ZOH - Historie a zajimavosti Traditional Cache

Zimní olympijské hry

Zimní olympijské hry (též zimní olympiáda, zkráceně ZOH) jsou jedna z nejdůležitějších zimních sportovních událostí. Poprvé se konaly v roce 1924 ve francouzském Chamonix a od té doby se až na několik vyjímek konají pravidelně každé čtyři roky.

Zimní olympiádu zatím hostilo 12 států: čtyřikrát Spojené státy americké, třikrát Francie, dvakrát Itálie, Japonsko, Kanada, Norsko, Rakousko a Švýcarsko a jednou Jugoslávie, Německo, Rusko a Jižní Korea. Zatím poslední hry byly uspořádány v únoru 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu. Následující ZOH v roce 2022 bude hostit čínský Peking.

Přehled konaných zimních olympijských her

1924 – Chamonix (Francie)

První zimní olympijské hry se uskutečnily 25. ledna až 4. února 1924 ve francouzském městě Chamonix. Hry se uskutečnily pod názvem Týden zimních sportů na úpatí hory Mont Blanc jako předehra 8. letních olympijských her v Paříži. Pro svůj úspěch byl tento Týden zimních sportů zpětně uznán jako první zimní olympiáda na 8. olympijském kongresu v Praze v roce 1925.

Některé zimní sporty se objevily již na předchozích letních olympijských hrách, jako například krasobruslení na Letních olympijských hrách 1908 v Londýně nebo krasobruslení a lední hokej na Letních olympijských hrách 1920 v Antverpách. Bylo však zřejmé, že je zapotřebí uspořádat samostatné zimní olympijské hry v zimním sportům vyhovujícím termínu. Nositeli této myšlenky se staly především Švýcarsko a Kanada s podporou dalších zemí. Proti byly především skandinávské země, protože ty totiž pořádaly od roku 1901 každé čtyři roky Severské hry a měly obavy z jejich zániku. V Lausanne pak bylo po složitých zákulisních jednáních se zástupci severských zemí rozhodnuto, že pokud Francie získá právo uspořádat VIII. olympijské hry v roce 1924, připadne jí také právo zorganizovat v Chamonix pod patronátem MOV „Týden zimních sportů“, který však nebude součástí olympiády. Po schválení Paříže za pořadatele VIII. letní olympiády se tak pootevřely dveře i k pořádání zimních olympiád.

Akce se zúčastnilo v hlavních disciplínách 258 sportovců (245 mužů a 13 žen) ze šestnácti zemí. V tzv. ukázkových sportech, které tak byly označeny dodatečně na kongresu MOV v Praze (1925), pak bojovalo dalších 42 mužů. Československo zastupovalo 26 mužů v hlavních soutěžních disciplínách a další 3 v ukázkových sportech.

Prvním olympijským vítězem v historii zimních olympiád se stal rychlobruslař Spojených států Charles Jewtraw, vítěz závodu na 500 m. Hrdinou lyžařských disciplín se stal Nor Thorleif Haug, který získal tři zlaté medaile v běžeckých disciplínách a závodě sdruženém a k tomu ještě čtvrté místo za skoky na lyžích. Nejúspěšnějším sportovcem her se stal finský rychlobruslař Clas Thunberg, který získal tři zlaté a po jedné stříbrné a bronzové medaili. Zároveň se tak stal v historii olympijských her jediným vítězem čtyřboje, který od následujících olympijských her už nebyl do programu zařazován.

Hokejový turnaj vyhrál tým Kanady reprezentovaný mužstvem Toronto Granites s impozantním skórem 110:3 ze šesti zápasů. Jen ve třech zápasech ve skupině s Československem, Švýcarskem a Švédskem dosáhl kanadský tým skóre 85:0. Stříbrné medaile vybojovali hokejisté Spojených států amerických a bronzové medaile získali hokejisté Velké Británie. Českoslovenští hokejisté nepostoupili do finálové skupiny a skončili na děleném pátém místě.

Medaile se rozdělovaly v šestnácti závodech v devíti různých disciplínách (běh na lyžích, boby, krasobruslení, lední hokej, rychlobruslení, sdružený závod, skoky na lyžích, curling a závod vojenských hlídek). Nejvíce medailí, celkem 17, získalo Norsko (4 zlaté, 7 stříbrných a 6 bronzových). Českoslovenští reprezentanti nezískali žádnou ze 49 rozdělených medailí, ale přesto si nevedli špatně. Nejblíže medaili byl krasobruslař Josef Slíva, který zřejmě jen díky nepřízni rakouských rozhodčích nezískal bronzovou medaili a byl odsunut na čtvrté místo.

1928 – Svatý Mořic (Švýcarsko)

Druhé Zimní olympijské hry se uskutečnily 11. až 19. února 1928 a jejich dějištěm se stal Svatý Mořic ve Švýcarsku. Podle tehdy platných řádů směla hostitelská země letní olympiády také pořádat olympiádu zimní pokud projevila zájem. Tuto možnost však Nizozemci, jako hostitelé letní olympiády roku 1928, nevyužili a zřekli se pořádání zimní olympiády v témže roce. Švýcarský zemský svaz pro tělovýchovu doporučil jako místo konání her tři možná místa: Davos, Engelberg a Svatý Mořic. Nakonec byl vybrán Svatý Mořic.

Největší problém těchto her představovalo počasí. Ačkoli první polovina února byla vždy z hlediska sněhové pokrývky stabilní, museli organizátoři a závodníci během her bojovat s táním. 24. února 1928, čtvrtý den olympiády, způsobil teplý fén vzestup teploty ze 3 °C v 8 hodin ráno na 25 °C v poledne. Díky tajícímu ledu tak musel být zrušen rychlobruslařský závod na 10.000 metrů. Rovněž u běhu na lyžích na 50 km trati vznikaly díky tání, a tím pádem obtížnosti správného namazání lyží, velké problémy, díky nimž třetina účastníků tohoto závodu vzdala. Následující dopoledne byla stále teplota na 10 °C a tak se musely odložit zápasy v ledním hokeji a volné jízdy žen a mužů v krasobruslení. Časový plán některých soutěží se tak musel posunout. Závody bobů díky tomu musely být zkráceny ze čtyř na dvě jízdy a rychlobruslařský závod na 10.000 metrů se dokonce už vůbec nepodařilo pro špatné ledové poměry dokončit, a nakonec se v něm neudílely žádné olympijské medaile.

S 25 zúčastněnými zeměmi se počet účastníků oproti Chamonix podstatně zvýšil. Poprvé se her zúčastnila země asijského kontinentu – Japonsko. Poprvé od první světové války se olympiády zúčastnili i sportovci z Německa. Olympiády se zúčastnilo v hlavních disciplínách 464 sportovců (438 mužů a 26 žen) z 25 zemí. V tzv. ukázkových sportech pak bojovalo dalších 36 mužů z 9 zemí. Československo zastupovalo v hlavních soutěžních disciplínách 24 mužů a 1 žena, v ukázkových sportech pak další 4 muži.

Nejúspěšnějšími sportovci her se stali norský lyžař Johan Grøttumsbråten a finský rychlobruslař Clas Thunberg se dvěma zlatými medailemi. Díky velké nadmořské výšce (kolem 1850 metrů) měli někteří lyžaři a rychlobruslaři problémy s dýcháním. I díky tomu byl v rychlobruslařských soutěžích překonán pouze jeden olympijský rekord.

Hokejového turnaje se zúčastnilo jedenáct mužstev a na nejvyšší stupínek opět vystoupali Kanaďané, kteří byli přímo nasazeni do finálové skupiny. Ze zámoří přijeli tentokrát pouze právě Kanaďané z klubu Toronto Varsity Grads, kteří celý turnaj vyhráli bez jediné obdržené branky, což se od té doby již žádnému týmu nikdy nepodařilo.. Stříbrné medaile získali Švédové a třetí místo obsadilo Švýcarsko. Českoslovenští hokejisté nepostoupili ze základní skupiny a obsadili celkově sedmé místo.

Medaile se rozdělovaly ve čtrnácti závodech v osmi různých disciplínách (boby, skeleton, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 15, získalo Norsko (6 zlatých, 4 stříbrné a 5 bronzových). Československo zde získalo vůbec první medaili ze zimních olympiád. Zasloužil se o ni skokan na lyžích Rudolf Burkert a byla na 20 let jedinou medailí ze zimních her pro Československo. Blízko měl k medaili také krasobruslař Josef Slíva, ale podobně jako před čtyřmi lety zůstal těsně pod stupni vítězů.

1932 – Lake Placid (USA)

Třetí Zimní olympijské hry se uskutečnily 4. až 15. února 1932 v Lake Placid v USA. Kalifornie se také ucházela o pořádání těchto her, ale nakonec bylo pořadatelství přiřčeno Lake Placid ve státě New York. Hry slavnostně zahájil tehdejší guvernér státu New York Franklin D. Roosevelt, který se později stal prezidentem USA.

Eddie Eagan se stal prvním a dodnes jediným sportovcem, který získal zlatou medaili ve dvou různých disciplínách jak na letních tak na zimních olympijských hrách. Zlatou medaili získal na letních olympijských hrách v Antverpách v roce 1920 v boxu a poté získal zlatou i v Lake Placid v bobech. Závod v bobech se uskutečnil až dva dny po závěrečném ceremoniálu kvůli netypicky teplému počasí, které v oblasti Lake Placid panovalo v předchozím týdnu.

Počet zúčastněných zemí se oproti předchozí olympiádě snížil na 17 a o medaile soutěžilo celkem 252 závodníků (231 mužů a 21 žen).

Hokejový turnaj opět vyhráli Kanaďané, kteří však tentokrát sváděli velmi vyrovnané boje s domácími Američany, kteří skončili druzí. Turnaje se však tentokrát zúčastnila pouze čtyři mužstva. Z Evropy se vzhledem k přetrvávající hospodářské krizi do zámoří vydala pouze dvě mužstva. Němci ani Poláci však neměli proti severoamerickým mužstvům šanci a jejich vzájemné souboje tedy rozhodly pouze o třetím místě, které nakonec bralo Německo. Byl to jediný olympijský hokejový turnaj, kterého se nezúčastnili čeští nebo českoslovenští hokejisté.

Medaile se rozdělovaly ve čtrnácti závodech v sedmi různých disciplínách (boby, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 12, získaly Spojené státy americké (6 zlatých, 4 stříbrné a 2 bronzové). Československo reprezentovalo pouze šest sportovců, kteří žádnou medaili nevybojovali.

1936 – Garmisch-Partenkirchen (Německo)

Čtvrté Zimní olympijské hry se uskutečnily 6. až 16. února 1936 v Garmisch-Partenkirchenu v Německu. V tomto roce to bylo naposledy, kdy se zimní i letní olympijské hry konaly ve stejné zemi (v roce 1940 se měly letní i zimní hry konat v Japonsku, ale obě události byly kvůli druhé světové válce zrušeny). Tyto hry slavnostně zahájil německý kancléř Adolf Hitler.

Poprvé v historii se na olympijských hrách představilo alpské lyžování. Medaile se rozdělovaly v alpské kombinaci (sjezd a slalom) v mužském i ženském podání. Oba závody vyhráli domácí lyžaři. Nor Ivar Ballangrud zvítězil ve třech rychlobruslařských závodech a v tom čtvrtém skončil druhý. Norská krasobruslařka Sonja Henie získala už třetí zlatou medaili na třetích po sobě jdoucích olympijských hrách.

Počet zúčastněných národů se zvýšil na 28 a o medaile soutěžilo celkem 646 závodníků (566 mužů a 80 žen). Československo reprezentovalo 44 sportovců, z toho 5 žen.

Hokejového turnaje se zúčastnilo patnáct mužstev. Na první příčku se přes tři části turnaje nečekaně dostali hokejisté Velké Británie, kteří jako první evropský celek dokázali zvítězit i v konkurenci zámořských týmů a nikoli pouze získat titul mistra Evropy. Druhé místo vybojovali hokejisté Kanady a na třetím místě se umístili hokejisté USA. Českoslovenští hokejisté postoupili až do finálové čtyřčlenné skupiny, tam se ale střelecky neprosadili, skončili poslední a celkově tak obsadili čtvrté místo.

Medaile se rozdělovaly v sedmnácti závodech v osmi různých disciplínách (boby, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Tyto medaile byly největší a nejtěžší dosud udělované medaile na olympijských hrách. Měly v průměru 100 milimetrů, byly 4milimetry tlusté a vážily 324 gramů. Nejvíce medailí, celkem 15, získalo Norsko (7 zlatých, 5 stříbrných a 3 bronzové)., Českoslovenští sportovci žádnou medaili nevybojovali.

1940 – Sapporo (Japonsko)

Zimní olympijské hry se v roce 1940 nekonaly z důvodu probíhající druhé světové války. Původně se měly konat 3. - 12. února 1940 v japonském Sapporu, ale kvůli čínsko-japonské válce bylo Japonsku Mezinárodním olympijským výborem pořadatelství odebráno a jako náhradní pořadatel bylo navrženo švýcarské město Svatý Mořic. Po třech měsících byl návrh stáhnut kvůli neshodám se švýcarským organizačním týmem. Na jaře 1939 MOV přesunul hry do Garmisch-Partenkirchenu v Německu, kde se měly konat od 2. do 11. února 1940. 1. září 1939 však Německo napadlo Polsko, čímž začala druhá světová válka, a v listopadu téhož roku bylo rozhodnuto, že se hry konat nebudou.

Zatímco neuskutečněné letní olympijské hry 1940 a 1944 mají svá pořadová čísla, u zimních tomu tak není - po IV. zimních olympijských hrách v roce 1936 následovaly V. zimní olympijské hry v roce 1948.

1944 – Cortina d'Ampezzo (Itálie)

Zimní olympijské hry v roce 1944 (5. zimní olympijské hry) byly původně přiznány italské Cortině d'Ampezzo a měly se konat v únoru 1944. Kvůli druhé světové válce však byly roku 1941 zrušeny. V Cortině d'Ampezzo se konaly později v roce 1956 VII. zimní olympijské hry.

1948 – Svatý Mořic (Švýcarsko)

Páté Zimní olympijské hry se uskutečnily 30. ledna až 8. února 1948 ve Svatém Mořici ve Švýcarsku. Byly to první olympijské hry konané po druhé světové válce a v době jejich konání uběhlo od posledních zimních her z roku 1936 už dvanáct let. Svatý Mořic byl vybrán především proto, že se nachází ve Švýcarsku, které zůstalo během války neutrální, a také se zde hry již jednou konaly, a byla tu již částečně k dispozici infrastruktura pro uspořádání her. Organizátoři přesto čelili mnoha výzvám, protože lidské a finanční zdroje byly po válce v celém světě a především v Evropě značně vyčerpané.

Těchto her se zúčastnilo celkem 28 národů, za něž závodilo celkem 669 závodníků (592 mužů a 77 žen). Japonsko a Německo nebyli na tyto hry pozvání, protože kvůli své roli ve druhé světové válce byli stále vyloučeni ze společenského života. Československo reprezentovalo 47 sportovců, z toho 6 žen.

Kanada již popáté vyhrála turnaj v ledním hokeji. Jediným týmem, který dokázal Kanadu porazit od představení ledního hokeje na letních hrách v roce 1920, byla dosud pouze Velká Británie v roce 1936. Druhé místo vybojovali hokejisté Československa a tří místo obsadilo mužstvo Švýcarska. Hokejový turnaj byl téměř zrušen, když na hry dorazily dva různé soupeřící týmy reprezentující Spojené státy americké. Jeden tým vyslala Amatérská atletická unie a druhý Amatérská hokejová asociace. Mezinárodní olympijský výbor nakonec rozhodl, že ani jeden tým nesmí bojovat o medaile, ale týmu Amatérské hokejové asociace bylo umožněno zúčastnit se turnaje neoficiálně bez možnosti bojovat o medaile.

Medaile se rozdělovaly v dvaadvaceti závodech v devíti různých disciplínách (boby, skeleton, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 10, získalo shodně Norsko a Švédsko (4 zlaté, 3 stříbrných a 3 bronzových). Domácí Švýcaři získali také celkem 10 medailí, ale jen 3 zlaté. Československo získalo jednu stříbrnou medaili zásluhou hokejistů, kteří vyhráli všechny své zápasy a jen s Kanadou remizovali 0:0. Na druhé místo za Kanadu pak československé hokejisty odsunulo horší celkové skóre.

1952 – Oslo (Norsko)

Šesté Zimní olympijské hry se uskutečnily 14. až 25. února 1952 v Oslu v Norsku. Všechny závody se konaly v Oslu a jeho okolí s výjimkou alpského lyžování, které se konalo v Norefjell vzdáleném 113 km od Osla. Obyčejní Norové nebyli z pořádání her moc nadšení, protože z kulturního a historického hlediska nepodporovali závodění v zimních sportech, obzvláště v lyžařských disciplínách, a to navzdory mnoha úspěchům norských závodníků na předchozích olympijských hrách. Organizátoři ale věřili, že uspořádání her je příležitostí jak upevnit národní jednotu a ukázat světu, že se Norové vzpamatovali z následků druhé světové války. Norsko se stalo první skandinávskou zemí, která hostila zimní olympijské hry, a také to bylo poprvé, co se hry zimní hry konaly v hlavním městě pořadatelské země. Přípravu her částečně ovlivnily protiněmecké nálady, jež byly důsledkem německé okupace Norska v době druhé světové války. Proběhlo mnoho diskuzí o tom, zda je vhodné pozvat na hry i německé sportovce. Nakonec byli na hry pozváni sportovci Západního Německa. Sportovcům Východního Německa byla nabídnuta možnost závodit v jednom týmu se sportovci ze Západního Německa, ale tuto variantu odmítli a her se nezúčastnili.

Těchto her se zúčastnilo celkem 30 národů, za něž závodilo celkem 694 závodníků (585 mužů a 109 žen). Po šestnáctileté pauze se na zimních hrách objevili sportovci Německa, Rakouska a Japonska. Československo reprezentovalo 22 sportovců, z toho 1 žena.

Většina hokejových zápasů se odehrála v nově postavené Jordal Amfi aréně a bylo to poprvé, kdy se olympijský turnaj hrál na uměle vytvořeném ledě. Zlatou medaili opět získala Kanada, kterou reprezentoval amatérský tým Edmonton Mercurys. Kanada dosud vyhrála s jedinou výjimkou všechny olympijské turnaje, ale od roku 1956 se olympijského turnaje začali zúčastňovat hokejisté Sovětského svazu a olympijský turnaj z roku 1952 byl až do olympijských her v roce 2002 v Salt Lake City na padesát let poslední, který hokejisté Kanady vyhráli. Po odehrání všech zápasů se Československo dělilo se Švédskem o třetí místo se stejným počtem bodů i stejným rozdílem ve skóre. V mimořádném zápase o třetí místo následující den českoslovenští hokejisté prohráli a skončili celkově čtvrtí. Čechoslováci věřili, že získali bronzovou medaili, když poslední den turnaje porazili Švédsko 4:0, a rozhodnutí uspořádat dodatečný zápas o třetí místo označili za „komplot kapitalistických zemí“.

Medaile se rozdělovaly v dvaadvaceti závodech v osmi různých disciplínách (boby, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 16, získalo domácí Norsko (7 zlatých, 3 stříbrné a 6 bronzových). Českoslovenští sportovci na těchto hrách žádnou medaili nezískali.

1956 – Cortina d'Ampezzo (Itálie)

Sedmé Zimní olympijské hry se uskutečnily 26. ledna až 5. února 1956 v Cortině d'Ampezzo v Itálii. Tyto hry byly unikátní z několika důvodů: všechna sportoviště až na jedno byly od sebe velmi málo vzdálené, hry byly první, které se spoléhaly na sponzory, a byly to první zimní olympijské hry, které se vysílaly v televizi. Tyto ZOH byly jedny z mála her vůbec, na které neměla vliv politická situace v zúčastněných zemích. Při pozorování předchozích olympijských her organizátoři zjistili, že sportovní zařízení v Cortině nesplňovala olympijské normy. V Cortině např. nebyl zimní stadion, nebo rychlobruslařská dráha. Sjezdovky byly ve velmi špatném stavu, stejně tak skokanský můstek a bobová dráha, dalším problémem byla infrastruktura. Cortina byla ještě v roce 1950 velmi malá vesnice. Aby město zvládlo nápor návštěvníků, musely být vystavěny nové silnice a železniční tratě atd. Musela být také výrazně vylepšena kanalizace. Jediný velký logistický problém, který se v průběhu těchto her objevil, byl nedostatek sněhu pro alpské lyžování. Řešení se ujala italská armáda, která do Cortiny přivezla obrovské množství sněhu, kterým pořadatelé pokryli závodní tratě.

Těchto her se zúčastnilo celkem 32 národů, za něž závodilo celkem 821 závodníků (687 mužů a 109 žen). Sportovci ze Západního a Východního Německa závodili ve společném týmu nazvaném Společné německé družstvo. Takto se zúčastnili i dalších tří letních a dvou zimních her. Československo reprezentovalo 41 sportovců, z toho 6 žen.

Hokejový turnaj vyhrálo mužstvo Sovětského svazu, pro které to byla vůbec první účast na olympijských hrách. Druhé místo obsadili hokejisté USA a třetí místo vybojovala Kanada. Československé mužstvo skončilo na pátém místě.

Medaile se rozdělovaly v čtyřiadvaceti závodech v osmi různých disciplínách (boby, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 16, získal Sovětský svaz (7 zlatých, 3 stříbrné a 6 bronzových). V rychlobruslařském závodě na 1500 metrů získali zlatou medaili dokonce dva sovětští rychlobruslaři, kteří ve finále dosáhli totožného času. Českoslovenští sportovci na těchto hrách žádnou medaili nezískali.

1960 – Squaw Valley (USA)

Osmé Zimní olympijské hry se uskutečnily 18. až 28. února 1960 ve Squaw Valley v USA. V době udělení pořadatelství bylo Squaw Valley jen malým lyžařským rezortem s minimálním zázemím a tak bylo jeho zvolení velkým překvapením. V letech 1956 až 1960 zde bylo vybudováno potřebné zázemí s náklady 80 miliónů dolarů. Vše potřebné bylo postaveno blízko u sebe tak, aby diváci mohli přecházet mezi většinou sportovišť pěšky. Politická situace období studené války vyvolala debaty ohledně účasti Číny, Tchaj-wanu, Severní Koreje a Východního Německa na těchto hrách. V roce 1957 vláda Spojených států pohrozila, že nevydá cestovní víza sportovcům z komunistických zemí. Mezinárodní olympijský výbor (kterému v té době předsedal Američan Avery Brundage) v reakci pohrozil Spojeným států, že v takovém případě by Squaw Valley mohlo přijít o právo pořádat tyto olympijské hry. Pod mezinárodním nátlakem pak Spojené státy umožnili sportovcům z komunistických zemí startovat na těchto hrách.

Na těchto hrách bylo využito několik inovací a nových technologií. Poprvé v historii olympijských her proběhlo rychlobruslení, krasobruslení a hokejový turnaj na umělém ledě. Pro měření času bylo využito nové zařízení od firmy Longines, které využívá elektronické hodiny a umožňuje měření s přesností na setinu sekundy. IBM dodalo počítač, který umožňoval uspořádání výsledků do přehledné tabulky a jejich zobrazení v angličtině a francouzštině. Stejně jako minulé hry byly i tyto vysílány v televizi, ale teprve tady se ukázalo, že prodej vysílacích práv, především americkým televizním společnostem, může být velice lukrativní.

Když organizátoři zjistili, že do soutěže bobů se pravděpodobně přihlásí pouze devět zemí, rozhodli se, že soutěž bobů vyřadí z programu, protože se jim nevyplatí budovat kvůli devíti zemím zcela novou bobovou dráhu. Vůbec poprvé se v programu her objevil biatlon v podobě jediného individuálního mužského závodu se čtyřmi střeleckými položkami na vzdálenosti od 100 do 250 metrů. Tento vytrvalostní závod vyhrál švédský biatlonista Klas Lestander.

Těchto her se zúčastnilo celkem 30 národů, za něž závodilo celkem 665 závodníků (521 mužů a 144 žen). Poprvé se zde přestavili sportovci z Jihoafrické republiky, ale na mnoho let to bylo naposledy, protože politika apartheidu neumožňovala jihoafrickým sportovcům účastnit se her až do roku 1994. Sportovci ze Západního a Východního Německa zde opět závodili ve společném týmu nazvaném Společné německé družstvo. Československo reprezentovalo 21 sportovců, z toho 1 žena.

Hokejový turnaj vyhrálo mužstvo Spojených států amerických, pro které to byla první zlatá medaile z hokejového turnaje. Druhá skončila Kanada, která tak získala již devátou olympijskou medaili v řadě. Třetí skončilo mužstvo Sovětského svazu. Československé mužstvo skončilo na čtvrtém místě.

Medaile se rozdělovaly v sedmadvaceti závodech v osmi různých disciplínách (biatlon, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 21, získal Sovětský svaz (7 zlatých, 5 stříbrných a 9 bronzových). V rychlobruslařském závodě na 1500 metrů získali zlatou medaili dva sovětští rychlobruslaři, kteří ve finále dosáhli totožného času. Českoslovenští sportovci vybojovali jednu stříbrnou medaili, když Karol Divín získal druhé místo v krasobruslení.

1964 – Innsbruck (Rakousko)

Deváté Zimní olympijské hry se uskutečnily 29. ledna až 9. února 1964 v Innsbrucku v Rakousku. Průběh her byl poznamenán smrtelnými nehodami australského alpského lyžaře Rosse Milneho a britského sáňkaře Kazimierze Kay-Skrzypeskiho, ke kterým došlo při tréningu těsně před začátkem her. Náladu her také ovlivnila tragická letecká nehoda z roku 1961, při které zahynul celý americký krasobruslařský tým včetně trenérů a rozhodčích společně s mnoha členy jejich rodin při cestě na mistrovství světa v Praze.

Innsbruck má obyčejně dostatek sněhu, ale tento rok se potýkal s jeho nedostatkem. Rakouská armáda musela přivést na sjezdovky pro alpské lyžování 40.000 čtvereční metrů sněhu a ručně jej upravit. Vojáci také vyřezali na vrcholech hor 20.000 kvádrů ledu a převezli je na bobovou a sáňkařskou dráhu. V alpském lyžování se na prvních dvou místech jak ve slalomu tak v obřím slalomu umístily francouzské sestry Christine a Marielle Goitschelovy.

Těchto her se zúčastnilo celkem 36 národů, za něž závodilo celkem 1091 závodníků (892 mužů a 199 žen). Naposledy se představil společný tým Západního a Východního Německa. Československo reprezentovalo 46 sportovců, z toho 10 žen.

Hokejový turnaj vyhrálo mužstvo Sovětského svazu, pro které to byla už druhá zlatá medaile. Druhé skončilo Švédsko a třetí Československo. Kanada, která byla poprvé reprezentována pro tyto účely vytvořeným speciálním národním týmem, skončila poprvé v olympijské historii bez medaile. Kanada přišla kontroverzně o bronzovou medaili, když Mezinárodní olympijský výbor narychlo změnil pravidla během poslední třetiny posledního zápasu turnaje, v němž Československo výrazným rozdílem podlehlo Švédsku. Podle původních pravidel, kde v případě rovnosti bodů rozhodoval rozdíl ve skóre ve vzájemných zápasech čtyř nejlepších týmů, by bronzovou medaili získali Kanaďané. Krátce před medailovým ceremoniálem to však bylo změněno, a nakonec v případě rovnosti bodů rozhodoval rozdíl ve skóre ze všech zápasů v turnaji a bronzovou medaili získalo Československo. V roce 2005 se Mezinárodní hokejový svaz pokusil tyto výsledky změnit a přiřknout bronzovou medaili zpětně Kanadě, ale nakonec tyto pokusy vzdal a v září 2005 byl kanadský požadavek na udělení bronzové medaile definitivně zamítnut.

Medaile se rozdělovaly ve čtyřiatřiceti závodech v deseti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 25, získal Sovětský svaz (11 zlatých, 8 stříbrných a 6 bronzových). Českoslovenští reprezentanti vybojovali 1 bronzovou medaili zásluhou ledních hokejistů.

1968 – Grenoble (Francie)

Desáté Zimní olympijské hry se uskutečnily 6. až 18. února 1968 v Grenoblu ve Francii. Poprvé v historii se zde objevil olympijský maskot jménem Schuss, i když to zatím nebylo oficiálně. Byly to první olympijské hry, na kterých byly prováděny antidopingové testy a u žen byly prováděny testy pohlaví.

Francouzský lyžař Jean-Claude Killy získal zlatou medaili ve všech třech disciplínách alpského lyžování. První místo ve slalomu získal až po jednom z nejkontroverznějších rozhodnutí v historii zimních her. Rakouská superhvězda Karl Schranz přišel s tvrzením, že mu během slalomu zkřížil cestu záhadný muž v černém a donutil ho téměř zastavit. Rozhodčí mu povolili opakovanou jízdu, během níž překonal Killyho čas, ale odvolací komise nakonec Schranze diskvalifikovala a zlatá medaile připadla Killymu.

Všechny závody v bobech musely začínat těsně před západem slunce a končit po rozednění, protože bobová dráha na L'Alpe d'Huez neměla dostatečně výkonné chlazení, aby udržela kvalitní led během denního světla.

Těchto her se zúčastnilo celkem 37 národů, za něž závodilo celkem 1158 závodníků (947 mužů a 211 žen). Protože Východní Německo získalo členství v Mezinárodním olympijském výboru, mohly se na hrách poprvé představit dva samostatné týmy Západního a Východního Německa. Československo reprezentovalo 48 sportovců, z toho 7 žen.

Hokejový turnaj vyhrálo mužstvo Sovětského svazu, pro které to byla už třetí zlatá medaile. Druhé skončilo Československo a třetí byla Kanada. Českoslovenští hokejisté mohli celý turnaj vyhrát, pokud by v posledním zápase porazili Švédsko. Nerozhodný výsledek 2:2 však Československo odsunul na druhé místo. Byl to poslední olympijský turnaj, na němž se udělovaly i tituly světového a evropského šampiona.

Medaile se rozdělovaly ve třiceti pěti závodech v deseti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 14, získalo Norsko (6 zlatých, 6 stříbrných a 2 bronzové). Pro československou výpravu to byly podle počtu medailí nejúspěšnější zimní hry v historii, když získala celkem čtyři medaile. Premiérovou zlatou medaili pro Československo vybojoval skokan na lyžích Jiří Raška na středním můstku a na velkém ještě přidal stříbro. Stříbrnou medaili získali také hokejisté a bronzovou medaili přidala Hana Mašková v krasobruslení.

1972 – Sapporo (Japonsko)

Jedenácté Zimní olympijské hry se uskutečnily 3. až 13. února 1972 v Sapporu v Japonsku. Byly to první zimní hry uspořádané mimo území Evropy a Severní Ameriky. Sapporo bylo zvoleno pořadatelem zimních her již pro rok 1940, ale po japonské invazi do Číny v roce 1937 se pořadatelství vzdalo a zimní i letní hry v roce 1940 byly nakonec kvůli druhé světové válce zcela zrušeny. Japonská vláda investovala do infrastruktury v Sapporu a jeho okolí obrovské finanční prostředky a všechny olympijské objekty byly nově postaveny.

Na těchto hrách to bylo naposledy, kdy závod v běhu na lyžích vyhrál závodník s lyžemi vyrobenými pouze ze dřeva. Od této doby používají nejlepší lyžaři především lyže vyrobené z příměsí skleněného vlákna.

Těchto her se zúčastnilo celkem 35 národů, za něž závodilo celkem 1006 závodníků (801 mužů a 205 žen).

Hokejový turnaj vyhrálo mužstvo Sovětského svazu, pro které to byla už čtvrtá zlatá medaile. Druhé skončily Spojené státy americké a třetí bylo Československo. Poprvé od představení ledního hokeje na olympijských hrách v roce 1920 se turnaje nezúčastnila Kanada. Mezinárodní hokejová federace neumožňovala profesionálním hráčům startovat na mezinárodních turnajích a Kanaďanům se nelíbilo, že za jejich mužstvo nemůžou nastoupit hráči z NHL, zatímco sovětští hráči, kteří byli „zaměstnanci“ firemních nebo armádních organizací, které se jen tvářily jako amatérské týmy, na mezinárodních turnajích hrát směli. Kanada se neúčastnila žádných mezinárodních hokejových turnajů až do roku 1977 kdy Mezinárodní hokejová federace změnila pravidla a umožnila účast profesionálních hráčů.

Medaile se rozdělovaly v třiceti pěti závodech v deseti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 16, získal Sovětský svaz (8 zlatých, 5 stříbrných a 3 bronzové). Českoslovenští sportovci získali celkem tři medaile. Historicky druhé zlato ze zimní olympiády pro Československo vybojoval v Sapporu krasobruslař Ondrej Nepela. Do dějiště olympiády odjížděl jako mistr světa a tím pádem i největší favorit na olympijské zlato. Vedení se ujal již po povinných cvicích a přes pád ve volné jízdě při pokusu o trojitý odpíchnutý rittberger, si čtvrtou nejlepší volnou jízdou v celkovém součtu první místo udržel. Příjemným překvapením pro československou výpravu byly výkony běžkyň a běžců na lyžích. Helena Šikolová vybojovala na pětikilometrové trati první historickou medaili z běžeckých disciplín pro československé barvy a k tomu společně s Bartošovou a Cillerovou přidala šesté místo v závodě štafet. Třetí medaili, kterou si československá výprava z Japonska přivezla, byl se štěstím vybojovaný bronz ledních hokejistů.

1976 – Innsbruck (Rakousko)

Dvanácté Zimní olympijské hry se uskutečnily 4. až 15. února 1976 v Innsbrucku v Rakousku. Pořadatelským městem pro zimní hry v roce 1976 byl v roce 1970 zvolen Denver ve Spojených státech amerických. V roce 1972 však proběhlo ve státě Colorado referendum, v němž se voliči vyslovili proti pořádání her a tak poprvé a zatím naposledy v historii vybrané pořadatelské město odmítlo hry uspořádat. Salt Lake City se nabídlo jako náhradní pořadatel, ale MOV raději přesunul hry do Insbruck, který už hry pořádal v roce 1964. Maskotem her se stal Schneemann, neboli sněhulák s typickým tyrolským kloboukem na hlavě.

Galina Kulakova získala bronzovou medaili v běhu na lyžích na 5 kilometrů, ale byla diskvalifikována kvůli použití nosního spreje, jenž obsahoval zakázanou látku efedrin. Bylo to poprvé v olympijské historii, kdy závodník přišel kvůli dopingu o medaili.

Těchto her se zúčastnilo celkem 37 národů, za něž závodilo celkem 1123 závodníků (892 mužů a 231 žen).

Hokejový turnaj vyhrálo mužstvo Sovětského svazu, pro které to byla už čtvrtá zlatá medaile v řadě a pátá celkově. Druhé skončilo Československo a třetí místo obsadili překvapivě hokejisté Západního Německa. Celý turnaj provázela obrovská rivalita mezi týmy Sovětského svazu a Československa. Československý tým sužovala epidemie chřipky a tak zápas proti Polsku dohrálo pouhých dvanáct hráčů. Jeden z hráčů měl navíc pozitivní dopingový test a tak byl tento zápas označen jako kontumační prohra pro Československo, ale Polsko za něj nedostalo žádné body. Kanada se turnaje opět nezúčastnila kvůli zákazu startu profesionálů, což významně podporovalo týmy z východního bloku. Ke kanadskému bojkotu se přidalo také Švédsko.

Medaile se rozdělovaly v třiceti sedmi závodech v deseti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 27, získal Sovětský svaz (13 zlatých, 6 stříbrných a 8 bronzových). Českoslovenští sportovci získali jednu medaili, a to stříbrnou v ledním hokeji.

1980 – Lake Placid (USA)

Třinácté Zimní olympijské hry se uskutečnily 4. až 15. února 1980 v Lake Placid ve Spojených státech amerických. Zimní hry se zde konaly již podruhé, když ty první proběhly v roce 1932 ve Squaw Valley. Maskotem her se stal mýval „Roni“. Poprvé na olympijských hrách zde byl použit umělý sníh.

Těchto her se zúčastnilo celkem 37 národů, za něž závodilo celkem 1072 závodníků (840 mužů a 232 žen). V době konání těchto her již prezident USA Jimmy Carter vybízel k bojkotu letních her, jež se ten stejný rok měly konat v Moskvě, což vedlo k napnuté atmosféře. Jen několik měsíců před hrami zahájil Sovětský svaz invazi do Afghánistánů a objevily se spekulace, že jim nebude umožněno na hrách startovat. Navzdory tomu se těchto her sportovci ze Sovětského svazu a spřátelených zemí nakonec zúčastnili.

Americký rychlobruslař Eric Heiden zvítězil ve všech pěti rychlobruslařských disciplínách, ve čtyřech z nich dosáhl nového olympijského rekordu (500m, 1.000m, 1.500m a 5.000m) a v závodu na 10.000 metrů dosáhl světového rekordu. Zajistil tak Spojeným státům 83% všech zlatých medailí (jedinou další zlatou medaili vybojovali američtí hokejisté). Heiden se stal prvním a dosud jediným závodníkem, který vyhrál všech pět rychlobruslařských závodů na jedněch hrách a prvním z pouhých tří sportovců, kterým se podařilo získat pět zlatých medailí v závodě jednotlivců na jediných olympijských hrách (zimních i letních) a jediným kdo to dokázal na zimních hrách. Sovětský biatlonista Aleksandr Tikhonov získal již svou čtvrtou zlatou medaili ze štafety na 4 x 7,5 kilometru.

Hokejový turnaj vyhrálo mužstvo Spojených států amerických, pro které to byla už druhá zlatá medaile. Hokejistům USA se podařilo porazit také silně favorizované mužstvo sovětského svazu a toto vítězství je dodnes označováno jako "Zázrak na ledě". Druhý skončil Sovětský svaz a třetí místo obsadili hokejisté Švédska. Československé mužstvo skončilo na pátém místě.

Medaile se rozdělovaly v třiceti osmi závodech v deseti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 23, získalo Východní Německo (9 zlatých, 7 stříbrných a 7 bronzových), ale na prvním místě v tabulce medailí se umístil Sovětský svaz, protože získal 10 zlatých, 6 stříbrných a 6 bronzových medailí (celkem 22 medailí). Českoslovenští sportovci získali jednu medaili, a to bronzovou zásluhou Květy Jeriové v běhu na lyžích na 5 kilometrů.

1984 – Sarajevo (Jugoslávie)

Čtrnácté Zimní olympijské hry se uskutečnily 8. až 19. února 1984 v Sarajevu v Jugoslávii. Byly to první zimní hry uspořádané ve státě se socialistickým režimem. Byly to také první hry pořádané pod vedením Juana Antonia Samaranche. Maskotem her se stal malý vlk jménem Vučko.

Těchto her se zúčastnilo celkem 37 národů, za něž závodilo celkem 1072 závodníků (840 mužů a 232 žen). V době konání těchto her již prezident USA Jimmy Carter vybízel k bojkotu letních her, jež se ten stejný rok měly konat v Moskvě, což vedlo k napnuté atmosféře. Jen několik měsíců před hrami zahájil Sovětský svaz invazi do Afghánistánů a objevily se spekulace, že sovětským sportovcům nebude umožněno na hrách startovat. Navzdory tomu se těchto her sportovci ze Sovětského svazu a spřátelených zemí nakonec zúčastnili.

Při zahajovacím ceremoniálu vyvěsili pořadatelé omylem olympijskou vlajku vzhůru nohama. Lamine Guèye ze Senegalu se stal prvním černošským lyžařem z Afriky, který se zúčastnil olympijských her.

Hokejový turnaj vyhrálo mužstvo Sovětského svazu, pro které to byla už šestá zlatá medaile. Druhé skončilo Československo a třetí místo obsadili hokejisté Švédska.

Medaile se rozdělovaly v třiceti devíti závodech v deseti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 25, získal Sovětský svaz (6 zlatých, 10 stříbrných a 9 bronzových), ale na prvním místě v tabulce medailí se umístilo Východní Německo, protože získalo 9 zlatých, 9 stříbrných a 6 bronzových medailí (celkem 24 medailí). Českoslovenští sportovci získali na těchto hrách celkem šest medailí. Stříbrnou medaili získali hokejisté a běžkyně na lyžích ve štafetě na 4 x 5km (Květa Jeriová, Gabriela Svobodová, Blanka Paulů a Dagmar Švubová). Bronzové medaile pak přidali Květa Jeriová v běhu na lyžích na 5km, Olga Charvátová v alpském lyžování ve sjezdu, Jozef Sabovčík v krasobruslení a Pavel Ploc ve skocích na lyžích na velkém můstku.

1988 – Calgary (Kanada)

Patnácté Zimní olympijské hry se uskutečnily 13. až 28. února 1988 v Calgary v Kanadě. S tehdejšími 657 tisíci obyvatel je Calgary dodnes největším městem, kde se konaly zimní olympijské hry. Pokud bychom brali v potaz celou metropolitní oblast překonal by jej Vancouver v roce 2010. Tento rekord však brzy překoná Peking se svými 21,5 milióny obyvatel, v němž se budou konat zimní hry v roce 2022. Tyto hry byly ve své době jedny z nejdražších v historii, ale pořadatelům se podařilo dosáhnout rekordních příjmů z televizních práv a sponzorských příspěvků a rozpočet skončil v přebytku. Získané finance byly využity pro údržbu vybudovaných sportovních zařízení a oblast kolem Calgary se stala srdcem elitního kanadského sportovního programu. Maskotem her byli dva polární medvědi jménem Hidy a Howdy.

Výrazným způsobem se do průběhu her zapsali svými „hrdinnými prohrami“ britský skokan na lyžích Eddie „Orel“ Edwards a jamajský bobový tým. O jejich účasti na těchto hrách později vznikly i filmy.

Eddie „Orel“ Edwards se stal jedním z nejpopulárnějších sportovců na hrách díky tomu, že skončil beznadějně poslední ve skocích na lyžích na středním i velkém můstku když na svého nejbližšího soupeře ztratil 70 respektive 53 bodů. Tato „hrdinná prohra“ z něj okamžitě udělala celebritu a jeho příjmy se zvýšily z 6.000 liber za rok, které vydělával jako fasádník před hrami, na 10.000 liber za hodinu, které mu nabízeli na různých předváděcích a slavnostních akcích. Po rozpacích, které tato velkolepá podívaní vyvolala, Mezinárodní lyžařská federace zrušila pro následující hry pravidlo, podle nějž měla každá země nárok poslat na hry minimálně jednoho skokana. V roce 2016 byl na základě těchto událostí natočen film s názvem Orel Eddie.

Značně populárním se v Calgary stal také jamajský bobový tým, za jehož vznikem stála dvojice Američanů, kteří pro realizaci svého nápadu získali sportovce s výbornými sprintérskými schopnostmi z jamajské armády. Dudley Stokes a Michael White se v závodě dvojbobů umístili na 30. místě z 41 startujících týmů. Společně s Devonem Harrisem a Chrisem Stokesem pak havarovali v závodě čtyřbobů, ale dostalo se jim obrovských ovací, když svůj bob dotlačili až za cílovou čáru. Jejich příběh byl v roce 1993 natočen jako komediální film Kokosy na sněhu, jehož děj je však do značné míry smyšlený.

Těchto her se zúčastnilo celkem rekordních 57 národů, za něž závodilo celkem 1423 závodníků (1122 mužů a 301 žen).

Hokejový turnaj vyhrálo mužstvo Sovětského svazu, pro které to byla už sedmá zlatá medaile. Druhé skončilo Finsko, pro nějž to byly premiérová medaile z tohoto turnaje, a třetí místo obsadili hokejisté Švédska. Českoslovenští hokejisté skončili poslední ve finálové skupině a celkově tak obsadili šestou příčku.

Medaile se rozdělovaly v čtyřiceti šesti závodech v deseti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod a skoky na lyžích). Nejvíce medailí, celkem 29, získal Sovětský svaz (11 zlatých, 9 stříbrných a 9 bronzových). Českoslovenští sportovci získali na těchto hrách celkem tři medaile. Skokani na lyžích Pavel Ploc a Jiří Malec získali stříbrnou a bronzovou medaili na normálním můstku a běžci na lyžích Ladislav Švanda, Radim Nyč, Václav Korunka a Pavel Benc získali bronzovou medaili ve štafetě na 4 x 10 km.

1992 – Albertville (Francie)

Šestnácté Zimní olympijské hry se uskutečnily 8. až 23. února 1992 v Albertville ve Francii. Byly to poslední zimní hry, které se konaly ve stejný rok jako letní hry. Bylo to také poprvé, kdy se ve stejném městě konala i zimní paralympiáda. Po Chamonix v roce 1924 a Grenoblu v roce 1968 se zimní hry konaly ve Francii již potřetí. Maskotem se stal skřítek ve tvaru hvězdy a krychle jménem Magique.

Byly to poslední hry, na nichž se rychlobruslařské závody konaly na venkovních oválech. Poprvé se na hrách představilo akrobatické lyžování, rychlobruslení na short tracku, a také ženský biatlon. Všechny běhy na lyžích vyhráli norští závodníci, Bjørn Dæhlie a Vegard Ulvang získali po třech zlatých medailích. Finský skokan na lyžích Toni Nieminen se stal dosud nejmladším mužským vítězem v historii zimních olympijských her, když mu v době vítězství na velkém můstku bylo 16 let a 261 dní.

Těchto her se zúčastnilo celkem rekordních 64 národů, za něž závodilo celkem 1801 závodníků (1313 mužů a 488 žen). Po rozpadu sovětského svazu vytvořilo šest postsovětských zemí Sjednocený tým pod olympijskou vlajkou, zatímco baltské země Estonsko, Lotyšsko a Litva vytvořily svůj vlastní tým. Chorvatsko a Slovinsko vytvořili po opuštění Jugoslávie své vlastní týmy. Poprvé od roku 1936 se na zimních hrách představil sjednocený německý tým. Československo reprezentovalo 75 sportovců, z toho 19 žen.

Hokejový turnaj vyhrál Sjednocený tým, který byl složen z hráčů ze šesti států bývalého Sovětského svazu, který se rozpadl jen několik týdnů před tímto turnajem. Tento tým vystupoval pod olympijskou vlajkou. Druhá skončila Kanada, pro kterou to byla první medaile od roku 1968 a jedenáctá celkově. Bronzové medaile vybojovali hokejisté z Československa.

Medaile se rozdělovaly v padesáti sedmi závodech v dvanácti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod, skoky na lyžích, akrobatické lyžování a short track). Nejvíce medailí, celkem 26, získalo Německo (10 zlatých, 10 stříbrných a 6 bronzových). Českoslovenští sportovci získali 3 medaile a všechny byly bronzové. Oceněni takto byli krasobruslař Petr Barna, družstvo skokanů na lyžích (Jaroslav Sakala, Jiří Parma, František Jež a Tomáš Goder) a celek hokejistů.

1994 – Lillehammer (Norsko)

Sedmnácté Zimní olympijské hry se uskutečnily 12. až 27. února 1994 v Lilleahammeru v Norsku. Byly to první zimní hry, které se konaly v jiný rok než hry letní, a také první a poslední zimní hry, které se konaly dva roky po předchozích hrách. Po Oslu v roce 1952 se zimní hry konaly v Norsku již podruhé. Lillehammer je nejseverněji položeným městem, v kterém se dosud konaly zimní hry. Pro tyto hry byla zpřísněna kvalifikační pravidla, čímž se snížil počet sportovců s nedostatečnou výkonností převážně ze zemí s mírným klimatem.

Italská lyžařka Manuela Di Centa a ruská lyžařka Lyubov Yegorova ovládly ženské závodu v běhu na lyžích, když první získala pět a druhá čtyři medaile. Korejská rychlobruslařka Kim Yun-mi se ve třinácti letech stala nejmladší olympijskou vítězkou v historii olympijských her, když získala zlato s korejským týmem ve štafetovém závodě na 4 x 750 metrů v short tracku.

Těchto her se zúčastnilo celkem 67 národů, za něž závodilo celkem 1737 závodníků (1215 mužů a 522 žen). Díky zpřísnění kvalifikačních kritérii klesl počet závodníků s nízkou výkonností. Jedenáct zemí z teplotně nadprůměrného pásma se původně přihlásilo na tyto hry, ale nakonec žádný z jejích sportovců nesplnil kvalifikační kritéria. Počet sportovců z Afriky klesl z devatenácti v roce 1992 na tři v roce 1994. Na hrách se nově představilo devět zemí, které dříve byly součástí Sovětského svazu. Po rozdělení Československa se zde také poprvé představily samostatné týmy Česka a Slovenska. Česko reprezentovalo 64 sportovců, z toho 16 žen.

Premiérové zlato v hokejovém turnaji vybojovali hokejisté Švédska. Druhá skončila Kanada a bronzové medaile vybojovali hokejisté Finska. Čeští hokejisté prohráli čtvrtfinálový zápas s Kanadou 2:3 a obsadili celkové pátou příčku.

Medaile se rozdělovaly v šedesáti jedna závodech v dvanácti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod, skoky na lyžích, akrobatické lyžování a short track). Nejvíce medailí, celkem 26, získalo domácí Norsko (10 zlatých, 11 stříbrných a 5 bronzových), ale na prvním místě v tabulce medailí se umístilo Rusko, protože získalo 11 zlatých, 8 stříbrných a 4 bronzových medailí (celkem 23 medailí). Při své první účasti na olympijských hrách po rozdělení Československa nedosáhli čeští sportovci na žádnou medaili; tyto hry se tak staly dosud jedinými bez medailového úspěchu pro samostatnou Českou republiku.

1998 – Nagano (Japonsko)

Osmnácté Zimní olympijské hry se uskutečnily 7. až 22. února 1998 v Naganu v Japonsku. Po Sapporu v roce 1972 se zimní hry konaly v Japonsku již podruhé. Nagano je nejjižněji položeným městem, ve kterém se dosud konaly zimní hry. Byly to poslední zimní hry pod vedením Juana Antonia Samaranche jako prezidenta MOV. Maskotem těchto her se staly sněžné sovy Sukki, Nokki, Lekki a Tsukki.

Na těchto hrách se poprvé představil ženský lední hokej, curling a snowboarding. Norský lyžař Bjørn Dæhlie získal tři zlaté medaile a s osmi zlatými a dvanácti medailemi celkem se stal nejúspěšnějším sportovcem v historii zimních her (v roce 2014 jej překonal norský biatlonista Ole Einar Bjørndalen, který získal také osm zlatých medailí, ale třináct medailí celkem). Patnáctiletá krasobruslařka Tara Lipinski ze Spojených států porazila v přímém souboji Michelle Kwanovou a stala se nejmladší vítězkou individuálního závodu v historii zimních olympijských her když jí v době vítězství bylo 15 let a 255 dní.

Těchto her se zúčastnilo celkem 72 národů, za něž závodilo celkem 2176 závodníků (1389 mužů a 787 žen). Českou republiku reprezentovalo 63 sportovců, z toho 13 žen.

Premiérové zlato v hokejovém turnaji vybojovali hokejisté České republiky, kteří ve čtvrtfinále porazili USA 4:1, v semifinále Kanadu 2:1 po samostatných nájezdech a ve finále porazili Rusko 1:0 díky gólu Petra Svobody. Na druhém místě skončilo Rusko a bronzové medaile vybojovali hokejisté Finska. Byl to první olympijský turnaj, během nějž NHL přerušila svou soutěž a umožnila tak účast těm nejlepším hráčům. Díky tomu je tento turnaj často nazýván jako „Turnaj století“.

Medaile se rozdělovaly v šedesáti osmi závodech ve čtrnácti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod, skoky na lyžích, akrobatické lyžování, short track, curling a snowboarding). Nejvíce medailí, celkem 29, získalo Německo (12 zlatých, 9 stříbrných a 8 bronzových). Česká republika získala celkem 3 medaile, jednu zlatou, jednu stříbrnou a jednu bronzovou. O nejcennější kov se postaralo hokejové družstvo, další dvě medaile, stříbrnou a bronzovou, přidala při své třetí olympijské účasti běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová. V první desítce se v individuálních závodech dále umístil akrobatický lyžař Aleš Valenta, Kateřina Neumannová (ve třetím závodě), biatlonista Ivan Masařík, sdruženář Milan Kučera a skokan na lyžích Michal Doležal, ve dvojicích potom dvojbob.

2002 – Salt Lake City (USA)

Devatenácté Zimní olympijské hry se uskutečnily 8. až 24. února 2002 v Salt Lake City v USA ve státě Utah. Utah se stal pátým státem v USA, který hostil olympijské hry. Byly to první hry pod vedením předsedy MOV Jacquese Roggea. Salt Lake City a jeho metropolitní oblast se stalo hostitelským městem s největším počtem obyvatel, ale obě následující pořadatelská města jej překonaly. Tyto hry pokračovaly v nastoleném trendu a byly mnohem větší než ty předchozí a v programu se oproti Naganu objevilo deset nových závodů. Byly to jedny z nejúspěšnějších zimních her v historii z hlediska televizní sledovanosti a marketingové hodnoty. Hry byly úspěšné i s finančního pohledu a rozpočet skončil v plusu 40 miliónů dolarů. Maskotem se stala tři zvířata charakteristická pro západ USA. Bílý králik Powder (prášek), kojot Copper (měď) a medvěd baribal jménem Coal (uhlí).

Tyto zimní hry byly první, které se konaly po vytvoření světové antidopingové agentury, což vedlo k tomu, že spousta sportovců byla diskvalifikována po zavedení nového systému testování. Byly to také první hry, které se konaly po teroristických útocích z 11. září 2001, což s sebou přineslo výrazně přísnější bezpečnostní opatření než u jakýchkoliv dřívějších her. Byly to první olympijské hry na území Spojených států amerických, které zahájil prezident USA. Již dříve budoucí prezidenti Franklin Delano Roosevelt a Richard Nixon slavnostně zahájili zimní hry v roce 1932 a 1960, ale v té době zastávali funkci guvernéra státu New York, respektive víceprezidenta USA.

Jedním z výrazných momentů těchto her se stal mužský závod v rychlobruslení na short tracku na 1000 metrů. Australský rychlobruslař Steven Bradbury, bronzový medailista z her v roce 1994, postoupil do semifinále své disciplíny z původně nepostupového třetího místa jen díky diskvalifikaci jednoho ze závodníků před ním. V semifinále pak téměř celý závod jezdil na posledním místě s minimální šancí na postup, když v posledním kole hned tři závodníci před ním upadli a on díky tomu postoupil do finále z druhého místa. Do finále Bradbury nastoupil jako naprostý outsider a celý závod se pohyboval s výrazným odstupem na posledním místě, ale když v poslední zatáčce upadli všichni čtyři jeho soupeři před ním, projel cílem na prvním místě a stal se jedním z nejméně očekávaných olympijských vítězů historie. Bradbury se tak stal prvním zlatým medailistou z Austrálie a vůbec prvním vítězem z některé ze zemí jižní polokoule.

Norsko vyrovnalo rekord Sovětského svazu z roku 1976 v počtu získaných zlatých medailí, když jich norští sportovci vybojovali celkem 13. Německo překonalo rekord v celkovém počtu získaných medailí, když jich němečtí sportovci vybojovali celkem 36. Američtí sportovci překonali norský rekord z roku 1994 v počtu zlatých medailí získaných domácím týmem, když jich získali 10. Všechny tyto rekordy byly překonány o osm let později ve Vancouveru.

Výrazně se na těchto hrách prosadili norský biatlonista Ole Einar Bjørndalen když získal zlato ve všech čtyřech mužských biatlonových závodech (sprint na 10 km, stíhací závod na 12,5 km, vytrvalostní závod na 20 km a štafeta 4 x 7.5 km), finský sdruženář Samppa Lajunen, který získal tři zlaté medaile a švýcarský skokan na lyžích Simon Ammann, který získal obě zlaté medaile na středním i velkém můstku. Alpská lyžařka Janica Kosteličová z Chorvatska získala tři zlaté a jednu stříbrnou medaili a stala se první chorvatskou medailistkou v historii zimních her a také první závodnicí v historii zimních her, která vybojovala na jedněch hrách tři zlaté medaile. Alpský lyžař Kjetil André Aamodt z Norska získal svou druhou a třetí zlatou olympijskou medaili ve své kariéře.

Těchto her se zúčastnilo celkem 78 národů, za něž závodilo celkem 2399 závodníků (1515 mužů a 886 žen). Českou republiku reprezentovalo 78 sportovců, z toho 19 žen.

Zlatou medaili v hokejovém turnaji vybojovali hokejisté Kanady, pro které to byla první zlatá medaile po padesáti letech. Na druhém místě skončil tým USA a bronzové medaile vybojovali hokejisté Ruska. Překvapením turnaje bylo čtvrté místo Běloruska, které ve čtvrtfinále porazilo Švédsko, i když před tím ve skupině prohrálo všechny tři své zápasy. Čeští hokejisté skončili na sedmém místě když ve čtvrtfinále podlehli Rusku 0:1. Byl to už druhý olympijský turnaj, během nějž NHL přerušila svou soutěž a umožnila tak účast těm nejlepším hráčům.

Medaile se rozdělovaly v sedmdesáti osmi závodech v patnácti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, skeleton, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod, skoky na lyžích, akrobatické lyžování, short track, curling a snowboarding). Nejvíce medailí, celkem 36, získalo Německo (12 zlatých, 16 stříbrných a 8 bronzových), ale na prvním místě v tabulce medailí se umístilo Norsko, protože získalo 13 zlatých, 5 stříbrných a 7 bronzových medailí (celkem 25 medailí). Česká republika získala celkem 3 medaile, jednu zlatou a dvě stříbrné. Nejúspěšnějším českým závodníkem byl akrobatický lyžař Aleš Valenta, který získal zlatou medaili v akrobatických skocích díky výjimečnému prvku – trojnému saltu s pěti vruty. Běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová vybojovala na svých čtvrtých olympijských hrách dvě stříbrné medaile. Přímo na ZOH 2002 vybojovala bronzovou medaili v závodě na 15 km volným stylem a čtvrté místo ve stíhacím závodě na 2 x 5 km. Vzhledem k odhalenému dopingu některých ruských závodnic byly po olympiádě výsledky závodů změněny a Mezinárodní olympijský výbor dodatečně přidělil Neumannové v letech 2003 a 2004 dvě stříbrné medaile.

2006 – Turín (Itálie)

Dvacáté Zimní olympijské hry se uskutečnily 10. až 26. února 2006 v Turíně v Itálii. Po Cortině d'Ampezzo v roce 1956 to bylo již podruhé, kdy se v Itálii konaly zimní hry. Maskotem se stali sněžná koule Neve (italsky sníh) a kostka ledu jménem Giuz.

Alpský lyžař Kjetil André Aamodt z Norska vyhrál závod Super-G a získal tak svou čtvrtou zlatou a celkově osmou medaili na svých pátých olympijských hrách.

Těchto her se zúčastnilo celkem 80 národů, za něž závodilo celkem 2508 závodníků (1548 mužů a 960 žen). Českou republiku reprezentovalo 84 sportovců, z toho 20 žen.

Zlatou medaili v hokejovém turnaji vybojovali hokejisté Švédska, kteří v severském finále porazili hokejisty Finska. Bronzovou medaili vybojovalo mužstvo České republiky, když v zápase o třetí místo porazilo Rusko 3:0.

Medaile se rozdělovaly v osmdesáti čtyřech závodech v patnácti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, skeleton, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod, skoky na lyžích, akrobatické lyžování, short track, curling a snowboarding). Nejvíce medailí, celkem 29, získalo Německo (11 zlatých, 12 stříbrných a 6 bronzových). Česká republika získala celkem 4 medaile, jednu zlatou, dvě stříbrné a jednu bronzovou. Nejúspěšnějším českým závodníkem byla běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, která získala zlatou a stříbrnou medaili. Další cenné kovy získal běžec na lyžích Lukáš Bauer (stříbro) a mužské hokejové družstvo (bronz). V první desítce se v individuálních závodech dále umístila akrobatická lyžařka Nikola Sudová, alpský lyžař Ondřej Bank, běžci na lyžích Martin Koukal, Jiří Magál a Kateřina Neumannová (ve svém třetím závodě), biatlonista Zdeněk Vítek, rychlobruslařka Martina Sáblíková (ve dvou závodech), shorttrackařka Kateřina Novotná a skokan na lyžích Jakub Janda, ve dvojicích potom běžci na lyžích Kožíšek/Koukal. Se čtyřmi cennými kovy se Česká republika umístila na 15. místě v pořadí národů.

2010 – Vancouver (Kanada)

Dvacáté první Zimní olympijské hry se uskutečnily 12. až 28. února 2010 ve Vancouveru v Kanadě. Po Calgary v roce 1988 to bylo již podruhé, kdy se v Kanadě konaly zimní hry. Vancouver a jeho okolí je největší metropolitní oblastí, která kdy hostila olympijské hry, i když samotné město Calgary je větší než Vancouver. Obě tato města však budou brzy překonány 21,5 milionovým Pekingem, kde se zimní hry budou konat v roce 2022. Kromě Vancouveru se jednotlivá sportoviště a ubytovací prostory nacházela i v areálu Univerzity Britské Kolumbie, dále v údolí Callaghan Valley, ve městech West Vancouver a Richmond a ve středisku zimních sportů Whistler-Blackcomb ve městě Whistler. Některá sportoviště ve Vancouveru, včetně olympijského oválu v Richmondu se nachází na úrovní mořské hladiny, což je v případě zimních her poměrně neobvyklé. Zlaté medaile byly nejtěžší v historii, každá vážila 500-576 gramů a poprvé měly nepravidelný tvar. Ani jedna z 1014 udělených medailí nebyla dokonale kulatá, a nebyly mezi nimi žádné dvě tvarově naprosto identické. Maskotem se staly čtyři mýtické postavičky/zvířátka spojená s Kanadou jménem Miga, Quatchi, Sumi a Mukmuk.

Den před začátkem her došlo k tragické nehodě gruzínského sáňkaře Nodara Kumaritašviliho, který při tréninku po jezdecké chybě vyletěl ze sáňkařské dráhy a narazil v rychlosti 140 km/h do nechráněného ocelového nosníku u trati a zemřel.

Kanadským sportovcům se vůbec poprvé podařilo získat zlatou medaili na domácích olympijských hrách. Na letních hrách v Montrealu v roce 1976 ani na zimních hrách v Calgary v roce 1988 žádnou disciplínu nevyhráli. Poprvé od zimních her v norském Oslu v roce 1952 se domácím sportovcům podařilo získat nejvíce zlatých medailí ze všech zúčastněných národů. Se 14 zlatými medailemi také Kanada překonala rekord v počtu zlatých medailí na jedněch olympijských hrách, který až dosud drželi Sovětský svaz (1976) a Norsko (2002) se 13 medailemi. Nejvíce medailí celkem získali sportovci Spojených států amerických a s 37 medailemi překonali rekord, který dosud drželo Německo s 36 medailemi z roku 2002.

Norská běžkyně na lyžích Marit Bjørgenová získala celkem pět medailí (3 zlaté, 1 stříbrnou a 1 bronzovou), což bylo nejvíce ze všech sportovců. V počtu zlatých medailí se jí vyrovnala čínská rychlobruslařka na short tracku Wang Meng.

Těchto her se zúčastnilo celkem 82 národů, za něž závodilo celkem 2566 závodníků (1522 mužů a 1044 žen). Českou republiku reprezentovalo 92 sportovců, z toho 22 žen.

Zlatou medaili v hokejovém turnaji vybojovali hokejisté Kanady, kteří v severoamerickém finále porazili hokejisty USA. Bronzovou medaili získalo mužstvo Finska. Čestí hokejisté skončili sedmí, když ve čtvrtfinále podlehli Finsku 0:2. Byl to první olympijský turnaj, který se odehrál ve městě, v němž působí hokejový tým NHL, v tomto případě Vancouver Canucks, a všem hráčům NHL bylo umožněno se jej zúčastnit. Poprvé v historii her se turnaj odehrál na užším kluzišti s parametry odpovídajícími NHL (61m x 26m namísto mezinárodních 61m x 30m), což organizátorům ušetřilo peníze za přestavbu a byla zachována vyšší kapacita stadionu.

Medaile se rozdělovaly v osmdesáti šesti závodech v patnácti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, skeleton, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod, skoky na lyžích, akrobatické lyžování, short track, curling a snowboarding). Nejvíce medailí, celkem 37, získalo USA (9 zlatých, 15 stříbrných a 13 bronzových), ale na prvním místě v tabulce medailí se umístila domácí Kanada, protože získala 14 zlatých, 7 stříbrných a 5 bronzových medailí (celkem 26 medailí). První zlatou medaili pro svou zemi zde získali sportovci Slovenska a Běloruska.

Česká republika získala celkem 6 medailí (dvě zlaté a čtyři bronzové). Nejúspěšnějším českým závodníkem byla rychlobruslařka Martina Sáblíková, která získala dvě zlaté a jednu bronzovou medaili. Další cenné kovy získal běžec na lyžích Lukáš Bauer (bronz), mužská běžecká štafeta Jakš/Bauer/Magál/Koukal (bronz) a alpská lyžařka Šárka Záhrobská (bronz). V první desítce se v individuálních závodech dále umístili alpští lyžaři Šárka Záhrobská (ve svém dalším závodě) a Ondřej Bank, běžec na lyžích Lukáš Bauer (ve svém dalším závodě), krasobruslař Michal Březina, sdruženář Pavel Churavý a skokan na lyžích Antonín Hájek, ve dvojicích potom běžci na lyžích Kožíšek/Koukal. Se šesti cennými kovy se Česká republika umístila na 15. místě v pořadí národů. Počtem šesti medailí byla vyrovnána dosud nejpočetnější medailová bilance ze Sarajeva 1984 (bez ohledu na druh cenného kovu). Vůbec poprvé vybojovalo Česko (vč. Československa) na zimních olympijských hrách více než jednu zlatou medaili.

2014 – Soči (Rusko)

Dvacáté druhé Zimní olympijské hry se uskutečnily 7. až 23. února 2014 v Soči v Rusku. Hry byly organizovány ve dvou centrech, ve městě Soči na pobřeží Černého moře a v horském středisku Krasnaja Poljana. Jednalo se o druhé olympijské hry pořádané na území Ruska, a o první zimní olympiádu v Rusku. Maskotem se stala tři plyšová zvířata, a to lední medvěd, zajíc bělák a sněžný levhart.

Škoda Auto se stala dodavatelem vozů pro OH v Soči, z hlediska sponzoringu to byl nejvyšší kontrakt v historii Škody. Flotilu tvořilo více než pět set vozů, a to modely Superb, Yeti a nová Octavia třetí generace. Auta byla určená pro sportovce, VIP hosty a funkcionáře. V Soči se hrálo českými puky firmy Rubena z Náchoda. Ve všech hrách od Nagana 1998 se také používaly české puky firmy Gufex z Kateřinic, výjimkou byl Vancouver 2010 s puky kanadskými. Hodinářská firma Prim z Nového Města nad Metují vyrobila pro každého člena olympijské delegace speciální model hodinek a každý sportovec, který získal medaili, dostal hodinky modelu Diplomat v ceně 93 tisíc se jménem sportovce.

Odhaduje se, že hry stály 51 miliard dolarů, pětkrát více než původní odhady olympijského výboru. Stály tedy více než dvojnásobek nákladů předchozích her v Londýně a o 11 miliard překonaly letní hry v Pekingu, kde přitom proběhlo třikrát více závodů. ZOH v Soči byly tedy nejdražšími olympijskými hrami v historii. Odhaduje se však, že jen zhruba jedna čtvrtina nákladů šla na samotné pořádání her, zbytek byl využit na výstavbu a modernizaci potřebné infrastruktury. Podle odhadů se na překročení rozpočtu také výrazně podílela korupce.

Nejvíce medailí získala rychlobruslařka Ireen Wüstová z Nizozemska, celkově získala pět medailí, z toho dvě zlaté a tři stříbrné. Ruský rychlobruslař Viktor An, norská běžkyně na lyžích Marit Bjørgenová a běloruská biatlonistka Darja Domračevová získali shodně tři zlaté medaile. Díky lyžařce Tině Mazeové získalo Slovinsko historicky první zlatou medaili ze zimních olympijských her. Sáňkař Armin Zöggeler z Itálie se stal prvním sportovcem v historii, který získal šest zlatých medailí v šesti po sobě jdoucích zimních olympijských hrách.

Norský biatlonista Ole Einar Bjørndalen získal dvě zlaté medaile ve sprintu a ve smíšené štafetě a s celkem třinácti medailemi, z toho osmi zlatými, se stal nejúspěšnějším sportovcem v historii zimních olympijských her.

Těchto her se zúčastnilo celkem 88 národů, za něž závodilo celkem 2873 závodníků (1715 mužů a 1158 žen). Českou republiku reprezentovalo 88 sportovců, z toho 25 žen.

Zlatou medaili v hokejovém turnaji vybojovali hokejisté Kanady, kteří tak obhájili vítězství z Vancouveru. Na druhém místě skončilo Švédsko a bronzovou medaili získalo mužstvo Finska. Čestí hokejisté skončili šestí, když ve čtvrtfinále podlehli Spojeným státům americkým 2:5. Finský hokejista Teemu Selanne se ve věku 43 let a 234 dní stal nejstarším medailistou v historii olympijských hokejových turnajů. Selanne je se 43 body také držitelem rekordu v počtu získaných bodů na olympijských hrách. Olympijský turnaj v roce 2014 byl již šestý, kterého se Selanne zúčastnil, a tím vyrovnal rekord v počtu účastí dalšího finského hokejisty Raimo Helminena.

Medaile se rozdělovaly v devadesáti osmi závodech v patnácti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, skeleton, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod, skoky na lyžích, akrobatické lyžování, short track, curling a snowboarding). Nejvíce medailí, celkem 28, získalo USA (9 zlatých, 7 stříbrných a 12 bronzových), ale na prvním místě v tabulce medailí se umístilo Norsko, protože získala 11 zlatých, 5 stříbrných a 10 bronzových medailí (celkem 26 medailí). Bezprostředně po skončení her vedlo medailovou tabulku Rusko, ale po vypuknutí ruského dopingového skandálu byly mnoha ruským sportovcům medaile dodatečně odebrány a Rusko se propadlo až na čtvrté místo.

V červenci 2016 zveřejnila Světová antidopingová agentura (WADA) svou vyšetřovací zprávu, podle které ruské státní orgány systematicky kryly doping ruských olympioniků téměř ve všech sportech. Podle WADA ruský dopingový program řídilo ministerstvo sportu vedené Vitalijem Mutkem ve spolupráci s tajnou službou FSB, středisky vrcholového sportu a laboratořemi v Moskvě a Soči. Během olympiády v Soči systém umožňoval manipulaci se vzorky ruských sportovců. Součástí dopingového programu bylo přes 20 ruských olympioniků v Soči včetně 15 medailistů. K listopadu 2017 odebral MOV Rusku kvůli dopingové aféře 14 medailí, včetně 4 zlatých, a proto se propadlo z prvního místa na místo čtvrté.

Olympionici, kteří vybojovali zlato 15. února, byli odměněni zlatými medailemi s úlomky Čeljabinského meteoritu – stalo se tak přesně rok poté, co kusy vesmírného tělesa dopadly do jezera Čebarkul na Urale v centrální části Ruska.

Česká výprava získala celkem 8 medailí, což je nejvíce v historii samostatného Česka i Československa na zimních hrách. Medaile vybojovali rychlobruslařka Martina Sáblíková (zlato v závodě na 5000 metrů a stříbro v závodě na 3000 metrů), snowboardistka Eva Samková (zlato ve snowboardcrossu), biatlonisté Ondřej Moravec (stříbro ve stíhacím závodě a bronz v závodě s hromadným startem), Gabriela Soukalová (stříbro v závodě s hromadným startem) a Jaroslav Soukup (bronz ve sprintu) a smíšená biatlonová štafeta získala stříbro ve složení Gabriela Soukalová, Veronika Vítková, Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec.

2018 – Pchjongčchang (Jižní Korea)

Dvacáté třetí Zimní olympijské hry se uskutečnily 9. až 25. února 2018 v Pchjongčchangu v Jižní Koreji. V Jižní Koreji se olympiáda uskutečnila již podruhé. V roce 1988 proběhly v hlavním městě Soulu XXIV. letní olympijské hry. Pchjongčchang je tak třetí či čtvrté asijské město, které hostilo zimní olympijské hry. Prvním asijským městem bylo Sapporo v Japonsku v roce 1972, druhým bylo japonské Nagano v roce 1998. Soči, kde se konaly Zimní olympijské hry 2014, může být dle různých výkladů počítáno jak do Evropy, tak do Asie. Jako maskota organizátoři vybrali postavu z korejské lidové pohádky, a to tygra, který má představovat symbol důvěry a síly. Tento bílý tygr byl pojmenován Suhorang, což v překladu znamená „ochranný tygr“.

Jednou z největších senzací celé olympiády se stala česká olympionička Ester Ledecká, která jako první žena v historii dokázala na jedné olympiádě zvítězit ve dvou odlišných sportech. Další senzací se stal postup německých hokejistů do finále, nakonec však Němci prohráli s Olympijskými sportovci z Ruska a získali stříbrnou medaili (což je nejlepší výsledek německých hokejistů na olympiádě v historii).

Noriaki Kasai z Japonska se stal prvním atletem v historii, který se zúčastnil osmi zimních olympijských her (1992 – 2018). Předchozím držitelem rekordu byl ruský sáňkař Albert Demchenko, který se zúčastnil sedmi zimních her.

Holandská rychlobruslařka Jorien ter Mors se stala první ženskou sportovkyní v historii, která na jedněch zimních olympijských hrách získala dvě medaile ve dvou různých sportech. V rychlobruslení na dlouhé dráze vybojovala zlatou medaili v závodě na 1000 metrů a navíc získala bronzovou medaili v shorttracku ve štafetovém závodě na 3000 metrů. Nizozemský tým se sice dostal pouze do finále B, v němž dokonce zajel světový rekord, ale protože ve čtyřčlenném finále A byly diskvalifikovány týmy Číny a Kanady, obdržely Nizozemky bronzové medaile. O pár dní později toho dosáhla také Ester Ledecká, která však získala dvě zlaté ve dvou různých sportech.

Ester Ledecká se stala první ženskou sportovkyní v historii, která na jedněch zimních olympijských hrách vyhrála dva závody ve dvou různých sportech. Nejprve senzačně a naprosto nečekaně získala zlatou medaili ve sjezdovém lyžování v superobřím slalomu, když porazila druhou Annu Veithovou z Rakouska o jedinou setinu sekundy. Později vyhrála i paralelní obří slalom na snowboardu, kde však byla hlavní favoritkou. Mezi muži to v minulosti dokázali pouze dva sportovci, a to před téměř stoletím a shodně v běhu na lyžích a severské kombinaci. Prvním byl Nor Thorleif Haug na premiérových ZOH v Chamonix 1924, o čtyři roky později ve Svatém Mořici ho napodobil krajan Johan Gröttumsbraaten. Tehdy však byla kombinace těchto dvou sportů poměrně běžná.

Norská běžkyně na lyžích Marit Bjørgenová získala bronzovou medaili v týmovém sprintu a zlatou medaili v závodě na 30 kilometrů klasicky, čímž zvýšila počet svých olympijských medailí na 15 (z toho 8 zlatých) a stanovila tím nový rekord v počtu medailí získaných jediným sportovcem na zimních olympijských hrách. Předchozím držitelem tohoto rekordu byl její kolega z norské reprezentace, biatlonista Ole Einar Bjørndalen, který získal celkem 13 medailí.

Norská reprezentace získala celkem 39 medailí, čímž ustanovila nový rekord v počtu medailí získaných jednou zemí na jedněch zimních hrách. Do těchto her tento rekord držela americká reprezentace, která získala 37 medailí v roce 2010 na hrách ve Vancouveru.

Poprvé od roku 1994 nestartovali na mužském turnaji v ledním hokeji hráči z NHL. Zlaté medaile vybojovali Olympijští sportovci z Ruska a senzační stříbrné medaile získali hokejisté z Německa, pro které to bylo dosud nejlepší umístění. Bronzové medaili si odvezli hokejisté Kanady. Čeští hokejisté pod vedením kouče Josefa Jandače porazili ve čtvrtfinále USA 3:2 po samostatných nájezdech, v semifinále nestačili na tým Ruska a v boji o bronzové medaile podlehli Kanadě. V mužském olympijském turnaji tak skončili na čtvrtém místě.

Těchto her se zúčastnilo celkem 92 národů, za něž závodilo celkem 2922 závodníků (1680 mužů a 1242 žen). Českou republiku reprezentovalo 93 sportovců, z toho 25 žen.

Medaile se rozdělovaly ve sto dvou závodech v patnácti různých disciplínách (biatlon, boby, sáně, skeleton, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, alpské lyžování, běh na lyžích, sdružený závod, skoky na lyžích, akrobatické lyžování, short track, curling a snowboarding). Nejvíce medailí, celkem 39, získalo Norsko (14 zlatých, 14 stříbrných a 11 bronzových). Česká reprezentace získala celkem 7 medailí, z toho 2 zlaté, 2 stříbrné a 3 bronzové. Nejúspěšnější českou sportovkyní se stala Ester Ledecká, která získala dvě zlaté medaile, jednu v superobřím slalomu v alpském lyžování a druhou v paralelním obřím slalomu ve snowboardingu. Stříbrné medaile získali Michal Krčmář v biatlonovém sprintu a Martina Sáblíková v rychlobruslení v závodě na 5000 metrů. Bronzové medaile si odvezli Veronika Vítková z biatlonového sprintu, Eva Samková ze snowboardcrossu a Karolína Erbanová ze závodu na 500 metrů v rychlobruslení.

Nejúspěšnější země podle počtu medailí

Nejúspěšnější sportovci podle počtu medailí

Česko/Československo na ZOH

Česko nebo Československo se účastnilo všech zimních olympijckých her od roku 1924 až do současnosti. Pokud počítáme i Slovensko jako nástupnický stát, tak je Česko/Česko jedním ze čtrnácti národů, který nevynechal žádnou zimní olympiádu.

Od roku 1924 do roku 1992 získali českoslovenští sportovci celkem 25 medailí (2 zlaté, 8 stříbrných a 15 bronzových). Čeští sportovci pak získali od roku 1994 až do současnosti 31 medailí (9 zlatých, 11 stříbrných a 11 bronzových). První medaili na Zimních olympijských hrách Československo získalo roku 1928 v St. Moritz zásluhou skokana na lyžích Rudolfa Burkerta, který získal bronz na velkém můstku. Prvním československým olympijským vítězem byl skokan Jiří Raška, který roku 1968 v Grenoblu vyhrál závod na středním můstku.

Čeští/českoslovenští medailisté

1928 - Bronz - Rudolf Burkert (skoky na lyžích - velký můstek)

1948 - Stříbro - Družstvo ČSSR (lední hokej)

1960 - Stříbro - Karol Divín (krasobruslení)

1964 - Bronz - Družstvo ČSSR (lední hokej)

1968 - Zlato - Jiří Raška (skoky na lyžích - střední můstek)
1968 - Stříbro - Jiří Raška (skoky na lyžích - velký můstek)
1968 - Stříbro - Družstvo ČSSR (lední hokej)
1968 - Bronz - Hana Mašková (krasobruslení)

1972 - Zlato - Ondrej Nepela (krasobruslení)
1972 - Bronz - Helena Šikolová (běh na lyžích 5 km)
1972 - Bronz - Družstvo ČSSR (lední hokej)

1976 - Stříbro - Družstvo ČSSR (lední hokej)

1980 - Bronz - Květa Jeriová (běh na lyžích 5 km)

1984 - Stříbro - Družstvo ČSSR (lední hokej)
1984 - Stříbro - K. Jeriová, G. Svobodová, B. Paulů, D. Švubová (běh na lyžích - štafeta 4 x 5 km)
1984 - Bronz - Květa Jeriová (běh na lyžích 5 km)
1984 - Bronz - Olga Charvátová (alpské lyžování - sjezd)
1984 - Bronz - Jozef Sabovčík (krasobruslení)
1984 - Bronz - Pavel Ploc (skoky na lyžích - velký můstek)

1988 - Stříbro - Pavel Ploc (skoky na lyžích - střední můstek)
1988 - Bronz - L. Švanda, R. Nyč, V. Korunka, P. Benc (běh na lyžích - štafeta 4 x 10 km)
1988 - Bronz - Jiří Malec (skoky na lyžích - střední můstek)

1992 - Bronz - Petr Barna (krasobruslení)
1992 - Bronz - Družstvo ČSFR (lední hokej)
1992 - Bronz - J. Sakala, J. Parma, F. Jež, T. Goder (skoky na lyžích - družstvo)

1998 - Zlato - Družtvo ČR (lední hokej)
1998 - Stříbro - Kateřina Neumannová (běh na lyžích 5 km klasicky)
1998 - Bronz - Kateřina Neumannová (běh na lyžích 10 km volně stíhací závod)

2002 - Zlato - Aleš Valenta (akrobatické lyžování)
2002 - Stříbro - Kateřina Neumannová (běh na lyžích 15 km volně)
2002 - Stříbro - Kateřina Neumannová (běh na lyžích 2 x 5 km stíhací závod)

2006 - Zlato - Kateřina Neumannová (běh na lyžích 30 km volně)
2006 - Stříbro - Lukáš Bauer (běh na lyžích 15 km klasicky)
2006 - Stříbro - Kateřina Neumannová (běh na lyžích skiatlon)
2006 - Bronz - Družtvo ČR (lední hokej)

2010 - Zlato - Martina Sáblíková (rychlobruslení 3000 m)
2010 - Zlato - Martina Sáblíková (rychlobruslení 5000 m)
2010 - Bronz - Lukáš Bauer (běh na lyžích 15 km volně)
2010 - Bronz - Martina Sáblíková (rychlobruslení 1500 m)
2010 - Bronz - Šárka Záhrobská (alpské lyžování - slalom)
2010 - Bronz - M. Jakš, L. Bauer, J. Magál, M. Koukal (běh na lyžích - štafeta 4 x 10 km)

2014 - Zlato - Eva Samková (snowboardcross)
2014 - Zlato - Martina Sáblíková (rychlobruslení 5000 m)
2014 - Stříbro - Martina Sáblíková (rychlobruslení 3000 m)
2014 - Stříbro - G. Soukalová, V. Vítková, J. Soukup, O. Moravec (biatlon - smíšená štafeta)
2014 - Stříbro - Gabriela Soukalová (biatlon - hromadný start)
2014 - Stříbro - Ondřej Moravec (biatlon - stíhací závod)
2014 - Bronz - Ondřej Moravec (biatlon - hromadný start)
2014 - Bronz - Jaroslav Soukup (biatlon - sprint)

2018 - Zlato - Ester Ledecká (alpské lyžování - superobří slalom)
2018 - Zlato - Ester Ledecká (snowboarding - paralelní obří slalom)
2018 - Stříbro - Michal Krčmář (biatlon - sprint)
2018 - Stříbro - Martina Sáblíková (rychlobruslení 5000 m)
2018 - Bronz - Veronika Vítková (biatlon - sprint)
2018 - Bronz - Eva Samková (snowboardcross)
2018 - Bronz - Karolína Erbanová (rychlobruslení 500 m)

O kešce

Jedná se o větší krabičku, která obsahuje logbook, tužku a pár drobností na výměnu. Můžete do ní bez problému vložit i trochu větší TB, GC nebo CWG. Krabička se nachází nedaleko od sjezdovky skiareálu Veselá (viz waypointy), takže v zimním období si za příznivých sněhových podmínek můžete po odlovu i zalyžovat. Auta můžete zaparkovat kousek od horní stanice vleku (viz waypoint). Kešku po zalogování zamaskujte tak jak jste ji našli.