Úseky M1 Mařenice a M2 Rousínov
Číslování řopíků v úsecích M bylo provedeno obdobně jako v úsecích L, tj. od západu na východ, takže popis průběhu linie pevnůstek začneme severně od železniční zastávky Jedlová, kde mezi kótou 665 Stožec a silnicí na Novou Huť stojí první pevnůstky úseku M2 (číslo 1 v prvním a 201 ve druhém sledu). Linie řopíků z úseku M2 vede od Nové Huti na východ po severním úbočí kóty 702,5 Bouřný, přetíná silnici z Nové Huti do Horní Světlé nechávajíc před sebou kótu Malý Stoh. Dále pokračují řopíky po severním úbočí kóty 641 Suchý vrch a v osadě Trávník, místní části Hamr končí řopíky stavebního úseku M2 a plynule na ně navazují řopíky úseku M1. Z Hamru vede linie pevnůstek přes severní okraj obce Mařenice na kótu 536,4 Zámecký vrch a za ním u silnice Heřmanice - Krompach stavební úsek M1 končí.
Stavební úseky M1 a M2 byly v srpnu 1937 zadány k výstavbě firmě Josef a František Novákovi z Hradce Králové. Do zimy se firmě podařilo vybetonovat 29 pevnůstek, 14 ze začátku úseku M1, 13 ze začátku úseku M2 a dva objekty u osady Trávník. V zimě však ing. Josef Novák zemřel a firma musela od výstavby zbytku úseku odstoupit. Proto byly oba úseky 12. května 1938 znovu zadány k výstavbě, tentokrát pražské firmě ing. Belady. Ing. Belada dokončil do kapitulace všechny zadané objekty a to i přesto, že výstavba probíhala náročným terénem.
V prostoru Zámeckého vrchu jsou v pískovcových skalách vyryté nápisy a jména vojáků, kteří v roce 1938 měli hájit opevnění a naši zem proti německé rozpínavosti. Za všechny snad hovoří nápis "i život vlasti".
Patrně nejzajímavější osudy má řopík číslo M1/234/A180 u Mařenic, který henleinovci po vyklizení pohraničí československou armádou patřičně vyzdobili a při své triumfální cestě pohraničím se u něj zastavil i Adolf Hitler. Shodou náhod má tento řopík, jako jediný v celých Lužických horách, malou ochranu vchodu proti vodě (viz obr. 4, 5, 6 a 7).