Telefonni budka Traditional Geocache

Veřejný telefonní automat (VTA) je telefonní přístroj určený k použití veřejností. Obvykle má formu telefonní budky, kabiny nebo boxu. Automat umožňuje volání zpravidla na mince, telefonní karty nebo platební karty (tzv. Swipe & Call). Zpravidla umožňuje jednoduché bezplatné volání na tísňové linky (hasiči, záchranná služba, policie, integrované záchranné systémy, případně další bezplatné linky). Bývá umístěn na veřejném prostranství nebo ve veřejných budovách či prostorech (nádraží, stanice metra, úřad, pošta, restaurace, ubytovací zařízení), ale i ve společných prostorách velkých firem apod. V exteriéru bývá zpravidla umístěn v telefonní budce nebo kukani. V interiérech (haly dopravních terminálů, haly či recepce hotelů, úřadů atd.) někdy bývá pouze připevněn na stěně. Telefonní budka je drobná stavba většinou o půdorysu kolem jednoho metru čtverečního. V závislosti na umístění a místních poměrech musí být zařízení odolné proti povětrnostním vlivům a vandalismu, též proti neoprávněnému bezplatnému volání a v případě mincovních automatů i proti krádežím peněz.


Rozmach veřejných telefonních automatů i veřejných telefonních stanic nastal v době, kdy ještě telefon nebyl samozřejmým vybavením domácností, a tedy si lidé z domova chodili z nich zavolat. I po telefonizaci domácností si zachovaly veřejné telefonní automaty význam pro lidi, kteří zrovna cestovali. Rozšíření mobilních telefonů > vedlo k výraznému poklesu využití veřejných telefonních automatů a následně i k snížení jejich počtu.

Pravděpodobně nejznámější telefonní budkou se stala ta z Mohavské pouště. Byla to osamocená telefonní budka v nynější chráněné oblasti Mojave (Mojave National Preserve) v Kalifornii, která se v roce 1997 stala díky internetu pro své neobvyklé umístění známou po celém světě. Budka byla postavena v 60. letech, 24 km od nejbližší dálnice a kilometry od nejbližšího obydlí. Její telefonní číslo bylo původně (714) 733-9969, později došlo ke změně předvolby na 619 a nakonec na 760.


V Praze se začaly telefonní budky stavět už v roce 1911, Jejich počet rychle rostl a zastavil se až na počátku tisíciletí, kdy je začaly vytlačovat mobilní telefony. V roce 2000 byly podle něj v metropoli zhruba čtyři tisícovky telefonních budek, dnes jich zůstala polovina. "Telefonní automaty mají stále nenahraditelnou úlohu v případech tísňového volání nebo jako náhradní řešení v případě rozbitého, zapomenutého, ztraceného či vybitého mobilu," vysvětlil Farghali. Nejvytíženější telefonní automaty jsou podle něj hlavně v turisticky exponovaných oblastech a na nádražích, z těch se volá i třicetkrát denně. Ačkoliv jsou dnes pevné linky daleko za svým zenitem, ještě stále se používají. Své uplatnění nacházejí především ve firmách, domácnosti je využívají jako přípojku k internetu. Právě proto úbytek pevných linek podle mluvčího Telefóniky oproti předcházejícím rokům výrazně zpomalil.