Skip to content

Velke sisky Traditional Cache

Hidden : 2/4/2018
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size:   small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Jelikož kešek není nikdy dost a protože máme v blízkosti domu krásnou borovici s velkými šiškami,rozhodli jsme se založit tuto kešku Borovice jeffrei Syn.: Pinus deflexa Torrey, Pinus ponderosa subsp. jeffreyi (Balfour) Murray Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité Rozšíření: Západní část Severní Ameriky. Na severu zasahuje do jihozápadní části Oregonu po Douglas County, na východě do západní Nevady, na jihu do Kalifornie a na okraj mexické Baja California. Vertikální rozmezí od 60 do 3050 m n. m. V Evropě poprvé vysazená v roce 1853, na území ČR na Hluboké v roce 1865. Ekologie: V oblasti původního výskytu roste dobře v různých teplotních režimech, snáší chladné zimy. Srážky se ve větší části jejího původního areálu vyskytují převážně v zimě, jejich roční hodnoty kolísají od 200 do 1520 mm. Je poměrně dobře odolná vůči suchu. Má velmi široký edafický rozsah, roste na různých podkladech a na jakékoli dobře propustné půdě, většinou však na štěrkovitých a písčitohlinitých půdách. V severní části areálu i na velmi suchých, mělkých a téměř neplodných půdách. Svým hlubokým kůlovým kořenem a silnými bočními kořeny je velmi dobře ukotvená, na velmi mělkých půdách vytváří až 30 m dlouhé podpovrchové kořeny. Je světlomilná, netolerantní k zastínění, přesto se příležitostně obnovuje i pod přestárlými porosty. Doprovodními dřevinami jsou pomístně Pseudotsuga menziesii, Pinus ponderosa, P. lambertiana, P. monticola, Cupressus sargentii, Chamaecyparis lawsoniana aj., nad 1 600 m n. m. roste spolu s Abies magnifica, A. concolor, Pinus contorta var. murrayana, na velmi mělkých půdách s Calocedrus decurrens. Popis: Strom středních až větších rozměrů, dorůstá 30–60 m do výšky a 60–150(–250) cm v průměru kmene. Koruna kuželovitá až kulovitá, poměrně řídká. Borka skořicově hnědá, zprvu hladká, později rozpraskávající v široké desky, během vegetačního období s citrónově vanilkovou vůní. Letorosty až do 2 cm široké, bělomodře ojíněné, starší větvičky šedohnědé. Pupeny podlouhle vejčité, až 25 mm dlouhé, rezatě hnědé, nesmolnaté. Jehlice po 3 ve svazečku, 12–25 cm dlouhé, 1,5–2 mm široké, namodrale zelené, nelesklé, na okraji ostré, po rozemnutí citrusově vonící, na větvičce vydrží 4–7 let. Samčí šištice válcovité, žluté nebo rezavě červené, 20–35 mm dlouhé, samičí vyrůstají poblíž terminálu, jsou tmavě rezavě hnědé, stopkaté, vejčitého tvaru. Šišky kratičce stopkaté, kuželovitě vejčité, 14–26(–30) cm dlouhé, 5–8 cm široké (zavřené), světlohnědé barvy. Štítky semenných šupin jehlancovitě vystouplé s příčným ostrým kýlem a pupkem nesoucím štíhlý zakřivený osten. Při opadu šišek na větvi zůstávají bazální semenné šupiny. Semena podlouhle vejčitá, téměř 3hranná, s asi 3 cm křídlem. Kvete v červnu až červenci, samčí šištice koncem první vegetační sezóny dosahují sotva 1/5 velikosti dospělé šišky. Oplodnění probíhá asi 13 měsíců po opylení, mladá šiška pak rychle dorůstá, plné velikosti dosahuje koncem léta 2. roku, šišky se rozevírají během září až října. Dožívá se 400–500 let. Využití: Dřevo je poměrně tvrdé, houževnaté a pryskyřičnaté, se světle červenavým jádrem a žlutavě bílou bělí. Používá se ke stavebním i truhlářský účelům. Ve střední Evropě pěstována jako okrasná solitérní parková dřevina atraktivní svým dlouhým namodralým jehličím a velkými šiškami, používá se také při rekultivacích. U nás poměrně citlivá na pozdní jarní mrazy. Rekordy druhu: Současný největší žijící jedinec Pinus jeffreyi – nazývaný „Smoky Jack“ – roste v Kalifornii v Yosemite National Park. Exemplář je vysoký 57 m, v průměru kmene dosahuje 227 cm. Vědecký název je Pinus jeffreyi Grev. et Balf., Pinus ponderosa var. jeffreyi (Murray) Vasey. Název druhu je odvozen od jména nálezce – Skot J. Jeffreyi objevil pro vědu tuto rostlinu r. 1852. Anglicky se nazývá Jeffreyi Pine. Popis a vlastnosti Jedná se o jehličnatý strom dorůstající 40–50(60) m výšky, průměru kmene 1(2) m, s širokou, poměrně řídkou korunou. Řadí se do čeledi Pinaceae. Mohutné stromy v pohoří Sierra Nevada v Kalifornii dosahují věku 600 let a mají průměr kmene přes 1,5 m. Nejvyšší exempláře v USA, v Kalifornii, dosahují výšky až 60 m s obvodem přes 7 m. Největší obvod kmene měl asi 450 let starý jedinec, a to průměr téměř 2,5 m (767 cm) při výšce 62 m. Dnes je největší strom „Smoky Jack“ s obvodem kmene 722 cm a výškou 56,5 m. V ČR jsou vzrostlé exempláře druhu dosti vzácné, k největším patří strom v parku v Buchlovicích. Dle obvodu kmene přes 330 cm ho lze zařadit k nejmohutnějším v Evropě. Taxon má výrazně červenohnědý kmen, ve stáří jen jemně rozbrázděný, kůra se odlupuje ve větších šupinách. Koruna stromu je široce kuželovitá, vzdušná. Kmen není výrazněji sbíhavý, plnodřevný. Výmladnost na kmeni ani na pařezu není. Kořenový systém má svazčitý, v půdě je dobře zakotven. Barva koruny je tmavě zelená, někdy až šedě zelená. Kultivary jsou vzácné. Větve jsou v přeslenech, téměř kolmo odstávající od kmene. Letorosty jsou okrouhlého průřezu, na povrchu sivozelené, při poranění voní po citrusech nebo ananasu. Pupeny jsou 20–25 mm dlouhé, bělavé s odstávajícími špičkami pupenových šupin. Jehlice jsou po 3 ve svazečku, zřídka jen po dvou. Délka jehlic cca 12–26 (30) cm, šířka asi 2 mm. Jsou sivě zelené, tvrdé, na konci ostře zakončené. Samičí šištice jsou v plné zralosti hnědé. Druh kvete v červnu až červenci. Šišky jsou dlouhé asi 12–25(30) cm, široké 4–8 cm, otevřené až 15 cm, složené z velkého počtu šupin, dozrávají 2. rokem. Po vypadání semen šišky opadávají, část semenných šupin zůstává na větvičce a v šišce se vytváří tzv. důlek. Semenné šupiny jsou s výrazným štítkem a velmi nápadným a vystouplým ostnem, zahnutým směrem dovnitř, k šišce. Za každou šupinou bývají 2 světlá semena s tmavými skvrnami o velikosti 6–10 mm s křídlem až 30 mm délky. Semenáčky mají 7–11 kotyledonů. Rozšíření Areál druhu se rozkládá v Severní Americe, v USA především na jihu státu Oregon, v Kalifornii, částečně v Nevadě a na severu Mexika, na svazích hor či výše položených údolích. Borovice Jeffreyova zde roste ve vyšších nadmořských výškách, obvykle výše než borovice těžká (žlutá) od 1 400 do 2 700 (3 050) m. Výjimečně sestupuje až na 200 m. Průměrné srážky jsou 380–1 600 mm. Sněhová pokrývka na svazích Sierra Nevady bývá až 5 m. Vyskytuje se spolu s borovicí těžkou (Pinus ponderosa), b. ohebnou (P. flexilis), b. cukrovou (Pinus lambertiana), jedlí subalpínskou (Abies lasiocarpa), smrkem Engelmannovým (Picea emgelmannii), pazeravem sbíhavým (Calocedrus decurrens) a různými jalovci. Dle IUCN nepatří k ohroženým druhům. Ekologie Je to druh výrazně světlomilný, snášející jen lehké boční zastínění. Nevyžaduje zvláště vysokou půdní vlhkost, pokud má dostatečnou vlhkost vzdušnou, snáší delší periody sucha. Není ani příliš náročný na půdu. Roste jak na vyvřelinách, tak na bazických podkladech. Nevadí mu vysoká příměs skeletu v půdě. Nejlépe mu vyhovuje živná, písčitohlinitá a dostatečně vlhká půda. Celkem dobře odrůstá na hadcích. Je odolný mrazu, ukončuje růst dříve a raší později než borovice těžká. V mládí trpí okusem a vytloukáním zvěří, jinak ani v domovině, ani u nás prakticky netrpí žádnými významnějšími chorobami nebo škůdci, z houbových patogenů je nejčastější kořenovník (Heterobasidion annosum) a václavka (Armillaria sp.). Také v posledních letech bývá postižen červenou sypavkou způsobující opad jehlic, ale větší stromy celkem dobře regenerují. K městskému ovzduší je relativně tolerantní. Význam a využití V USA dnes není příliš ceněnou dřevinou, její dřevo je méně využíváno než u jiných borovic. Svými vlastnostmi je velmi podobné dřevu druhu P. ponderosa. Dřevo je středně těžké, celkem pevné, využívá se především bělové dřevo, které má slámově žlutou až světle medovou barvu, jádro je červenohnědé. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá kolem 430 kg.m-3. Je měkké, výrazně aromatické. Je ho třeba impregnovat proti houbám a hmyzím škůdcům, jinak je velmi trvanlivé, odolává hnilobě. Používá se na stavbu domů, výrobu nábytku, na venkovní truhlářské prvky, podlahy, obložení i obalový materiál. Na území Evropy byl druh introdukován r. 1853 do Skotska. Odtud byl dále šířen do zahraničí. Největší britské exempláře mají výšku okolo 30 m, např. strom ve Scone Palace měl před 20 lety přes 30 m výšku a průměr kmene 130 cm (obvod asi 400 cm). Z Polska je uváděn jako největší strom s výškou 28 m a obvodem 230 cm. V Belgii k nejmohutnějším patří strom s obvodem jen 180 cm. Druh zatím nedosahuje takových rozměrů jako v původním areálu. Např. nejmohutnější kalifornský exemplář ze Stanislaus NF, uváděný jako šampión USA v roce 1998, měl při výšce 57,6 m obvod kmene 775 cm, tedy více než současně uváděný nejsilnější jedinec v americkém registru o výšce 55,8 m a obvodu 716 cm, objevený v roce 2007. Druh nikdy v Evropě nebyl využíván jako hospodářská dřevina v lesních porostech. Ani z našeho území nejsou známy lesnické pokusné výsadby. Menší skupinu můžeme vidět v arboretu Sofronka v Plzni. Praktické využití druhu je však zejména v sadovnické dendrologii, jde o dřevinu vhodnou pro různé výsadby, kdy jsou stromy dekorativní dlouhými jehlicemi, ojíněnými letorosty, a především velikými šiškami v době plodnosti. Introdukce do Čech a její pěstování První introdukce do Čech byla dle A. M. Svobody již roku 1865 v Hluboké, dále následovaly v roce 1879 Sychrov, 1910 Jezeří, 1922 park Průhonice a další objekty. Hieke uvádí několik exemplářů ze zámeckých parků a zahrad, ale bez dosažených rozměrů. Podobně tak se o větších jedincích zmiňuje Pilát, připomíná 2 velké stromy v Lednickém parku nebo v parku v Dobříši, z poslední doby jsou známy mohutné stromy v Podzámecké zahradě v Kroměříži (obvod kmene téměř 3 m) nebo v Panenských Břežanech či Čechách pod Kosířem. Dokonce dva exempláře jsou dnes zapsány jako památné stromy v ústředním seznamu ochrany přírody. Jedním je borovice v Horní Plané, k. ú. Pernek, vyhlášená roku 1994, v roce 2010 měla výšku 23 m a obvod 270 cm. Druhým pak strom v České Bělé, vyhlášen roku 1989, koncem roku 2009 byl vysoký 19 m s obvodem kmene 262 cm. I když taxon dosahuje takovýchto rozměrů, jeho růst je ve srovnání s domácími produkčními jehličnany pomalejší. Přirozené zmlazení nebylo pozorováno, respektive z území ČR není udáváno, ale klíčivost semen je dle našich zkušeností poměrně vysoká, přes 70 %. Druh lze celkem snadno generativně množit, a to i z naturalizovaných exemplářů. Šišky sbíráme, jakmile zhnědnou, semena dozrávají často již v září druhého roku. Velmi dekorativní druh má jistě budoucnost, a to zejména v okrasných výsadbách i v polohách přes 600 m nad mořem, kde by si zasloužil většího využití. V lesnické praxi by se mohl uplatnit kříženec P. jeffreyi × P. coulteri, který se vyznačuje heterózním efektem, a několik velice dobře rostoucích exemplářů křížence (P. jeffreyi × P. coulteri) × jeffreyi je možné vidět v arboretu Sofronka. I do budoucna však bude okrasná funkce druhu výrazně převažovat nad významem lesnickým. Zajímavosti Dalším znakem, kterým můžeme odlišit tento druh od borovice těžké je vysoký obsah terpenu limonenu, takže po rozemnutí jehlic cítíme vůni po pomerančích. Pro svůj vysoký obsah heptanu byla dříve její pryskyřice používána pro stanovování oktanového čísla. keši keš se nachází částečně na našem pozemku,ale nelezte nikam za plot a parkoviště přímo u keše je soukromé! První nálezce si může vzít velkou šišku pod keší

Additional Hints (Decrypt)

gryrsba , xrš araí hiavge, gnx cebfíz avp arebmroíerwgr nav arceruenohwgr xrš ivfí

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)