitov a své zemřelé pohřbívaly v Habendorfu:
Každý pohřební průvod, který směřoval z Radčic na habendorfský hřbitov se zastavil u sousoší, máry byly postaveny před něj a účastníci se pomodlili za zemřelého "Otče náš".
Použito s laskavým svolením paní Libuše Kubíkové, bývalé kronikářky ve Stráži nad Nisou.