Úvodem
Tato série keší je věnována zaniklým obcím na území bývalého vojenského újezdu Ralsko. Je připomenutím pomíjivosti veškerého lidského konání a měla by vést k zamyšlení: i to, co se nám dnes zdá věčné a dokonalé, může v krátkém čase zmizet v propadlišti dějin a u dalších generací upadnout v zapomnění.
Tematiku série lze číst i jako završení nepříliš úspěšného procesu kolonizace oblasti mezi městy Doksy, Mimoň, Osečná a Mnichovo Hradiště. Počátky souvislého osídlení se datují od 13. století, dnes nevýrazná obec Kuřívody (správní centrum novotvaru „město Ralsko“) byla založena v r. 1279 jako královské město Freistadt, mnoho dnes zaniklých vsí stálo již na konci 14. století. Snaha o hospodářské zvelebení do té doby jen řídce obydlené a převážně lesnaté krajiny tvrdě narážela na přírodní limity. Na pískovcovém podloží, jen místy s překryvy hlinitějších sedimentů, se rychle ztrácela voda a půdy byly často málo úrodné. Současné přírodovědné poznání ukazuje, že se zde od staršího holocénu (za cca posledních 8000 let) jen málo měnila vegetace a v této souvislosti se dnes hovoří o středoevropské tajze. Nepočetné obyvatelstvo se potýkalo s nedostatkem vody, sídla hospodářsky stagnovala, střídavě se vylidňovala a některá i posléze zanikla. Industrializace se oblasti vyhnula širokým obloukem.
Po staletí se zde stýkaly německé a české kulturní vlivy. Přestože řada sídel byla ve středověku založena českými osadníky, nakonec v nich výrazně převládlo německé obyvatelstvo. To pak mělo tragický důsledek v nuceném vysídlení velké většiny obyvatel po konci 2. světové války a usnadnilo rozhodování o budoucím vojenském využití tohoto rozsáhlého území.
I když opuštěné domy byly zčásti nově osídleny příchozími z vnitrozemí Československa, případně i dalších zemí, ještě v r. 1946 bylo definitivně rozhodnuto o zřízení „Vojenského výcvikového tábora Bezděz“ a během následujícího roku proběhlo vysídlení většiny obcí. Dnem 1. 7. 1950 byl zřízen Vojenský újezd Ralsko, krátce poté byla vyklizena zbylá sídla. Celkem zasáhl vojenský újezd na území asi 30 obcí, většinou ale v podobě záboru rozsáhlých, převážně neosídlených území, zejména lesů. Beze zbytku zaniklo více než 15 vsí a osad, další byly zničeny zčásti, případně byly obsazeny armádou a přestavěny pro vojenské účely.
V r. 1968 přešel vojenský újezd do užívání sovětské armády, ta jej opustila v r. 1991, následně došlo ke zrušení vojenského újezdu a jeho předání civilní správě. K obnově zaniklých sídel ale již nedošlo a těžko lze očekávat, že by se tak v dohledné budoucnosti stalo.
Přestože vojenský újezd zanikl, na jeho území stále hospodaří státní podnik Vojenské lesy a statky. Ten na jeho významné části zřídil oboru Židlov, která je s rozlohou 3786 ha druhá největší v Česku. Na rozdíl od jiných obor je zde umožněn omezený pohyb veřejnosti, podmínky vstupu se ale od založení obory v r. 2000 postupně zpřísnily (což má i důsledky pro legální dostupnost keší). V r. 2011 byly do obory vysazeni zubři, kteří se zde úspěšně aklimatizovali. Kromě nich je zde hojnost jelení, mufloní, dančí a černé zvěře. A také, zejména na podzim, myslivců.
Z dřívějších obcí se většinou dochovaly jen sotva patrné pozůstatky zástavby, neboť je armáda cíleně likvidovala. Na některých místech jen cvičené oko pozná, že zde před mnoha desetiletími žili a pracovali lidé. Krajina širokého prostoru se pronikavě změnila (což má ale do značné míry širší platnost pro celé bývalé Sudety). Tam, kde kdysi bývala pole, louky, sady či cesty, nacházíme dnes terén přetvořený těžkou vojenskou technikou a výbuchy munice, zarostlý vysokými lady a pionýrským lesem. Postupem času se rozpadla nebo spíše byla zdevastována či zdemolována i většina vojenských objektů, jen některé nalezly nové uplatnění. Tyto objekty ale většinou stojí, resp. stály mimo bývalá sídla, v nichž jsou umístěny keše.
Kosterzitz – Kostřice
Nevelká osada při východním okraji bývalého vojenského újezdu, která náležela pod obec Proschwitz (Proseč). Původní jméno je zjevně české a do němčiny bylo přepisováno různými, někdy i dosti krkolomnými způsoby: Kostrzitz, Kostřitz, Kostersitz...
V roce 1913 zde stálo 14 domů, v r. 1924 13 domů (č. 4 neuvedeno), jediný uváděný řemeslník byl švec Josef Kostein, č. p. 11.
Kostřice jsou zvláštní tím, že zde zástavba přetrvala ještě dlouho po zřízení vojenského újezdu Ralsko. K úplnému vysídlení osady a demolici domů došlo teprve v 60. letech, snad až po obsazení prostoru Sovětskou armádou. Na lukách jižně od zaniklé vsi se dnes nacházejí dvě udržované stodoly a polorozpadlý kravín.
Další informace ze serveru Zaniklé obce:
Vesnice, původně rozložená na jihovýchodním výběžku Zourovského vrchu a v přilehlé rokli spadající k Zábrdce, se skládala ze 13 stavení s výhradně německým obyvatelstvem. Dochováno je jen několik torz zdí a překvapivě dochovaných sklepů. Bývalou obec stále viditelně obepíná pás ovocných stromů, s ostrůvkami mohutných lip.
Jihozápadně od obce jsou tři dřevěné stodoly z padesátých let.
První zmínka o Kostřicích je z let 1356-60, tehdy se zde uvádějí kmetcí dvory. V průběhu 16.století se v listinách vyskytuje několik osob s predikátem ,,z Kostřic“. Jednalo se však zřejmě pouze o dvůr či honosnější usedlost. Roku 1784 byla usedlost rozdělena mezi obyvatele, čímž vznikla Kostřice. Na počátku 19. stol. patřily Kostřice (spolu s Prosečí, jejíchž byly osadou) k panství Svijany. Roku 1913 měla ves 56 obyvatel, výhradně Němců.
Současný stav dle serveru Zaniklé Ralsko:
V místech kde stály domy, se vyskytují trosky zdiva, které částečně splývají s terénem. Na několika místech se dochovaly přístupné sklepy. Prostor zaniklé obce je dosti zarostlý vysokou trávou. Dodnes zde rostou staré ovocné stromy, jsou však převyšovány vzrostlými lípami. Zachovaly se některé komunikace, které dříve vedly obcí a v terénu lze pozorovat pozůstatky těch zaniklých. V Kostřicích lidé dříve vyhloubili dva malé rybníčky, ve kterých zadržovali srážkovou vodu. Dnes splývají s okolním terénem. Největší pozůstatky staveb jsou v severní části obce. Jedná se o zbytky bývalé hospodářské usedlosti. V poli nad obcí se nachází vodárenská nádrž, do které byla čerpána voda ze Zábrdky a ta byla následně obecním vodovodem rozváděna k jednotlivým stavením.
Použité zdroje:
- Blažková J. (1997): Vznik vojenského újezdu Ralsko. – Bezděz 5: 9–46.
- Gabriel F. & Panáček J. (1997): Prameny k dějinám středověkého osídlení vojenského prostoru Ralsko. – Bezděz, 5: 47–72.
- Gebert F. (1913): Adressbuch für den politischen Bezirk Böhmisch Leipa.
- Kunstner J. (1899): Adressbuch des politischen Bezirkes Leipa mit Wohnungsanzeiger der Staedte Leipa.
- Nowey-Schneider (1924): Adressbuch für die politischen Bezirke Böhmisch Leipa und Niemes.
- Schaller J. (1790): Topographie des Koenigreichs Boehmen, darinn alle Staedte, Flecken, Herrschaften, Schloeßer, Landgueter, Edelsitze, Kloester, Doerfer, wie auch verfallene Schloeßer und Staedte unter den ehemaligen, und jetzigen Benennungen samt ihren Merkwuerdigkeiten beschrieben werden. Viertel Theil. Bunzlauer Kreis. – Prag und Wien.
- Sommer J. G. (1834): Das Königreich Böhmen; statistisch-geographisch dargestellt. Zweiter Band. Bunzlauer Kreis. – Prag.
- www.zanikleobce.cz
- www.zanikleralsko.cz
- informacni-stredisko-roven6.webnode.cz
- archivnimapy.cuzk.cz
- lms.cuzk.cz/lms
- geoportal.gov.cz/web/guest/map
Jak na keš
Přístup je možný buď z údolí Zábrdky (asi nejlépe z osady Vápno) anebo od severozápadu, od vjezdu do obory Židlov (do níž není nutno vjíždět či vstupovat). Od této brány vede zpevněná polní cesta, po které lze dojít či na kole dojet až k okraji zaniklé osady. Z údolí Zábrdky je přístup kratší, ale víceméně mimo cesty. Keš se nachází v rozvalinách na hraně strmého zalesněného svahu. Vzhledem k očekávanému zhoršenému příjmu signálu GPS připojuji fotohint. Úkryt před odchodem pečlivě zamaskujte.
-----
Deutsch:
Eine freie Serie von zwölf Caches (ohne Bonus), die erinnert an die zwangweise ausgesiedelte und vernichtete Dörfer und Ortschaften in der ehemaligen Militärischen Raum „Ralsko“. Die Kolonisation eines ausgedehnten Gebietes zwischen den Städten Doksy (Hirschberg), Mimoň (Niemes), Osečná (Oschitz) und Mnichovo Hradiště (Münchengratz) begann im 13. Jahrhunderte, wann u. a. die Königsstadt Freistadt (heute Kuřívody) gegründet wurde. An der gespitzten Bergen Ralsko (Roll) und Bezděz (Bösig), sowie auch auf anderen Stellen entstanden feste Burgen. Im breiten Gebiet traffen sich für lange Jahrhunderte deutsche und tschechische kulturelle Einflüsse, doch in allen verschwundenen Ortschaften allmählich deutsche Bevölkerung nahm überhand.
Das Bevölkerungs- und Wirtschaftswachstum wurden von natürlichen Bedingungen erheblich eingeschränkt: die Böden entwickelten sich überwiegend auf Sandsteinuntergrund und waren deshalb nährstoffarm und wurden schnell trocken. Die Wasserversorgung war ein langfristiges Problem für fast alle hiesige Ortschaften. Die Population blieb hier ständig schwach und es gab keine bedeutende Industrialisierung.
Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die deutsche Bevölkerung gewaltsam vertrieben und entvölkerte Dörfer wurden für kurze Zeit von Menschen tschechischen, slowakischen und anderen Nationalitäten besiedelt. Aber schon damals gab es Pläne, einen großen militärischen Raum (Sprengel) zu konsituieren. Er wurde zur Realität nach 1950 und führte zur endgültigen Aussiedlung von fast allen Ortschaften in betreffendem Gebiet. Alle Häusser wurden zerstört, sodass die Überreste von ehemaligen Bebauung heute vielerorts fast bemerkbar sind.
Zwischen den Jahren 1968 und 1991 wurde das Gebiet auschließlich von der sowjetischen Armee benutzt. Auch nach der Abschaffung des militärischen Räumes ist die Landschaft bis heute dem Staatsunternehmen „Militärische Wälder und Güter“ untergeordnet, das im großen Teil des Gebietes (3786 ha) im Jahre 2000 ein ausgedehntes Wildgehege „Židlov“ gegründet hat.
Das Gehege Židlov (der Name stammt vom gleichnamigen verschwundenen Dorf, wo später ein Panzerübungsplatz enstand) ist für Öffentlichkeit mit folgenden Beschränkungen zugänglich: Zutritt ist verboten im September und Oktober zwischen 16 und 9 Uhr, und zwischen 1. März und 15. April ganztägig. Die sog. Ruhezone ist für Öffentlichkeit ganz geschlossen. Die Fahrräder dürfen benutzen nur markierte Radwege.
Dieser Cache befindet sich außer des Wildgeheges. Viel Glück beim Suchen!
-------
English
An open series of 12 caches is dedicated to abandoned villages inside the former military area Ralsko. The colonozation of the landscape between hills Ralsko a Bezděz were gradually established from the 13th century, most villages existed int the 16th century at the latest.
The population and economic growth was fundamentally limited by natural conditions: the soil on prevailing sandstone bedrock was poor on nutritions and easily dried out; the long-term problem was to provide water for humans and livestock.
In the territory meet the German and Czech cultural influences for centuries, but later gradually prevail inhabitats of German nationality. After the World War II the German population was displaced and the abandoned villages were briefly inhabited by incoming from the interior of Czechoslovakia. Not long afterwards, however, it was decided to establish a large military area, which was later named "Ralsko".(Today, the same name is used for an artifficially established municipality including whole former military area.) The villages lying within this territory were evicted and the houses were demolished. The remains of some settlements are hardly noticeable today.
Between 1968 and 1991 the military area Ralsko was exclusively used by the Soviet Army. Even after the abolition of military area is the territory still managed by the state enterprise „Military forests and farms“ which in large part of the territory (3786 hectares) set up a game preserve „Židlov“ in 2000. This enclosure is with certain limitation accessible to the public, bicyclists can use only marked routes. (Closed in September and October from 16 am to 9 am and from 1 March to 15 April throughout the day.)
This cache lies outside the game preserce. Good luck in hunting!