Tuto kešku najdete po odbočení za silnice č. 3179 mezi Českými Heřmanicemi a Tisovou na cyklotrase č. 4231 na vrcholu kopce Na Parkách (329 m.n.m.). Z tohoto kopce je rozhled do krajiny všemi směry. Podle azimutu jsou to tyto obce. Na azimutu 2° je to obec Tisová. Obec Tisová (německy Tissau) se nachází v okrese Ústí nad Orlicí, kraj Pardubický, zhruba 5 km vjv. od Vysokého Mýta. Žije zde 566 obyvatel. Na horizontu, azimut 24° obec Svatý Jiří. Svatý Jiří (německy Sankt Georg) je obec ležící v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Leží zhruba 9 km na západ od okresního města Ústí nad Orlicí, 4,5 km jihovýchodně od Chocně a asi 3,5 km jižně od města Brandýs nad Orlicí. Tato obec, ve které žije 293 obyvatel, má katastrální výměru 437 ha. Obcí prochází pouze jedna silnice druhé třídy č. 315 a jižně od obce leží její součást - Sítiny a severozápadně další část obce - Loučky. Pod obcí Svatý Jiří jsou na azimutu 25° Vračovice-Orlov. Pokud není na poli vzrostlá kukuřice tak uvidíte dále na východ na horizontu na azimutu 54° obec Voděrady. Obec Voděrady (německy Wodierad) se nachází v okrese Ústí nad Orlicí, kraj Pardubický, něco přes 8 km západo-jihozápadně od Ústí nad Orlicí. Žije zde 338 obyvatel. Pod Voděrady na azimutu 73° je vidět městys České Heřmanice. Městys České Heřmanice (německy Böhmisch Hermanitz) se nachází ve východních Čechách a to v Pardubickém kraji, okrese Ústí nad Orlicí, zhruba 7 km vjv. od Vysokého Mýta a 8 km severozápadně od Litomyšle. V současnosti mají České Heřmanice 565[1] obyvatel, rozkládají se na výměře 997 ha v katastrálním území České Heřmanice. První zmínka o vsi Heřmanice se datuje k roku 1226, kdy se uvádí, že Svatoslav z Heřmanic (Suatozlav de Hermannic), který sídlil na Heřmanicích coby první známá osobnost a majitel zdejší dědiny, je zaznamenán na královské listině Přemysla Otakara I. Z toho vyplývá, že dědina byla zřejmě založena dříve. Také z dějin Heřmanic je zřejmé, že se mohou počítat mezi nejstarší osady v litomyšlském okolí. Doba, kdy byly Heřmanice v rozkvětu, je doba, kdy byl pánem v Heřmanicích pán Bohuněk z Adršpachu, jehož působení je ohraničeno léty 1460 až 1506 a který vymohl na králi Vladislavovi, aby ves byla povýšena na samostatné městečko, které bude požívat práv jako jiné podobná města. To bylo stvrzeno královskou listinou a opatřeno královskou pečetí. Obdržela tehdy právo mít každý čtvrtek trh a na sv. Jakuba jarmark, který měl trvat po osm dní, a další jiná městská privilegia tehdejší doby. V pozdější době přibyly k Českým Heřmanicím osady, Netřeby založeny roku 1661 a Borová založena roku 1698, když litomyšlské panství vlastnili Tranmansdorfové, kteří tyto osady v blízkosti Heřmanic založili. Osídlení osad tvořili „hraběcí chalupníci“ a jejich založením bylo sledováno lepší využití lesní půdy, která osídlencům byla přidělena do nájmu. Netřeby a Borová byly ovšem k obci Heřmanice přivtěleny až podle josefínského katastru od roku 1785. V 18. století se také v názvu vsi objevuje přívlastek České, pro odlišení od Heřmanic Německých (Horních). Do roku 1923 byly České Heřmanice městysem. V roce 1960 byla v rámci územněsprávní reorganizace ještě k Českým Heřmanicím přičleněna do té doby samostatná obec Chotěšiny s vlastním katastrálním územím. Od 14. dubna 2016 jsou České Heřmanice opět městysem. Na východním horizontu, azimut 99° je obec Sloupnice. Sloupnice je velká obec na východě Čech v Pardubickém kraji. Leží v okresu Svitavy a má přibližně 1 700 obyvatel a rozlohu 2 791 ha. Nachází se v údolí u hranic s okresem Ústí nad Orlicí asi 6 km severně od historického města Litomyšl. Předpokládá se, že první kolonizace oblasti proběhla již na přelomu 12. století. Podle listiny z roku 1200 je patrno, že v oblasti již existovala kultivovaná půda, ale zmínky o osídlení chybí. První písemná zmínka o obci se datuje letopočtem 1292, kdy král Václav II. daroval lanšperské panství cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Počátkem 14. století je jako majitel obce uváděn Vítek ze Švábenic. Na konci 14. století byla obec rozdělena na několik dílů s různými majiteli. V letech 1867-1868 byl v obci založen a postaven klášter Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Tento řád se zabýval výchovou a vyučováním dívek. Klášterní škola byla v roce 1942 uzavřena a budova začala sloužit nemocným dětem a později i jako Charitní domov pro přestárlé. Klášter byl postupně transformován na státní domov důchodců. Od roku 1985 pracují v domově pouze civilní zaměstnanci. Výhled na jihovýchod je zakryt lesem. Když projdete tento lesík po lesní cestě tak se vám otevře výhled na rybníky Podšváb, Heřmánek a v dálce i Velkonetřebský. Na azimutu 130° uvidíte obec Netřeby. Netřeby (dříve Nestřeby, německy Nestreb) je vesnice, část obce České Heřmanice v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se 1,5 km na jihovýchod od Českých Heřmanic. Prochází zde silnice II/317. V roce 2009 zde bylo evidováno 34 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 75 obyvatel. Netřeby byly založeny na panské půdě roku 1661. Tato lokalita však byla osídlena o několik staletí dříve. Na místě Netřeb stála ves Švábenice zmiňovaná již roku 1167 ve vztahu k Litomyšlskému klášteru. Tehdejší vlastníci páni ze Švábenic sídlili na tvrzi či na hradu v Heřmanicích. Nejznámější z nich Vítek spravoval tuto oblast počátkem 14. století. Nedaleké údolí směřující podél potoka k Cerekvici nazývané dnes Švábenice mělo důležitou funkci v dobách středověku. Dvě strážní věže zde postavené dbaly na ochranu pocestných na Trstenické stezce. Na azimutu 144° uvidíte rybník Heřmánek. Je to prostřední rybník na potoce Labuťka. U Heřmánku je krásně zrekonstruovaný mlýn. Jižněji na kopci na azimutu 175° uvidíte obec Horky. Horky jsou obec na Svitavsku. Leží sedm kilometrů severozápadně od města Litomyšl, v nadmořské výšce 338 m, nad rybníky Velkým netřebským, Heřmánkem a Švábem. V obci, jejíž katastrální výměra je 267 hektarů, žije 119 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1226. Když se vrátíte zpět na vrchol kopce tak na jižním horizontu na azimutu 202° leží obec Újezdec. Obec Újezdec se nachází v okrese Svitavy, kraj Pardubický, zhruba 7,5 km západně od Litomyšle. Žije zde 100 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1167. Jihozápadně na azimutu 219° vidíte Suchou Lhotu. Suchá Lhota je obec v okrese Svitavy západně od Litomyšle. Žije zde 92 obyvatel. Vznik této vesnice nelze určit přesně, je však pravděpodobné, že jako většina jiných obcí i ona povstala z parcelací větších statků přibližně ve 12. století. Ústní podání, jakož i některé doložené důkazy, skutečně potvrzují, že se v dávných dobách z jedné veliké usedlosti utvořilo více, a tím způsobem vesnice vzrůstala. Původ jména „Lhota“ se podle tradicí vysvětluje tím, že za žalostné doby české země, kdy byla téměř vylidněna, tu vrchnosti dosazovaly na opuštěné selské statky svoje poddané, při čemž jim určili lhůtu, díky které museli odvádět vrchnosti roční poplatky, museli pracovat určitý čas na panských polích atd. Po uplynutí této lhůty, se stali skutečnými majiteli statků na kterých pracovali. Slovo lhůta se stalo svým významem u obyvatelstva obecným slovem, takže byla tímto jménem nazvána i vesnice, pouze s malou odchylkou, kdy se slovo lhůta pozměnilo na slovo lhota, a tímto způsobem dostala tato vesnice své jméno Lhota. Předejméno „Suchá“ má obec proto, že její pozemky jsou opravdu spíše suché a rozkládají se na nízkém pahorku, který má sklon na všechny strany. V roce 1903 měla Suchá Lhota 42 popisných čísel a počet obyvatel byl 216. Podle dochovaných informací je samostatnou obcí až od tohoto roku, kdy byla jakožto osada spojena s osadami Příluka a Chotovice, a tvořili dohromady jednu obec, která nesla název Spojená obec Chotovice. Až tohoto roku provedl tehdejší starosta Josef Abraham ze Suché Lhoty konečné rozdělení, čímž obec dostala svou samostatnost. Její samospráva se skládala z 1 starosty, 2 radních a 6 výborů, celkem měl tedy výbor 9 členů. Jelikož ve vesnici není škola, chodily děti do školy v Javorníku. V roce 1910 byl založen Sbor dobrovolných hasičů, který funguje do dnes. Jeho prvním velitelem byl Josef Bartoš. Západním směrem na azimutu 266° vidíte obec Brteč. Brteč (německy Bertsch) je malá vesnice, část města Vysoké Mýto v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se asi 3,5 km na jihozápad od Vysokého Mýta. V roce 2009 zde bylo evidováno 36 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 95 obyvatel. Dominantou obce je betonový monument, teletník z doby socialistického zemědělství. Dále severněji na azimutu 291° vykukují na horizontu věže kostela svatého Vavřince. Vysoké Mýto (německy Hohenmauth; latinsky Alta Muta) je město ležící v okrese Ústí nad Orlicí, na řece Loučné. Je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších a šestým největším z měst Pardubického kraje. Městem prochází železniční trať 018 z Chocně do Litomyšle a silnice I/35 spojující Hradec Králové s Brnem, která rozděluje město na dvě části. Ve Vysokém Mýtě žije přibližně 12 tisíc obyvatel. Město začalo psát svou historii dávno před polovinou 13. století, kdy bylo založeno králem Přemyslem Otakarem II. jako jedno z obchodních středisek na hlavní spojnici Čech s Moravou. Historii města poznamenala období rozkvětu i úpadku, ale i požáry a přítomnost okupačních vojsk. Do současnosti se z doby založení dochoval pravidelný půdorys s pravoúhlou sítí ulic a centrálním náměstím o rozměrech 130 x 150 metrů, které je téměř čtvercové a svou plochou 1,95 hektaru patří k největším náměstím v Čechách. V historickém jádru města se dochovaly významné památky architektury, k nimž patří kostel svatého Vavřince, zvonice ze 16. století, renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, Pražská a Litomyšlská brána, věž Choceňské brány, radnice a budova bývalého okresního soudu. V hradebním opevnění se dochovaly Vodárenská a Klášterská bašta. Už název města, založeného na místě starší osady, svědčí o královském založení, protože pouze panovník byl oprávněn zavádět mýta. Přímým předchůdcem města bylo městské založení u Tisové v poloze Staré Mýto. Na příkaz krále Přemysla Otakara II. provedl lokaci na dnešním místě, podle urbanistického stylu stejně jako v pozdějším městě Poličce, lokátor Kondrád z Limberka (Cun(d)radus de Lewendorf / Con(d)rad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Město prosperovalo díky Trstenické stezce (cestě) vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům: mílovému, várečnému a hrdelnímu. Město bylo opevněno postupně stavěným dvojitým prstencem masivních kamenných hradeb s 25 baštami a třemi branami, zpevněnými předsunutými barbakány. Přesné datum založení nicméně chybí, datuje se podle zakládací smlouvy města Poličky ze dne 27. srpna 1265, která se na existenci Vysokého Mýta odvolává. V roce 1307 učinil český král Rudolf Habsburský z Vysokého Mýta věnné město českých královen. Pro svou ženu Elišku Rejčku vybral pět měst, která měla přispívat na život královen a po smrti jejich mužů jim poskytovat vdovské věno. Do základní pětice patřily kromě Vysokého Mýta také Polička, Chrudim, Jaroměř a dnešní Hradec Králové. Později přibyla ještě města Mělník, Dvůr Králové, Nový Bydžov a Trutnov. Vysoké Mýto zůstalo v držení českých královen až do novověku. Ve své bohaté historii město prožívalo doby rozkvětu, kdy bohatlo a lidem se dařilo, ale přicházely také zhoubné požáry a cizí vojska. První zmínka o chrámu sv. Vavřince pochází z roku 1349. V roce 1421 bylo město po krátkém odporu dobyto husitskými vojsky Pražanů, mnoho lidí bylo pobito a část města vypálena. První soupis domů v královských městech byl proveden roku 1567, zde jich bylo evidováno celkem 380. Vysokému Mýtu se nevyhly ani pohromy, v roce 1700 vyhořelo a roku 1714 ho postihla morová epidemie. Opevnění kolem městských bran bylo zbořeno 1808, což napomohlo dalšímu rozvoji města. Roku 1879 zde bylo založeno gymnázium a v roce 1882 bylo město připojeno na železniční síť. Mezi roky 1851–1959 bylo sídlem vysokomýtského okresu. Od druhé poloviny 18. století bylo Vysoké Mýto také tradičním sídlem vojenské posádky, rozšířené v závěru 19. a ve 20. století. Od roku 1968 zde sídlila pětitisícová jednotka sovětské okupační armády, která zanechala ve městě velkou materiální a ekologickou spoušť. Po jejím odchodu v roce 1990 se město postupně vzpamatovalo a ze šedého poničeného města rozkvetlo do současné podoby. Historii města knižně zpracovali v 19. století Alois Vojtěch Šembera (1845) a Hermenegild Jireček (1884), později na jejich práci navázal F. Hnát (1934), který rozšířil historii o část věnovanou první světové válce. V roce 2004 vydalo město Vysoké Mýto soubornou publikaci Vysoké Mýto, tradice a současnost. Severovýchodně od Vysokého Mýta na azimutu 309° je Bučkův kopec. Bučkův kopec (315 m n. m.) je vrch v okrese Ústí nad Orlicí Pardubického kraje. Leží asi 1,8 km ssv. od města Vysoké Mýto, na pomezí katastrálních území Vysokého Mýta a obce Slatina. Geomorfologicky vrch náleží do celku Svitavská pahorkatina, podcelku Loučenská tabule, okrsku Litomyšlský úval a podokrsku Vysokomýtská kotlina. I když tato keška leží na cyklotrase tak se k ní dá dojet autem. Jedna možnost je kousek za vrcholem otočit na odbočce lesní cesty a vrátit se na silnici č. 3179. Druhá možnost je sjet na druhou stranu kopce k rybníku Podšváb kde je možné na začátku hráze zaparkovat, prohlédnout si rybník z hráze a odlovit kešku „Svabsky rybnik“ Poté se vrátit zpět stejnou cestou na silnici č. 3179. Přeji vám pěkné počasí, aby jste si mohli vychutnat výhledy do krajiny.