Dobra voda Traditional Geocache

Dobrá Voda, osada obklopena hlubokými šumavskými lesy, ve které nyní žije jen několik stálých obyvatel, je starým poutním místem se studánkou údajně léčivé vody.

Před rokem 1989, téměř na čtyři desetiletí, se stala tato obec střediskem rozsáhlého vojenského výcvikového prostoru, kam byl vstup civilistům zakázaný. Obyvatelstvo bylo vysídleno, většina domů zničena. Pouze pár objektů, které sloužily pro účely tehdejší lidové armády, bylo částečně zachováno. Bohudíky, mezi dochované objekty patřil i kostel sv. Vintíře spolu s bývalou farou.

dal v roce 1706 postavit na místě staré kaple baron František Karel Villani. Kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě, jediný tohoto zasvěcení na světě, je od poloviny devadesátých let opět živým duchovním střediskem celého kraje. Při obnovených poutních slavnostech se zde scházejí nejen Češi a Němci, ale i příslušníci jiných národností. Po letech záměrné devastace je nyní kostel postupně opravován a restaurován. Poněvadž z původního interiéru se toho zachovalo jen velice málo, začalo se uvažovat o novém zařízení svatyně.

Sklářská výtvarnice ze Zbraslavi u Prahy, Vladěna Tesařová, která svůj druhý domov nalezla právě v Dobré Vodě u Hartmanic, přišla s návrhem vytvořit v kostele sv. Vintíře oltář ze skla – skleněné třídílné oltářní retabulum, jehož ikonografický program by připomněl stále inspirující osobnost patrona kostela a zároveň společné náboženské a kulturní tradice národů střední Evropy. Použitým materiálem by dílo navázalo na věhlas Šumavy, jako tradiční sklářské oblasti.

Díky zájmu a podpoře města Hartmanic, Regionální rozvojové agentury Šumava, církve, Spolku sv. Vintíře v Rinchnachu, sponzorů, poutníků a ctitelů sv. Vintíře se v roce 2001 podařilo získat významnou část prostředků na realizaci oltáře z Programu obnovy venkova, programu Phare CBC a Česko-německého fondu budoucnosti. Svého druhu zcela jedinečný monumentální skleněný oltář ještě v témže roce realizovala Vladimíra Tesařová v dílně, kterou si, včetně tavící pece, pro tento účel zřídila ve svém domě přímo v Dobré Vodě u Hartmanic.

Oltářní retabulum je pojednáno jako třídílný reliéf o rozměrech 4,5×3,2 m, který z vyvýšeného kněžiště ovládá celý prostor jednolodního kostela. Pozornost upoutává hned při vstupu do svatyně.

Střední – největší část triptychu znázorňuje ústřední téma křesťanství: Kristovu oběť na kříži. Na pásce uprostřed nad výjevem s četnou stafáží je latinský text z evangelia sv. Jana: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“.

V postranních křídlech triptychu jsou spodobněny jednak postavy světců, které mají historický i osobní vztah k osobě sv. Vintíře, a jednak jsou to světci společně uctívaní národy v prostoru střední Evropy, zejména pak v Čechách, Bavorsku ale i v Uhrách. Je zde tak zdůrazněna myšlenka univerzálnosti křesťanství, společných duchovních základů našeho kontinentu.

Na levém křídle V. Tesařová sochařsky znázornila (zleva) Vintířovy královské příbuzné v Uhrách – sv. Štěpána a jeho manželku sv. Giselu, dále je tu sám sv. Vintíř, nad nimi Vintířův duchovní učitel opat sv. Gotthard, dále ve světě nejznámější český světec – sv. Jan Nepomucký a královská dcera sv. Anežka Česká.

Na pravém křídle (zleva) jsou představeni: Vintířem zvlášť uctívaný pouštní světec, předchůdce Páně, sv. Jan Křtitel, dále „vévoda české země“ sv. Václav, patroni Evropy sv. Cyril a Metoděj, nad nimi řezenský biskup sv. Wolfgang, Vintířův příbuzný – císař Jindřich II. svatý a konečně sv. Ludmila.

Oltář chce aktuálně oslovit co nejširší publikum, ukázat na Krista a na ty, kteří jej včetně Vintíře věrně následovali. Svůj život žili v Boží milosti plně pro druhé. Živé příklady života světců jsou světlem i v dnešní době. Dílo tak směřuje k povzbuzení víry návštěvníků svatyně a k „větší slávě Boží“.

Oltářní retabulum je zhotoveno ve formě skleněné tavené plastiky z kompoziční skloviny. Jedná se o hluboký basreliéf, kde se jednotlivé postavy již téměř odlepují od pozadí. Svým rozsahem a váhou bezmála čtyř tun se jedná o dílo ve skle ojedinělé, avšak navazující na tradici zpracování skla na Šumavě. Dále je kostel obohacen o skleněnou Křížovou cestu, skleněný ambon (čtecí pult), oltářní stůl a Betlém.

Do Dobré Vody, kde po dlouhá desetiletí žily společně tři etnické skupiny (česká, německá a židovská) se po roce 1989 vrací Matityahu Adler, syn rabína Šimona Adlera, který se zde narodil a v roce 1944 se stal obětí holocaustu v koncentračním táboře Osvětim. Matityahu Adler zinicioval spolu se svým bratrem rabínem Sinajem Adlerem vznik muzea v rodném domě jejich otce. Expozice je věnována nejen životu Šimona Adlera ale také seznamuje návštěvníky se životem a kulturou židovských obyvatel v příhraniční oblasti.

Nyní ke keši samotné. Kdysi jsem zde lovil něco co měla být keška. Listing byl krásný, krabička ovšem žalostná. Po nedlouhé době došla do fáze archivace. Když jsem viděl v jakém je stavu a nezájem autorů o ni předpokládám, že nahrazení mojí nebude vadit. Každopádně není použit jejich úkryt ani listing. Prosím chovejte se ohleduplně k přírodě a státním či přírodním památkám. Pro odlov keše není potřeba nic rozebírat ani nikam lézt. Prosím buďte opatrní a pohybujte se v místě tak, aby se nestalo nic vám či někomu v okolí. Keška je na velmi otevřeném místě. Schránku prosím vracejte vždy na stejné místo a stejným způsobem.