Úvodem
Tato série keší je věnována zaniklým obcím na území bývalého vojenského újezdu Ralsko. Je připomenutím pomíjivosti veškerého lidského konání a měla by vést k zamyšlení: i to, co se nám dnes zdá věčné a dokonalé, může v krátkém čase zmizet v propadlišti dějin a u dalších generací upadnout v zapomnění.
Tematiku série lze číst i jako završení nepříliš úspěšného procesu kolonizace oblasti mezi městy Doksy, Mimoň, Osečná a Mnichovo Hradiště. Počátky souvislého osídlení se datují od 13. století, dnes nevýrazná obec Kuřívody (správní centrum novotvaru „město Ralsko“) byla založena v r. 1279 jako královské město Freistadt, mnoho dnes zaniklých vsí stálo již na konci 14. století. Snaha o hospodářské zvelebení do té doby jen řídce obydlené a převážně lesnaté krajiny tvrdě narážela na přírodní limity. Na pískovcovém podloží, jen místy s překryvy hlinitějších sedimentů, se rychle ztrácela voda a půdy byly často málo úrodné. Současné přírodovědné poznání ukazuje, že se zde od staršího holocénu (za cca posledních 8000 let) jen málo měnila vegetace a v této souvislosti se dnes hovoří o středoevropské tajze. Nepočetné obyvatelstvo se potýkalo s nedostatkem vody, sídla hospodářsky stagnovala, střídavě se vylidňovala a některá i posléze zanikla. Industrializace se oblasti vyhnula širokým obloukem.
Po staletí se zde stýkaly německé a české kulturní vlivy. Přestože řada sídel byla ve středověku založena českými osadníky, nakonec v nich výrazně převládlo německé obyvatelstvo. To pak mělo tragický důsledek v nuceném vysídlení velké většiny obyvatel po konci 2. světové války a usnadnilo rozhodování o budoucím vojenském využití tohoto rozsáhlého území.
I když opuštěné domy byly zčásti nově osídleny příchozími z vnitrozemí Československa, případně i dalších zemí, ještě v r. 1946 bylo definitivně rozhodnuto o zřízení „Vojenského výcvikového tábora Bezděz“ a během následujícího roku proběhlo vysídlení většiny obcí. Dnem 1. 7. 1950 byl zřízen Vojenský újezd Ralsko, krátce poté byla vyklizena zbylá sídla. Celkem zasáhl vojenský újezd na území asi 30 obcí, většinou ale v podobě záboru rozsáhlých, převážně neosídlených území, zejména lesů. Beze zbytku zaniklo více než 15 vsí a osad, další byly zničeny zčásti, případně byly obsazeny armádou a přestavěny pro vojenské účely.
V r. 1968 přešel vojenský újezd do užívání sovětské armády, ta jej opustila v r. 1991, následně došlo ke zrušení vojenského újezdu a jeho předání civilní správě. K obnově zaniklých sídel ale již nedošlo a těžko lze očekávat, že by se tak v dohledné budoucnosti stalo.
Přestože vojenský újezd zanikl, na jeho území stále hospodaří státní podnik Vojenské lesy a statky. Ten na jeho významné části zřídil oboru Židlov, která je s rozlohou 3786 ha druhá největší v Česku. Na rozdíl od jiných obor je zde umožněn omezený pohyb veřejnosti, podmínky vstupu se ale od založení obory v r. 2000 postupně zpřísnily (což má i důsledky pro legální dostupnost keší). V r. 2011 byly do obory vysazeni zubři, kteří se zde úspěšně aklimatizovali. Kromě nich je zde hojnost jelení, mufloní, daňčí a černé zvěře. A také, zejména na podzim, myslivců.
Z dřívějších obcí se většinou dochovaly jen sotva patrné pozůstatky zástavby, neboť je armáda cíleně likvidovala. Na některých místech jen cvičené oko pozná, že zde před mnoha desetiletími žili a pracovali lidé. Krajina širokého prostoru se pronikavě změnila (což má ale do značné míry širší platnost pro celé bývalé Sudety). Tam, kde kdysi bývala pole, louky, sady či cesty, nacházíme dnes terén přetvořený těžkou vojenskou technikou a výbuchy munice, zarostlý vysokými lady a pionýrským lesem. Postupem času se rozpadla nebo spíše byla zdevastována či zdemolována i většina vojenských objektů, jen některé nalezly nové uplatnění. Tyto objekty ale většinou stojí, resp. stály mimo bývalá sídla, v nichž jsou umístěny keše.
Wolschen – Olšina
Bývalá obec leží v rovinatém terénu v nadmořské výšce cca 397 metrů. Poprvé je dokladována kolem roku 1400. V roce 1899 tu bylo evidováno 44 domů a 221 obyvatel, v r. 1913 to bylo 47 domů a 232 obyv. a v r. 1924 již 59 domů a 236 obyvatel. Nedošlo zde tedy (až do r. 1938) k podobnému úbytku obyvatel jako v dalších vesnicích. Bylo tomu tak zřejmě i proto, že se Olšina stala do určité míry spádovou obcí – na počátku 20. století se zde nacházela jednotřídní škola, poštovní a telegrafní stanice a četnická stanice (strážnice). Obec náležela k farnosti Jablonec (Gablonz bei Niemes, novočesky Jabloneček). Školu dle adresáře z r. 1913 navštěvovalo 65 žáků, řídícím učitelem byl tehdy Adolf Bienert.
Několik údajů z adresáře z r. 1924:
- představený obce (starosta): Josef Kirschner
- Družstva: Mlékárenské družstvo pro Olšinu a okolí s. r. o., Sjednocené řemeslné družstvo.
- Banky a spořitelny: Raiffeisenkasse
- Spolky: Dobrovolní hasiči, Rolnický a lesnický spolek, místní skupina Svazu Němců v Čechách
Průmysl, obchod a řemesla:
- dámská krejčová: Anna Preißler, č. p. 47
- řezník a uzenář: Wenzel Kirschner, 44
- holič: August Bär, 36
- hospody: August Bär 36, Josef Heide 11, Wenzel Kirschner 44
- obchody se smíšeným zbožím a hokynářství: August Bär 36, Antonie Heide 11, Elisabeth Slavik 38
- porodní asistentka: Anna Eichler 48
- obchodník se zemědělskými produkty: Franz Miller 10 (též realitní zprostředkovatel), Josef Schwarz 46
- pila: Wenzel Kirschner 20
- obchodník s jatečným dobytkem: Wenzel Kirschner 44
- krejčí: August Bär 25
- obuvník: Josef Herbst 35
- lom (kameník): Wenzel Müller 24
- obchod s tabákem (trafika): August Bär 36, Wenzel Kirschner 44
- truhlář: Heinrich Roll 33, Hermann Kirschner 26
- kolář: Wenzel Eichler 12
Obec byla návesního typu, se značně koncentrovanou zástavbou, která byla radiálně uspořádána kolem návsi s rybníkem. Další domy tvořily uzavřený prstenec po východní straně. Za vnějšími domy navazovaly ovocné sady. Původně byly na návsi rybníky dva, ale na leteckém snímku z r. 1938 je již patrný pouze větší z nich (východní), zatímco na místě západního se již nachází nová zástavba. Na návsi stála větší kaple.
Několik zajímavostí ze serveru Zaniklé obce:
Z obce pochází nález asi 1500 mincí z 15. století.
V roce 1893 zřízen pramenný vodovod, který napájel i dva místní rybníky. Před tímto datem se voda dovážela a donášela z obce Křída. Do r. 1873 chodily děti do školy v Jablonci, v zimě však měly vyučování v selské místnosti v domě č.p. 39. Vyučování zde tehdy zajišťoval pomocný učitel. V r. 1889 bylo v místě započato se stavbou jednotřídní školy s bytem pro učitele, která byla slavnostně otevřena v r. 1890. Před školou stály dva akáty, které byly vypěstovány na počest 60ti-letého jubilea vlády jeho excelence císaře Františka Josefa I.
Rolnictví a chov dobytka bylo hlavním zdrojem příjmů prostředků na obživu obyvatel. V místě byly tři hostince, dva obchody a několik obchodníků a řemeslníků. 1908 postavena parní mlékárna, když rolníci z okolních vsí vytvořili Mlékárenské družstvo. Mimoto byla v Olšině cihelna a parní pila. Pila zajišťovala až do přivedení vysokého napětí v roce 1922, elektrickým proudem obec. 10. října 1902 zajištěno telefonické spojení do Kuřívod. Až do r. 1925 spojoval místní Poštovní úřad Poštovní kočár (Postilion), poté byl nahrazen Poštovním autobusem z Mimoně.
Po vysídlení v r. 1947 byla veškerá zástavba srovnána se zemí. Do dnešních dní se zachovaly především sklepy, nádrže na vodu a malé zbytky nadzemního zdiva.
Podrobnější popis současného stavu dle serveru Zaniklé Ralsko (tamtéž viz fotografie):
Místo bývalé obce je poznat podle větší koncentrace náletů s viditelnými troskami domů i ze silnice. V obci se nezachovala žádná stavba, všechny byly zničeny armádou. Olšina leží v severovýchodním okraji bývalých tankových střelnic (dnes obora Židlov). V těchto místech již nebyl tak intenzivní vojenský výcvik, proto lze dobře poznat pozůstatky domů. Uprostřed obce se nacházely dva rybníky, v nichž byla zadržována voda pramenného vodovodu. Na návsi, která byla osázena lípami, stála velká kaple, po níž zbyly jen obvodové základy. Z lipového stromořadí zbyla jen jediná. Uprostřed bývalé návsi lze pozorovat panel, který překrývá hlubokou obecní studnu, která je jednou z nejhlubších v Ralsku.
Mezi významné budovy patřila škola. Stála vedle rybníčku, vpravo od hráze, ale dnes se tu nachází pouze sklep. Další takovou stavbou byla pošta, která sídlila ve dvoupatrovém, na svou dobu moderním domě. Zajímavou stavbou pro tuto oblast byla mlékárna, která svým vysokým komínem vzbuzovala průmyslový dojem v zemědělském okolí. Stála na jihu obce a lze po ní najít pálené cihly ze zbořeného komína.
Z vedlejších komunikací, které odbočovaly z hlavní silnice, je zřetelná jen jedna. Vede od bývalého rybníka severně na konec obce. Tam, kde měli lidé u domů zahrady s ovocnými stromy, dnes stojí staré jabloně, třešně a lísky. Vyspělost tehdejších staveb v Olšině dokládají i dochované železobetonové konstrukce staveb a sklepů. U bývalých stavení se vyskytují zatopené septiky a malé vodní nádrže z pálených cihel nebo kamení. V nich obyvatelé zadržovali srážkovou vodu pro vlastní potřebu a zavlažování.
Použité zdroje:
- Blažková J. (1997): Vznik vojenského újezdu Ralsko. – Bezděz 5: 9–46.
- Gabriel F. & Panáček J. (1997): Prameny k dějinám středověkého osídlení vojenského prostoru Ralsko. – Bezděz, 5: 47–72.
- Gebert F. (1913): Adressbuch für den politischen Bezirk Böhmisch Leipa.
- Kunstner J. (1899): Adressbuch des politischen Bezirkes Leipa mit Wohnungsanzeiger der Staedte Leipa.
- Nowey-Schneider (1924): Adressbuch für die politischen Bezirke Böhmisch Leipa und Niemes.
- Schaller J. (1790): Topographie des Koenigreichs Boehmen, darinn alle Staedte, Flecken, Herrschaften, Schloeßer, Landgueter, Edelsitze, Kloester, Doerfer, wie auch verfallene Schloeßer und Staedte unter den ehemaligen, und jetzigen Benennungen samt ihren Merkwuerdigkeiten beschrieben werden. Viertel Theil. Bunzlauer Kreis. – Prag und Wien.
- Sommer J. G. (1834): Das Königreich Böhmen; statistisch-geographisch dargestellt. Zweiter Band. Bunzlauer Kreis. – Prag.www.zanikleobce.cz
- www.zanikleralsko.cz
- deutschboehmen.de
- informacni-stredisko-roven6.webnode.cz
- archivnimapy.cuzk.cz/
- lms.cuzk.cz/lms/
- geoportal.gov.cz/web/guest/map
Jak na keš
Keš se nachází uvnitř obory Židlov, v níž platí omezení pohybu. Během lovecké sezóny, tj. v měsících září a říjnu, je zakázán vstup do obory mezi 16. hodinou odpolední a 9. hodinou ranní. Začátkem jara, od 1. března do 15. dubna platí celodenní zákaz vstupu z důvodu ochrany zvěře (reprodukční období). Cyklistům je povolen vjezd pouze po vyznačených cyklostezkách. V případě této keše to není problém, neboť cyklostezka prochází areálem zaniklé obce.
Přímo ke keši se ale raději vydejte pěšky, terén je zde dosti členitý, vegetace bujná a v létě s hojností kopřiv. Pokud se vám poštěstí dostat se sem časně zjara, bude Vám odměnou záplava kvetoucích bledulí (i něco málo sněženek), později prvosenek, pomněnek lesních a bradáčků vejčitých. Ještě později pak hlavně ty kopřivy... V deštivém období pro změnu může stát místy voda. Je tedy doporučeníhodné se k odlovu náležité vystrojit a počítat s jistým nepohodlím :-)
---------------
Deutsch:
Eine freie Serie von zwölf Caches (ohne Bonus), die erinnert an die zwangweise ausgesiedelte und vernichtete Dörfer und Ortschaften in der ehemaligen Militärischen Raum „Ralsko“. Die Kolonisation eines ausgedehnten Gebietes zwischen den Städten Doksy (Hirschberg), Mimoň (Niemes), Osečná (Oschitz) und Mnichovo Hradiště (Münchengratz) begann im 13. Jahrhunderte, wann u. a. die Königsstadt Freistadt (heute Kuřívody) gegründet wurde. An der gespitzten Bergen Ralsko (Roll) und Bezděz (Bösig), sowie auch auf anderen Stellen entstanden feste Burgen. Im breiten Gebiet traffen sich für lange Jahrhunderte deutsche und tschechische kulturelle Einflüsse, doch in allen verschwundenen Ortschaften allmählich deutsche Bevölkerung nahm überhand.
Das Bevölkerungs- und Wirtschaftswachstum wurden von natürlichen Bedingungen erheblich eingeschränkt: die Böden entwickelten sich überwiegend auf Sandsteinuntergrund und waren deshalb nährstoffarm und wurden schnell trocken. Die Wasserversorgung war ein langfristiges Problem für fast alle hiesige Ortschaften. Die Population blieb hier ständig schwach und es gab keine bedeutende Industrialisierung.
Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die deutsche Bevölkerung gewaltsam vertrieben und entvölkerte Dörfer wurden für kurze Zeit von Menschen tschechischen, slowakischen und anderen Nationalitäten besiedelt. Aber schon damals gab es Pläne, einen großen militärischen Raum (Sprengel) zu konsituieren. Er wurde zur Realität nach 1950 und führte zur endgültigen Aussiedlung von fast allen Ortschaften in betreffendem Gebiet. Alle Häusser wurden zerstört, sodass die Überreste von ehemaligen Bebauung heute vielerorts fast bemerkbar sind.
Zwischen den Jahren 1968 und 1991 wurde das Gebiet auschließlich von der sowjetischen Armee benutzt. Auch nach der Abschaffung des militärischen Räumes ist die Landschaft bis heute dem Staatsunternehmen „Militärische Wälder und Güter“ untergeordnet, das im großen Teil des Gebietes (3786 ha) im Jahre 2000 ein ausgedehntes Wildgehege „Židlov“ gegründet hat.
Das Gehege Židlov (der Name stammt vom gleichnamigen verschwundenen Dorf, wo später ein Panzerübungsplatz enstand) ist für Öffentlichkeit mit folgenden Beschränkungen zugänglich: Zutritt ist verboten im September und Oktober zwischen 16 und 9 Uhr, und zwischen 1. März und 15. April ganztägig. Die sog. Ruhezone ist für Öffentlichkeit ganz geschlossen. Die Fahrräder dürfen benutzen nur markierte Radwege.
Dieser Cache befindet sich innen des Wildgeheges. Viel Glück beim Suchen!
---
English
An open series of 12 caches is dedicated to abandoned villages inside the former military area Ralsko. The landscape between hills Ralsko a Bezděz was gradually colonized from the 13th century, most villages existed in the 16th century at the latest.
The population and economic growth was fundamentally limited by natural conditions: the soil on prevailing sandstone bedrock was poor on nutritions and easily dried out; the long-term problem was to provide water for humans and livestock.
In the territory meet the German and Czech cultural influences for centuries, but later gradually prevail inhabitats of German nationality. After the World War II the German population was displaced and the abandoned villages were briefly inhabited by incoming from the interior of Czechoslovakia. Not long afterwards, however, it was decided to establish a large military area, which was later named "Ralsko".(Today, the same name is used for an artifficially established municipality including whole former military area.) The villages lying within this territory were evicted and the houses were demolished. The remains of some settlements are hardly noticeable today.
Between 1968 and 1991 the military area Ralsko was exclusively used by the Soviet Army. Even after the abolition of military area is the territory still managed by the state enterprise „Military forests and farms“ which in large part of the territory (3786 hectares) set up a game preserve „Židlov“ in 2000. This enclosure is with certain limitation accessible to the public, bicyclists can use only marked routes. (Closed in September and October from 16 am to 9 am and from 1 March to 15 April throughout the day.)
This cache lies inside the game preserce. Good luck in hunting!