Úvodem
Tato série keší je věnována zaniklým obcím na území bývalého vojenského újezdu Ralsko. Je připomenutím pomíjivosti veškerého lidského konání a měla by vést k zamyšlení: i to, co se nám dnes zdá věčné a dokonalé, může v krátkém čase zmizet v propadlišti dějin a u dalších generací upadnout v zapomnění.
Tematiku série lze číst i jako završení nepříliš úspěšného procesu kolonizace oblasti mezi městy Doksy, Mimoň, Osečná a Mnichovo Hradiště. Počátky souvislého osídlení se datují od 13. století, dnes nevýrazná obec Kuřívody (správní centrum novotvaru „město Ralsko“) byla založena v r. 1279 jako královské město Freistadt, mnoho dnes zaniklých vsí stálo již na konci 14. století. Snaha o hospodářské zvelebení do té doby jen řídce obydlené a převážně lesnaté krajiny tvrdě narážela na přírodní limity. Na pískovcovém podloží, jen místy s překryvy hlinitějších sedimentů, se rychle ztrácela voda a půdy byly často málo úrodné. Současné přírodovědné poznání ukazuje, že se zde od staršího holocénu (za cca posledních 8000 let) jen málo měnila vegetace a v této souvislosti se dnes hovoří o středoevropské tajze. Nepočetné obyvatelstvo se potýkalo s nedostatkem vody, sídla hospodářsky stagnovala, střídavě se vylidňovala a některá i posléze zanikla. Industrializace se oblasti vyhnula širokým obloukem.
Po staletí se zde stýkaly německé a české kulturní vlivy. Přestože řada sídel byla ve středověku založena českými osadníky, nakonec v nich výrazně převládlo německé obyvatelstvo. To pak mělo tragický důsledek v nuceném vysídlení velké většiny obyvatel po konci 2. světové války a usnadnilo rozhodování o budoucím vojenském využití tohoto rozsáhlého území.
I když opuštěné domy byly zčásti nově osídleny příchozími z vnitrozemí Československa, případně i dalších zemí, ještě v r. 1946 bylo definitivně rozhodnuto o zřízení „Vojenského výcvikového tábora Bezděz“ a během následujícího roku proběhlo vysídlení většiny obcí. Dnem 1. 7. 1950 byl zřízen Vojenský újezd Ralsko, krátce poté byla vyklizena zbylá sídla. Celkem zasáhl vojenský újezd na území asi 30 obcí, většinou ale v podobě záboru rozsáhlých, převážně neosídlených území, zejména lesů. Beze zbytku zaniklo více než 15 vsí a osad, další byly zničeny zčásti, případně byly obsazeny armádou a přestavěny pro vojenské účely.
V r. 1968 přešel vojenský újezd do užívání sovětské armády, ta jej opustila v r. 1991, následně došlo ke zrušení vojenského újezdu a jeho předání civilní správě. K obnově zaniklých sídel ale již nedošlo a těžko lze očekávat, že by se tak v dohledné budoucnosti stalo.
Přestože vojenský újezd zanikl, na jeho území stále hospodaří státní podnik Vojenské lesy a statky. Ten na jeho významné části zřídil oboru Židlov, která je s rozlohou 3786 ha druhá největší v Česku. Na rozdíl od jiných obor je zde umožněn omezený pohyb veřejnosti, podmínky vstupu se ale od založení obory v r. 2000 postupně zpřísnily (což má i důsledky pro legální dostupnost keší). V r. 2011 byly do obory vysazeni zubři, kteří se zde úspěšně aklimatizovali. Kromě nich je zde hojnost jelení, mufloní, dančí a černé zvěře. A také, zejména na podzim, myslivců.
Z dřívějších obcí se většinou dochovaly jen sotva patrné pozůstatky zástavby, neboť je armáda cíleně likvidovala. Na některých místech jen cvičené oko pozná, že zde před mnoha desetiletími žili a pracovali lidé. Krajina širokého prostoru se pronikavě změnila (což má ale do značné míry širší platnost pro celé bývalé Sudety). Tam, kde kdysi bývala pole, louky, sady či cesty, nacházíme dnes terén přetvořený těžkou vojenskou technikou a výbuchy munice, zarostlý vysokými lady a pionýrským lesem. Postupem času se rozpadla nebo spíše byla zdevastována či zdemolována i většina vojenských objektů, jen některé nalezly nové uplatnění. Tyto objekty ale většinou stojí, resp. stály mimo bývalá sídla, v nichž jsou umístěny keše.
Schiedel – Šidlov (Židlov)
Obec byla založena podél cesty z Kuřívod do Olšiny a dále do Osečné, zčásti ve výrazném terénním zářezu, zčásti na plošině, v nadmořské výšce kolem 360 metrů. První písemné doklady pocházejí z doby kolem roku 1400. Liniová zástavba v délce přes 2 km ukazuje na německé kolonizátory, podobně je tomu asi i se jménem obce Schiedel (nebo Schiedl). Novodobé české jméno Židlov vzniklo zřejmě zkomolením staršího Šidlov – stejné jméno nese např. vesnice poblíž Zákup.
Zástavba v podobě jednotlivých usedlostí, čítajících zpravidla více budov, byla poměrně volně rozmístěna podél cesty, až do 19. století spíše travnatého úvozu. V něm se také nacházelo více rybníčků zachycujících vodu pro hospodářské potřeby. V r. 1899 žilo v Šidlově 390 obyvatel a stálo zde 85 domů, v r. 1924 se uvádí 395 obyvatel a 80 domů. Prakticky všichni se hlásili k německé národnosti.
Obec náležela k farnosti Hühnewasser (Kuřívody), tamtéž se nacházela pošta. Škola byla v místě, a to dokonce dvoutřídní. V roce 1913 ji navštěvovalo 81 žáků, řídícím učitelem byl Wenzel Runge.
Několik zajímavých údajů z adresáře z r. 1924:
- Představený obce (starosta): Josef Biegel.
- Spolky: dobrovolní hasiči, místní skupina Svazu Němců v Čechách.
- banky a spořitelny: Spořitelní a záložní společnost pro Šidlov a okolí, s. r. o.
Průmysl, obchod a řemesla:
- hostince: Josef Kirschner 39, Franz Kleiner 53, Winzenz Kleiner 13, Franz Schäfer 70
- obchody se smíšeným zbožím a hokynářství: Rudolf Haschler 50, Anton Hübner 83, Franz Schäfer 70
- obchod se zemědělskými výrobky: Walter Ressler
- kovář: Karl Pirskawetz 81
- obuvník: Raimund Till 8
- trafikant: Marie Eichler 59
- kolář: Wenzel Schreier 45
- výroba cementu: Gustav Bergmann 7
Doplňující informace ze serveru Zaniklé obce:
Dvoukilometrová ves byla dělena na Horní a Dolní. Ves byla založena mnichy z kláštera v Hradišti jako „mýtná lesní ves“ (Waldhuferdorf). Stejně jako další vsi vzniklé při německé kolonizaci podporované českou korunou byly založeny v rozsáhlých lesích na královském zboží. Proto se také můžeme někdy setkat s názvem „Královské vesnice“.
V 15. a 16. století náležela obec k panství majitelů Mnichova Hradiště. Od roku 1750 do roku 1848 náležela pod soudní úřad Bělá pod Bezdězem, po revolučním roce 1848 přešla pod soudní obvod v Mimoni.
A bližší popis současného stavu dle serveru Zaniklé Ralsko:
Obec začínala v místě, kde se na silnici z Kuřívod napojuje cesta z Horní Krupé a končila ve svažujícím se terénu u okenského revíru. Profil a umístění silnice se do dnešních dnů nezměnil, to umožňuje dobrou orientaci v obci. Nejvýraznější stopy po osídlení, lze nalézt na začátku obce, vpravo od silnice. Jedná se o ruiny zemědělské usedlosti se zdmi do výšky 1,5 metru. Nachází se zde panely přikrytá studna, sklepy a mnoho dalších reliktů. Okolo hlavní silnice se zachovaly původní patníky, základy domů a mostek v místech křížení se silnicí z Horní Krupé. Okolo křižovatky byla hustá zástavba, která se šplhala pomocí úvozů do východního svahu. Dodnes jsou tyto vedlejší cesty zřetelné.
Silnice postupně stoupá do středu obce, kde se nacházela škola, kaple a pomník padlým v 1. sv. válce. Lemovaná je nepatrnými základy staveb, které jsou silně zarostlé nálety. Asi sto metrů pod školou se rozprostíral první z několika rybníčků, do nichž se zachytávala srážková voda. Dochovala se po něm zarostlá hráz a pokleslý terén. Nad rybníčkem, po levé straně stál hostinec U Ranního Slunce. Na jeho místě se nachází pouze sklep a nálety. Na horizontu, po pravé straně, kde silnice dosahuje své největší nadmořské výšky (375 m n. m.), stála škola. Na místě školy je rozbořené zdivo a sklepení. Přes cestu stála kaple a památník, po nichž se zachovaly jen nepatrné relikty.
Od tohoto místa terén klesá k dalším dvěma bývalým rybníčkům, které byly hustě obklopeny domy. Silnice pokračuje směrem ke Kracmanovu, s odbočkou na bývalý hřbitov. Cesta obcí se stáčí doleva k severozápadu. Vede krátkým údolím, ve kterém se zachovaly četné pozůstatky po velkých statcích. V prostoru jsou roztroušeny sklepy a masivní pískovcové sloupy od plotů. Logicky zde původní obyvatelé umístili poslední rybníček, jenž je stále rozpoznatelný.
Použité zdroje:
- Blažková J. (1997): Vznik vojenského újezdu Ralsko. – Bezděz 5: 9–46.
- Gabriel F. & Panáček J. (1997): Prameny k dějinám středověkého osídlení vojenského prostoru Ralsko. – Bezděz, 5: 47–72.
- Gebert F. (1913): Adressbuch für den politischen Bezirk Böhmisch Leipa.
- Kunstner J. (1899): Adressbuch des politischen Bezirkes Leipa mit Wohnungsanzeiger der Staedte Leipa.
- Nowey-Schneider (1924): Adressbuch für die politischen Bezirke Böhmisch Leipa und Niemes.
- Schaller J. (1790): Topographie des Koenigreichs Boehmen, darinn alle Staedte, Flecken, Herrschaften, Schloeßer, Landgueter, Edelsitze, Kloester, Doerfer, wie auch verfallene Schloeßer und Staedte unter den ehemaligen, und jetzigen Benennungen samt ihren Merkwuerdigkeiten beschrieben werden. Viertel Theil. Bunzlauer Kreis. – Prag und Wien.
- Sommer J. G. (1834): Das Königreich Böhmen; statistisch-geographisch dargestellt. Zweiter Band. Bunzlauer Kreis. – Prag.
- www.zanikleobce.cz
- www.zanikleralsko.cz
- deutschboehmen.de
- informacni-stredisko-roven6.webnode.cz
- archivnimapy.cuzk.cz/
- lms.cuzk.cz/lms/
- geoportal.gov.cz/web/guest/map
Jak na keš
Keš se nachází uvnitř obory Židlov, s čímž souvisejí určitá omezení. Celodenní zákaz vstupu platí od 1. března do 15. dubna, v měsících září a říjnu je pak vstup povolen pouze od 9 do 16 hodin. Cyklisté se mohou pohybovat pouze po vyznačených cyklotrasách. Keš leží na dosah od cyklostezky, takže není zapotřebí uvedený zákaz porušovat. Pozor na pobořené sklepy!
---------------
Deutsch:
Eine freie Serie von zwölf Caches (ohne Bonus), die erinnert an die zwangweise ausgesiedelte und vernichtete Dörfer und Ortschaften in der ehemaligen Militärischen Raum „Ralsko“. Die Kolonisation eines ausgedehnten Gebietes zwischen den Städten Doksy (Hirschberg), Mimoň (Niemes), Osečná (Oschitz) und Mnichovo Hradiště (Münchengratz) begann im 13. Jahrhunderte, wann u. a. die Königsstadt Freistadt (heute Kuřívody) gegründet wurde. An der gespitzten Bergen Ralsko (Roll) und Bezděz (Bösig), sowie auch auf anderen Stellen entstanden feste Burgen. Im breiten Gebiet traffen sich für lange Jahrhunderte deutsche und tschechische kulturelle Einflüsse, doch in allen verschwundenen Ortschaften allmählich deutsche Bevölkerung nahm überhand.
Das Bevölkerungs- und Wirtschaftswachstum wurden von natürlichen Bedingungen erheblich eingeschränkt: die Böden entwickelten sich überwiegend auf Sandsteinuntergrund und waren deshalb nährstoffarm und wurden schnell trocken. Die Wasserversorgung war ein langfristiges Problem für fast alle hiesige Ortschaften. Die Population blieb hier ständig schwach und es gab keine bedeutende Industrialisierung.
Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die deutsche Bevölkerung gewaltsam vertrieben und entvölkerte Dörfer wurden für kurze Zeit von Menschen tschechischen, slowakischen und anderen Nationalitäten besiedelt. Aber schon damals gab es Pläne, einen großen militärischen Raum (Sprengel) zu konsituieren. Er wurde zur Realität nach 1950 und führte zur endgültigen Aussiedlung von fast allen Ortschaften in betreffendem Gebiet. Alle Häusser wurden zerstört, sodass die Überreste von ehemaligen Bebauung heute vielerorts fast bemerkbar sind.
Zwischen den Jahren 1968 und 1991 wurde das Gebiet auschließlich von der sowjetischen Armee benutzt. Auch nach der Abschaffung des militärischen Räumes ist die Landschaft bis heute dem Staatsunternehmen „Militärische Wälder und Güter“ untergeordnet, das im großen Teil des Gebietes (3786 ha) im Jahre 2000 ein ausgedehntes Wildgehege „Židlov“ gegründet hat.
Das Gehege Židlov (der Name stammt vom gleichnamigen verschwundenen Dorf, wo später ein Panzerübungsplatz enstand) ist für Öffentlichkeit mit folgenden Beschränkungen zugänglich: Zutritt ist verboten im September und Oktober zwischen 16 und 9 Uhr, und zwischen 1. März und 15. April ganztägig. Die sog. Ruhezone ist für Öffentlichkeit ganz geschlossen. Die Fahrräder dürfen benutzen nur markierte Radwege.
Dieser Cache befindet sich innen des Wildgeheges. Viel Glück beim Suchen!
---
English
An open series of 12 caches is dedicated to abandoned villages inside the former military area Ralsko. The landscape between hills Ralsko a Bezděz was gradually colonized from the 13th century, most villages existed in the 16th century at the latest.
The population and economic growth was fundamentally limited by natural conditions: the soil on prevailing sandstone bedrock was poor on nutritions and easily dried out; the long-term problem was to provide water for humans and livestock.
In the territory meet the German and Czech cultural influences for centuries, but later gradually prevail inhabitats of German nationality. After the World War II the German population was displaced and the abandoned villages were briefly inhabited by incoming from the interior of Czechoslovakia. Not long afterwards, however, it was decided to establish a large military area, which was later named "Ralsko".(Today, the same name is used for an artifficially established municipality including whole former military area.) The villages lying within this territory were evicted and the houses were demolished. The remains of some settlements are hardly noticeable today.
Between 1968 and 1991 the military area Ralsko was exclusively used by the Soviet Army. Even after the abolition of military area is the territory still managed by the state enterprise „Military forests and farms“ which in large part of the territory (3786 hectares) set up a game preserve „Židlov“ in 2000. This enclosure is with certain limitation accessible to the public, bicyclists can use only marked routes. (Closed in September and October from 16 am to 9 am and from 1 March to 15 April throughout the day.)
This cache lies inside the game preserce. Good luck in hunting!