Černá ruka
Během poloviny roku 1910 a počátkem roku 1911 bylo sedlákovi Františku Tomiškovi ze Skupic doručeno několik výhružných dopisů hrozících vypálením usedlosti a k posledu i zabitím nejstaršího syna, podepsaných jako ,,Černá ruka“.
Pisatel žádal po Tomiškových, aby do určité doby na určité místo složil stále zvyšující se obnos peněz. Ačkoliv byla místa hlídána i četnictvem, nemohl býti pachatel dopaden. Dle četníků musel být pachatel obeznámen s poměry v rodině. Dopisy byly utajovány před dětmi Františkem a Josefem, tehdy 14-ti a 11-ti letými.
Poslední dopis doručený poštou končil tím, že pisatel staršího syna zabije a hlavu jeho rodičům zašle.
Usedlosti byly hlídány dělníky v hospodářství zaměstnanými, jimž ku pomoci sloužil velký hlídací pes Rek. Ten byl brzy po hlídání nalezen otráven. Rozruch v rodině i v sousedství byl nesmírný.
Poněvadž pachatel nedostal žádných peněz, odhodlal se k činu, který rozrušil obyvatele Skupic a Janovic.
V březnu 1911 shořela stodola Jiráskova, švagra Tomiškových. O necelý týden se vraceli děti ze školy z Chrudimi. Vyučování měli do čtyř hodin odpoledne, takže se vraceli domů kolem půl šesté, kdy byl již soumrak. Na silnici od Stolan k Janovicům, na místech, kde tvoří oblouky, zastoupil jim cestu muž se staženou čepičkou přes hlavu a s pistolí v ruce. Oba chlapce odvedl cestou do lesa. Cestou se chlapci dorozumívali a došli k tomu, že pachatelem je jeden z dělníků u Tomišků pracujících. Poznali ho podle kabátu. Počáteční strach u nich částečně pominul, neboť nevěděli o výhružných dopisech. Mysleli si, že jim ,,Černá ruka“ nemůže ublížit, neboť si s nimi jako malými hrával, když byli rodiče zaměstnáni prací.
Poté pachatel sepsal opět dopis (2000 korun mělo být složeno druhého dne u mostu mezi Stolany a Sobětuchy) a mladšího chlapce s dopisem poslal domů, s pohrůžkou, aby nikomu nic neříkal, že jich je více a jinak jeho a bratra zastřelí.
Doma mezitím nastalo pozdvižení, že se chlapcům něco stalo. V tom dorazil mladší chlapec s pláčem a prosbou, aby peníze zaplatili. Náhodou byl ve vsi četnický nadstrážmistr ze Slatiňan p. Kropáček. Ten vyzval sousedy k tomu, aby doma vzaly zbraně či jiná náčiní a šli do lesa. Zpráva byla též poslána na lesní úřad do Janovic, odkud se fořt p. Koldinský dostavil s honícími psy a s ním i mnoho mužů z Janovic. Muži prohledávali borovinu semknuti vedle sebe asi dva kroky od sebe. Rozhořčení jejich bylo veliké.
Když ,,Černá ruka“ uslyšela v lese hluk, odebrala se i s Františkem na cestu ke Stolanům. Za Stolanskou školou sundala chlapci šátek z očí a ponechala ho sama sobě. Postrašený chlapec vyhledal pomoc ve stavení, kde se ještě svítilo. A byl doveden domů po 12-té hodině noční, kde byl už považován za ztraceného.
Dle popisu obou chlapců byl pachatel druhého dne zadržen a přiznal se, že peníze vymáhal na cestu do Ameriky. Byl to syn rodičů, kteří u Tomišků pracovali o žních, takže měl dostatek informací. Neprovedení žádné hrozby bylo mu u přelíčení u krajského soudu v Chrudimi přičítáno jako polehčující okolnost a byl propuštěn s ohledem na jeho nedospělost (nebylo mu ještě ani 18 let( a z důvodů čtení knížek ,,indiánek a detektivek“ byl nervově rozčílen a tudíž následkem toho, čin takový provedl.
Pachatel se od té doby stranil lidí a počátkem války světové nastoupil službu vojenskou. Na ruské frontě byl zajat a vstoupil do československých legií. Po návratu jeho transportu do vlasti se ztratil, takže není známo, zda umřel či je někde v Rusku usazený.
http://www.skupice.estranky.cz/fotoalbum/pametni-kniha-obce-skupice---r.1925/