Důl Hamr I, jáma č. 3 (1971–2015)
Jáma č. 3 byla jednou ze čtyř jam bývalého Dolu Hamr I. Asi 1,6 na VSV se nacházely starší jámy 1 a 2, kde bylo s hloubením započato již v roce 1965, nejmladší jáma č. 13, na níž se začalo pracovat až v r. 1983, byla situována asi 1,3 km ve směru JJV.
Jáma č. 3 byla hloubena mezi roky 1971 a 1975. Její světlý průměr byl 5,5 m, konečná hloubka dosáhla 235,4. Jáma č. 3 byla vtažná. Byla osazena dvojicí tříetážových klecí s kontejnerem, každá etáž byla na dva vozy o objemu 1,8 m3. Maximální těžební kapacita jámy byla 800 000 t za rok. Kromě těžby sloužila jáma také pro dopravu osob a pro spouštění materiálu včetně rozměrných částí kolových mechanismů. Na 4. patře jámy č. 3 byly vybudovány žumpovní chodby a hlavní čerpací stanice důlních vod. Uvedením těžního zařízení jámy č. 3 do provozu v létě 1978 se stala jáma č. 3 hlavní těžní jámou Dolu Hamr I.
V roce 1974 byla z 1. patra jámy č. 1 v hloubce 190 m zahájena k hloubené jámě č. 3 ražba propojovacího podložního překopu P-2204. Propojení jam bylo urychleno ražbou překopu P-2206, vedeného od jámy č. 3 z úrovně jejího 2. patra. Tyto překopy se pak staly páteřní spojnicí se strojní kolejovou dopravou a rozvodem energií a médií. Systém podložních překopů 2. patra převzal při dobývání v celé severní části dolového pole funkci těžního patra. Následně, od roku 1980, byly provedeny otvírkové práce na úrovni 4. patra, v hloubce 208 m. Od jámy č. 3 byly vyraženy směrné a oddílové podložní překopy vybavené kolejovou dopravou. S rozvojem dolového pole jižním směrem postupně přebíral systém podložních překopů 4. patra úlohu hlavního těžního patra Dolu Hamr I.
Na základě zjištění průniku kyselých loužicích roztoků za hranici vyluhovacích polí (z dolu chemické těžby) směrem k dolovému poli Dolu Hamr I byly v letech 1981 až 1984 vyraženy ze 4. patra úpadní ražbou do úrovně 5. patra dva podložní překopy, ze kterých byly dalšími překopy, směrovanými k hranici vyluhovacích polí, pronikající loužicí roztoky zachycovány.
V letech 1983 až 1985 byla v jihozápadní části dolového pole Dolu Hamr I vyhloubena jáma č. 13 s kruhovým průměrem 6,5 m a konečnou hloubkou 256,1 m. V roce 1986 byla podložními překopy raženými od jámy č. 3 z úrovně 4. patra jáma č. 13 propojena s ostatními důlními díly Dolu Hamr I. Jáma č. 13 sloužila jako vtažná a pro svislou dopravu objemných strojů a zařízení. Na 5. patře u jámy č. 13 byla v hloubce 232,1 m zřízena čerpací stanice důlních vod, která zajišťovala čerpání zachycených loužicích roztoků pronikajících z vyluhovacích polí.
Propojení jámy č. 13 s ostatními důlními díly Dolu Hamr I v roce 1986 znamenalo zásadní změnu v systému větrání na Dole Hamr I. Po náběhu dolu na plnou kapacitu byl důlní větrní systém posílen širokoprofilovými větracími vrty z povrchu. S dalším postupem těžby musela být výdušná větrací cesta dolu posílena převedením výduchu i na jámu č. 1, vtah větrů do dolového pole pak zajišťovaly jámy č. 3 a č. 13.
V červnu roku 1984 se v Hamru na Jezeře propadl povrch v ploše cca 10×20 m. Byl to důsledek výronu zjílovatělé kontaktní části vulkanického sopouchu do podzemí. Obvodní báňský úřad v Liberci nařídil pro bezpečné vedení dobývacích prací pod Hamerským jezerem přijmout odpovídající opatření. Následkem toho bylo Hamerské jezero v srpnu 1985 vypuštěno. K jeho opětovnému napuštění došlo až v květnu 1995.
Za počátek období rozvoje hlubinné těžby lze považovat rok 1971, kdy bylo na Dole Hamr I vytěženo 9 736 t rudy, za konec pak rok 1993, ve kterém bylo vytěženo 197 048 t rudy. Na Dole Hamr I a na Dole Křižany I bylo za celou dobu provozu celkem vytěženo 10 734 985 t rudy. Z této rudy bylo získáno 11 740 t uranu.
Na celkovém množství vytěžené rudy se převážnou měrou podílel Důl Hamr I, který měl v porovnání s Dolem Křižany I značně větší kapacitu, v provozu byl mnohem déle a jeho dolové pole bylo podstatně více rozvinuto. Na Dole Hamr I bylo vytěženo 9,6 milionů t rudy s obsahem 10 680 t uranu. Z Dolu Křižany I bylo vytěženo přes 1,2 milionu t rudy s obsahem více než 1 060 t uranu.
Technologický rozvoj v letech 1979 a 1980, především nasazení důlní kolové mechanizace třetí generace na dobývkách a ražbách chodeb, zavedení systému přepravy rudy z komor do sypných komínů pomocí kolové mechanizace, jakož i rozšiřování dolového pole Dolu Hamr I a zahájení kontinuální výroby základkové směsi, vedl ke skokovému nárůstu těžby na Dole Hamr I. Produkce uranu se v roce 1980 oproti roku 1979 meziročně zvýšila z 367 t na 643 t. Největšího celkového výkonu hlubinné těžby bylo dosaženo v roce 1987. Tehdy bylo vytěženo celkem 917 283 t rudy a bylo získáno 893,1 t uranu. Nejvyšší produkce uranu bylo dosaženo o rok později, kdy bylo vytěženo 912 950 t rudy a vyrobeno 938,3 t uranu.
Dosahované výkony nejen na dobývkách, ale i při ražbě chodeb, neměly v rudném hornictví v ČSSR obdobu a mohly se měřit se špičkovými světovými výkony ve srovnatelných důlních podmínkách. O tom, že se jednalo na svou dobu o skutečně moderní technologie, svědčí velmi vysoká produktivita práce. V závislosti na dobývané mocnosti zrudnění se produktivita na dobývkách pohybovala mezi 10 m3 a 17 m3 na hlavu a směnu.
Útlum těžby a likvidace dolu
V 80. letech se v souvislosti s klesajícími cenami uranu na světových trzích a zpomalenému tempu výstavby jaderných elektráren přestala těžba uranu ekonomicky vyplácet. To ostatně vedlo i k zakonzervování a pozdější likvidaci Dolu Hamr II – Lužice, který byl budován jako poslední. Omezujícím faktorem byla i environmentální rizika, která spočívala v koexistenci chemické a hlubinné těžby, kdy se kyselé loužící roztoky šířily mimo vlastní dolové pole a pronikaly nejen do podzemí dolů, ale i do širšího okolí a zčásti též do výše položené turonské zvodně, která je potenciálním zdrojem pitné vody. Proto bylo již v roce 1987 poprvé rozhodnuto o útlumu těžby. Série dalších rozhodnutí pak nakonec vedla k likvidaci těžby, která byla na Dole Hamr I zahájena v r. 1995, na Dole Křižany I již v roce 1990. Proces likvidace a sanace jak v podzemí, tak na povrchu ale trval s přestávkami více než 20 let a dosud není zcela ukončen.
Při suché konzervaci podzemí Dolu Hamr I byly v roce 1994 a počátkem roku 1995 pouze zakládány vydobyté komory a vyklízeno zařízení a materiál. Po vyhlášení likvidace dolu v roce 1995 bylo zahájeno zakládání důlních děl. Podložní překopy byly plně založeny, pokud se nacházely ve vzdálenosti deset metrů a méně od důlních děl situovaných v křídových sedimentech, pokud v nich již dříve došlo ke vzniku závažnějších výlomů nadloží nebo byly situovány v ploše Hamerského jezera. Všechny dobývací komory a důlní chodby byly zplna založeny základkou s pevností odpovídající schválené dobývací metodě. Zplna založeny základkou byly i úklonné patrové překopy a těžební i větrací komíny. Účelová důlní díla mimo rudní horizont, jako dílny a opravny, odkalovací jímky, trafostanice, sklady a čerpací stanice, byla založena výběrově podle zásad platných pro zakládání překopů. Účelová důlní díla v rudním horizontu, jako dílny, stanice pro tankování pohonných hmot a trafostanice, byla založena zplna.
Při likvidaci bylo založeno celkem 350 tisíc m3 důlních děl v rudním horizontu a 306 tisíc m3 důlních děl v podloží. V souladu se schválenou dokumentací zůstalo po skončené likvidaci v podzemí cca 300 tisíc m3 nezaložených volných prostor. Pro likvidaci důlních děl v jihozápadní části dolového pole muselo být u jámy č. 13 vybudováno další, provizorní základkové centrum. Likvidace důlních děl v podzemí Dolu Hamr I byla ukončena v roce 2000.
Likvidace jam č. 1, 2, 3 a 13 Dolu Hamr I byla zahájena v roce 2001. Zásyp jam č. 1 a 2 byl prováděn hlušinou, čedičovou drtí a bentonitem, zásyp jam č. 3 a 13 základkou, čedičovou drtí a bentonitem. Uzavírací ohlubňové povaly všech jam byly dokončeny do poloviny roku 2002.
Řízené zatápění Dolu Hamr I bylo zahájeno vypnutím čerpacích stanic v roce 2001, a to na 4. patře u jámy č. 3 a na 5. patře u jámy č. 13. Současně bylo zahájeno čerpání z náhradního čerpacího centra u jámy č. 13 a následně i z náhradního čerpacího centra u jámy č. 3. Čerpání z centra u jámy č. 3 bylo ukončeno v roce 2001, u jámy č. 13 pokračovalo až do konce roku 2002. Při řízeném zatápění podzemí dolu byly využity i upravené odkalištní vody. Jejich vtláčení bylo zahájeno v roce 2001 a ukončeno v roce 2003. Upravené odkalištní vody byly z prostoru II. etapy odkaliště čerpány potrubními řady na bývalou neutralizační stanici Pustý, kde byly dále alkalizovány na hodnotu pH 9 až pH 11.
Takto upravená voda byla čerpána do stanovených vrtů. Celkem bylo do dolového pole Dolu Hamr I vtlačeno 4,7 milionu m3 upravených odkalištních vod.
Zatápění všech tří hlubinných dolů bude pokračovat zhruba do roku 2020, kdy by se měly hladiny podzemních vod navrátit na svoji původní úroveň.
O likvidaci většiny povrchových objektů v areálu Sever Dolu Hamr I bylo rozhodnuto již roku 1989. V letech 1990 až 1991 byly postupně zbourány obě těžní věže, šachetní budovy, strojovny, šatny, sklady a administrativní budova. Zůstaly jen objekty nutné k zajištění větrací funkce obou jam, areál pak byl částečně rekultivován. Likvidační práce pokračovaly v letech 1994 až 1995 odstraněním základkových center C-50 a Z-1 v blízkosti areálu Sever a v letech 1996 až 1997 demolicí povrchového areálu materiálového vrtu v Hamru na Jezeře. Zbývající objekty v areálu Sever byly zlikvidovány v letech 2011 až 2013 a uvolněné plochy byly připraveny pro následnou rekultivaci, případně pro předání budoucímu uživateli.
V roce 2008 byla na Dole Hamr I provedena likvidace zakládkových center VV-1 a Z-4. V roce 2009 proběhla v areálu jámy č. 13 likvidace všech stavebních objektů včetně těžní věže.
Jako poslední byly provedeny likvidační práce v největším areálu Dolu Hamr I, a to v areálu jámy č. 3. Kompletní plošná likvidace areálu dolu včetně areálu centrální dekontaminační stanice byla zahájena v roce 2014. Těžní věž na jámě č. 3 byla zbourána v polovině roku 2015 a celá likvidace byla dokončena v témže roce.
V provozu zůstávají retenční nádrže v areálu Pustý. Z odvalu jam č. 1 a č. 2 Dolu Hamr I byla odtěžena část materiálu, který byl použit na překrytí pláží I. etapy odkaliště a na odvalu proběhly částečné likvidační a rekultivační práce. Materiál uložený na odvalu jámy č. 3 bude využit k navýšení hrází a na sanaci odkaliště.
(dle textu v občasníku DIAMO, zvláštní vydání z června 2016, autor neuveden)
Jak na keš
Keš je ukryta symbolicky na místě, kde až do roku 2015 stála těžní věž. Jako připomínka zdejší vcelku nedlouhé hornické historie tu byla ponechána malá torza po této věži, která tvoří součást strohého, ale působivého památníku. Zachování celé těžní věže (mohla být upravena i jako rozhledna) bylo odmítnuto s poukazem na radioaktivní kontaminaci konstrukce. Podstatnějším důvodem ale možná byla obava z řádění vandalů a sběračů kovů, kteří zde v nedávné minulosti byli mimořádně aktivní a dokázali věci, nad nimiž zůstává rozum stát. Vzhledem ke specifickému umístění je keš velikosti mikro – nic většího by se sem nevešlo. Kačeři s většími rukami mohou mít problém s odlovem - za tímto účelem byla keš opatřena drátkem, ten se ale opakovaně ztrácel, takže si musíte poradit sami.