Duch:
Výměnkář Štohanzl ze Špinova se vracel z nížkovské hospody domů již pozdě večer. Daleko
to neměl, ale poněvadž měl upito, cesta by dozajista trvala o trochu déle. Možná měl
štěstí, neboť jeho švagr, který byl v Nížkově učitelem, a mladý učitelský pomocník se
nabídli, že ho doprovodí. Nejspíš by mohl cestou někde upadnout, jak se mu již nožky
malinko pletly.
V polovině cesty mezi Špinovem a Nížkovem se před několika lety stala vážná nehoda, při
níž zemřel Štohanzlův soused. Z Hamrů vezl na voze prkna, údajně byl trochu opilý a
neměl vůz zavřený. Když jel z kopce dolů, voli těžký vůz neudrželi, ten se převrátil
a prkna souseda zavalila. Na místě byl mrtev. Od té doby se kolem místa neštěstí lidé
báli v noci chodit. Vykládalo se, že se tam něco v noci ukazuje, ale nikdo nedokázal
zjevení popsat.
Jak tak šli, nasával Štohanzl do plic čerstvý vzduch a hlava se mu poněkud projasnila.
I nožky začaly lépe poslouchat. Inu, když přijde člověk prosycený pálenkou do volné
přírody a navíc večer, hned se mu lépe dýchá. Také jeho hovor nabýval zřetelnějších
obrysů, z blekotání oba průvodci již zaznamenali srozumitelná slůvka.
Na chvíli usedli na mez u cesty, aby si odpočinuli. Oddech udělal Štohanzlovi náramně
dobře. Vstali, aby pokračovali v chůzi, a pozvolna přišli k osudnému místu, o němž
začal Štohanzl vyprávět, jak je tajemné a strašidelné a proč. A jak tak šli a
naslouchali, tomu příběhu, ti dva již pokolikáté, znenadání uviděli mezi smrčky světlo.
Nemeškali a dali se na útěk. Štohanzla ztratili z dohledu a paměti a ponechali ho
osudu. Přiběhli trapem do Špinova ke Štohanzlům a teprve si uvědomili, že třetí, jehož
vyprovázeli, s nima není. Usedli v kuchyni na lavici, ještě celí udýchaní, a učitel
vyprávěl, jaké tajemné světlo se jim cestou zjevilo. Výklad doplňoval vyděšený
pomocník slovy: "Proboha, byl to strašný zážitek! Už tudy nikdy v noci nepůjdu!" A za
chvíli zas pana učitele přerušil: "Jak se dostaneme domů? To abychom tady zůstali
na noc!"
Než se ale dostala Štohanzlova žena ke slovu, přišel domů i dosti vystřízlivělý
Štohanzl: Kdepak vás mám, strašpytlové? Kam jste tak rychle běželi? Mám já pěkné
ochránce! Nechali jste mne tam napospas duchům? Žádní přece nejsou! Jsou to jen a
jen lidské výmysly. Když mu vyprávěli, co uzřeli v lesním oparu, opáčil: "Žádné
světlo nebylo. Nic jsem neviděl. A jak vidíte, domů jsem došel bezpečně. Jen jsem se
vylekal, kde jste, kam utíkáte."
Všechno si pověděli a Štohanzl se mínil se dvěma přáteli rozloučit. Ale kdepak oni:
"Nikam nejdeme, s Anežkou jsme se domluvili, že zůstaneme na noc." Nic naplat,
Štohanzlová svolila a ukázala oběma nečekaným hostům, kde budou spát.
Zdroj: PRCHAL, Jan. Sto a jedna pověst z Polné a okolí. Praha: Novela bohemica, 2016
O keši:
Zhruba v těchto místech se pověst odehrála. Inspiroval jsem se knížkou Sto a jedna pověst z Polné a okolí od autora Jana Prchala. V žádném případě nepřeceňujte své síly a schopnosti, odlov v noci nedoporučuji, za deštivého počasí počítejte s vyšší obtížností. Doufám, že se vám bude líbit. Ořezávátko a tužku nechte prosím v keši, jsou její součástí.
Přeji úspěšný lov....