OVČÍ MOST
Odhalit tajemství názvu dnešního povídání nebude asi tak těžké. Ovčí most získal s největší pravděpodobností svůj název od ovcí, které po něm přecházely řeku Radbuzu ať již z jakékoli příčiny. Samotnou stavbu nalezneme potom na udržované silnici z Holýšova do průmyslové zóny v areálu bývalých kasáren v části obce Nový dvůr.
Dnešní železobetonový most nahradil v roce 1927 původní most dřevěný, který překonával řeku Radbuzu na cestě spojující Holýšov s obcí Honezovice. Původní dřevěný most byl zřejmě i jedinou možností spojení Holýšova s bývalým Hamerským, později Pičmanovým mlýnem, který se nacházel na opačném břehu řeky než obec Holýšova. Z dobové fotografie pořízené v roce 1927 je zřejmé, že se jednalo o dřevěný most jednoduché konstrukce s jednou opět dřevěnou vzpěrou. Tento původní dřevěný most překonával šířku řečiště Radbuzy o délce kolem 30 metrů uložen na obou koncích na vyzděných, zřejmé kamenných pilířích. Stavitele původního dřevěného mostu dnes již neznáme a nevíme ani přesné datum, kdy byl původní most postaven. O co míň víme o původním dřevěném mostu, o to víc víme o jeho přestavbě zahájené v roce 1933. V tomto roce byl totiž původní dřevěný most stržen a na jeho místě počal být budován most nový, tentokrát železobetonové konstrukce. Nový most překonával v jediném oblouku délku 32, 48 metru s šířkou vozovky 480 cm. Zakázku na stavbu mostu získala plzeňská stavební firma Ulrych Smrček a celkové náklady na jeho výstavbu představovaly částku 425 000 korun. 
Do tohoto okamžiku není na příběhu našeho mostu vlastně nic zajímavého. Svým způsobem zvláštním se stává náš most až dne 24.11.1933. Tohoto dne vstupuje do práce projektantů a stavitelů Ministerstvo národní obrany a to 1. ženijní oddělení, které zahrnulo právě „Ovčí most“ do svých strategických plánů. Dne 31.1.1934 stanovil Zemský úřad v Praze důvěrným dopisem určeným přednostovi Okresního úřadu ve Stříbře následující: „ Ministerstvo národní obrany ustanovilo svým výnosem z 23.11.1933 č.j. 5817-Dův. – IV/1 odd. 1933 že most přes Radbuzu v Holýšově bude opatřen stálým zařízením.“
Tento výnos znamenal skutečnost, že most bude opatřen komorami, které budou v případě zvýšené bezpečnosti státu vyplněny trhavinou a most bude v případě přímého ohrožení státu zlikvidován. Likvidace mostu měla jediný účel. Zastavit nebo zpomalit postup nepřátelských vojsk v souvislosti s překonáním toku Radbuzy.
Do projektu mostu tak byly zakresleny dvě samostatné komory ve vzdálenosti 2,5 metru od každé paty oblouku . Sestup do těchto komor byl proveden otvory o rozměrech 55x55 cm umístěnými přímo ve vozovce mostu. Po zdolání hloubky 240 cm po 7 železných kramlích se dostal návštěvník komory až k nejchoulostivějšímu prvku celé konstrukce, samotné železné armatuře. Zde procházela napříč konstrukcí mostu komora o délce asi 200 cm , výšce 120 cm a šířce 80 cm, opatřená v nejnižším místě ještě výklenky o výšce 50 cm a délce, kterou měl určit samotný konstruktér mostu, aby došlo k co nejmenšímu omezení v zatížení mostu. Tím bylo možné položit trhavinu téměř přes celou šířku mostu a destrukční efekt byl zcela jistý. Ženijní odborníci popsali podmínky pro přípravu těmito slovy: „Je stanovena nutnost, aby dno komory dosahovalo co nejblíže vyztužovacím prutům a obsáhlo co největší část oblouku napříč mostem“. Celá komora měla být dále zajištěna proti zalití vodou a měla mít zajištěno stálé větrání. Výnos dále stanovil podmínku, že vstupy do obou komor opatřeny železným poklopem který se po kolaudaci zvláštního zařízení utěsní asfaltem. Kdy však došlo k samotné kolaudaci jak zvláštního zařízení tak samotného mostu nevíme. Víme však, že v mobilizačních plánech Čs. armády získal náš „Ovčí most“ zcela neoriginální označení 83 žb. 
Na oba vstupy do komor jste mohli narazit ještě před několika lety. Na obou krajích mostu se ještě před třemi lety nacházely železné poklopy označující právě vstupy do obou zařízení. Vzhledem k tomu, že oba poklopy byly poškozeny a deformovány, podařilo se nám odkrýt pouze jediný a to na konci mostu blíže k Holýšovu. Bylo velkým zklamáním, když jsme po vyjmutí poklopu zjistili, že je celé zvláštní nebo také minové zařízení zcela zaneseno jemným písečkem naplaveným do komory vodou stékající při deštích po silnici.
Dnes jsou oba vstupní otvory překryty novou dlažbou a tak je téměř nemožné z úrovně vozovky zjistit, kde se vstupy do komor nacházely. Jediným důkazem o existenci tohoto zařízení jsou pouze železné větrací a odvodňovací trubky o průměru 80 mm, které nalezneme na boku celé mostní konstrukce.
S listingem pomohl Jan Valeš
Zdroje: Okresní archiv Tachov cestou Josefa Poljaka
Foto: Městský úřad Holýšov, Rudolf Švec starší, Jan Valeš