Někde v lese, na tajemném místě mimo známých cest, daleko od nejbližšího lidského obydlí se nachází místo, které již jen svou přítomností prosvětlovalo jinak tmavý les a působilo jako oáza na poušti. Z kamené zídky vytékal pramen chladné vody, kterou jsem si mohl nabrat do skleniček zavěšených po okolí a ochutit ji sirupem. Zázrak, alespoň tak jsem to viděl dětskýma očima, když mě tam děda tenkrát poprvé zavedl. Přešly roky, studánka zpustla a upadla v zapomnění. Zašlou slávu místní studánky se snaží obnovit skupinka lhotských nadšenců (viz foto příloha "článek"), kteří obnovili tok studánky a upravili přístupovou cestu. Věřím, že se z místní studánky opět stane kouzelné místo pro další generace dětí, stejně jako se to jevilo kdysi mně.