Kdysi dávno, když lidé teprve začali sbírat kameny na stavby hradišť a hradů, proháněly se kopcovitou krajinou Severní země, plné tmavých, hlubokých hvozdů, tlupy divokých obrů. Jednoho slunečného dne zavítali do zdejšího kraje i dva obři, kteří si zakládali na své mírumilovnosti a klidné povaze. Jejich zálibou nebyl lov lidí a lesní zvěře, jako u jejich divokých soukmenovců. Klidně putovali krajinou a libovali si ve společenských hrách. Jejich nejoblíbenějsí hrou bylo cvrnkání kuliček. V rovinatém Polabí, odkud přišli, to nebyl žádný problém. Tady mezi kopci se jim to moc nedařilo. Když rozehráli partii na Babinských loukách, kuličky se kutálely leckdy až k Labi. Obry nebavilo pořád kuličky mezi kopci hledat, tak sbalili ty co měli po ruce a odešli někam jinam. Kam? To se neví. Ví se však, že pár kuliček, které nenašli, se zatoulalo až ke Kostelnímu sedlu mezi vrchy Deblík a Trabice.
Chcete si s nimi zacvnkat, jako ti obři? Pak vězte, že kuličky se zatoulaly do lesního podrostu, kam nevede ani asfaltka, ani chodník. Příroda je tam divoká, rostou tam kopřivy i trní, jsou tam kameny a také bláto, v létě tam budou určitě kloše a možná i komáři. Zvažte proto pečlivě, zda-li všechna uvedená rizika chcete podstoupit. Na konci vás čeká jen obyčejná keška.
