Tato keš vás zavede k pomníku v Olešnici.
Ve 2. světové válce naše obec většímu postižení ušla. Válečná muka z Olešnice prodělali dva lidé. První, osmnáctiletý Josef Hurdálek, utekl v roce 1944 ze Zlína na Slovensko, kde vstoupil do partizánského oddílu a 27. ledna roku 1945 byl zajat. V koncentračním táboře byl 16. března odsouzen k smrti, hrob si musel sám předem vykopat. Dne 8. května měl být popraven. Tábor 7. května však osvobodili američtí vojáci a on se šťastně vrátil domů.
Stejně tak trestu unikl i Václav Hrodek z č. p. 145, který byl zatčen 15. září 1944. Za války pracoval v Německu. Protože se tam odmítl vrátit, byl odvezen do Terezína, ale 15. března 1945 byl propuštěn.
Druhý, 38 roků starý Karel Zakouřil, byl v Praze, kde v tu dobu bydlel, 6. září roku 1943 zatčen a odvezen na Pankrác. Poté byl převezen do Mnichova, kde byl 19. prosince 1944 popraven. Po válce byla umístěna pamětní deska s jeho jménem u pomníku padlých postaveného po 1. světové válce.
Pomník padlých byl v roce 1945 přemístěn od č. p. 2 na upravený trojúhelník po vybourané chalupě s č. p. 152 do místa, kde se obecní cesta rozděluje směrem na Červený Kostelec a ke Koutu. Dne 10. června 1956 se slavnostní průvod občanů obce Olešnice odebral k odhalení pomníku padlým. Za jeho postavení byl předán p. Melicharovi ze Rtyně v Podkrkonoší diplom. Uprostřed pomníku je pískovcový hranol s reliéfem státního znaku a nápisem: „Vaše krev, náš život.“ Na menším pískovcovém kameni zasazeném v araukaritech je nápis: „Nikdy nezapomeneme.“ Pomník zdobí také araukarity po stranách pískovcového hranolu a v nich jsou zasazeny dvě černé kamenné desky. Na větší desce je vyjmenováno 34 padlých nebo zemřelých na následky první světové války. Na menší je napsáno: „Vy pomník máte nehynoucí v srdcích celého národa, 1938-1945.Karel Zakouřil, popraven dne 19. 2. 1944.“ Ve spodní části pomníku je vyryto: „ Padlým za vlast a svobodu MNV a občané z Olešnice 1956.“ Občanům obce zůstává tak tento pomník neustálou připomínkou velké tragédie a válečných útrap, které se odehrály ve dvacátém století.
viz. kniha POHLEDY DO HISTORIE OLEŠNICE