Každý správný potok, potůček, říčka i rybník mají svého vodníka, alespoň v pohádkách tomu tak bývá. Ten má pod hladinou své rozlehlé vodní království. Věrnými služebníky mu jsou kapři, štiky, raci, žáby a jiná vodní zvířata, kterým je zelený mužík pánem. Jeho kuchyňská výbava je omezena jen na několik hrnečků s pokličkami, v nichž má nachytané duše těch, kteří se neopatrně toulali kolem vody, nebo se do ní dokonce odvážili vlézt.
Při letních i zimních večerech si dlouhé chvíle krátí posedáváním na vrbě, kde si poklidně pokuřuje dýmku a rozjímá nad pomíjivostí světa. Není však ani neobvyklé vidět vodníka, jak si při soumraku šije boty, neboť o této jeho oblíbené ruční práci se dozvídáme hned z mnoha básnických skladeb.
O tom, zda může hastrman mluvit, se odborníci zatím přou. V některých publikacích je vodník zachycen dokonce v situacích, kdy přesvědčuje Měsíc, aby mu ještě chvíli svítil, avšak z dětské literatury známe jen vodnické "brekeke".
I o tom, zda jde o bytost špatnou či dobrou, se vedou sporné diskuse. Erben ho ve své sbírce popsal jako zlé stvoření, jež lidem jen škodí. A snaží se především dívky vlákat do vody pomocí různých lstivých intrik kouzel, jejichž znalostmi je také hojně obdařen. Naopak Ladovi vodníci patří k těm hodným, kteří se vždy snaží lidem pomáhat. Třeba jen za několik buchet, ovšem mokrých.
Ke keši:
jednoduchá tradička, chovejte se k ní, jako by byla Vaše. Prosím, nechávejte geovozidla na vyznačeném parkovišti, nejezděte autem až ke keši. Uvítala bych, kdyby jste měnili dřeva kus za kus...