Kynšperské dolové pole se rozkládalo v prostoru mezi Kynšperkem nad Ohří, Libocí, Kaceřovem a Pochlovicemi až k patě Chlumské hory a Ohři. Jeho výměra činila v roce 1930 5.655.499 m2. Uhelná sloj zde měla mocnost 20-24 m a největší hloubku asi 70 m. Uhlí zde uložené bylo velmi mladé a vcelku špatné kvality: mělo malou výhřevnost a vysoký obsah vody. Na druhé straně zase vysoký obsah bitumenu způsoboval, že se toto uhlí dobře hodilo pro briketování. Vedle staršího uhlí se zde dobýval ještě mladší lignit. Uhlí se dobývalo jednal hlubinně, jednak lomově a bylo takřka vesměs dopravováno do briketáren k dalšímu zpracování. Briketárny i doly byly spojeny s hlavní železniční tratí Cheb-Chomutov krátkými vlečkami.
V roce 1871 byla založena Königsberger Bergbaugesellschaft (Kynšperská báňská společnost). Tato společnost postupně získala několik starých dolů: olověný důl Petr a Pavel, uhelné doly Josef a Ferdinand v okolí Kynšperka, řadu dolových polí (Adelheid ve Starém Sedle, Ariel u Vítkova, Ludvík u Vintířova a Eduard, Marie a Mikuláš u Pochlovic) a dále asi 400 výhradních kutisek, rozkládajících se v okolí Starého Sedla, Pšova a Kobylé u Žlutic, Horního Částkova, Kaceřova, Kynšperka, Liboce, Štědré a Zlaté a dále skoro po celém Chebsku. Tato společnost se koncem roku 1875 rozešla a část jejích členů i jiných zájemců založila Königsberger Kohlengewerkschaft (Kynšperská uhelná společnost). Zájem společnosti se trvale soustředil na těžbu hnědého uhlí v Pochlovicích, Liboci a sousedství Kynšperku.
Těžba uhlí většího rozsahu byla zahájena v roce 1876 otvírkou dolu Mikuláš u Pochlovic.
V životě zdejšího dělnictva hrála nemalou úlohu i dělnická a hornická kolonie, stavěná v Pochlovicích od roku 1880 a založení Kynšperské pomocné nemocenské pokladny v roce 1889.a v roce 1906 Dělnického podpůrného fondu.
26. února 1925 se závod stal akciovou společností. V roce 1927 bylo přemístěno vedení společnosti do Dolního Rychnova. Zle postihla zdejší závod světová hospodářská krize. V roce 1934 se začal projevovat nedostatek vsázky do briketáren z vlastních zdrojů, proto nakonec v roce 1942 došlo k vybudování a zprovoznění 8 km dlouhé visuté lanové dráhy, která doplňovala vsázku nejprve z dolu Nová Anežka a později z lomu Sylvestr v Dolním Rychnově.
Během druhé světové války se vyráběly brikety pro potřebu nacistického Německa, v obou briketárnách pracovali také váleční zajatci. Těsně před osvobozením nastala vynucená odstávka briketárny I, která byla zasažena při leteckém útoku 10. dubna 1945 zápalnými bombami, kdy zcela vyhořely kanceláře dílovedoucího, dozorců, dřevěná nakládací rampa a sklady briket, koupelny a ošetřovna.Obě briketárny začaly opět vyrábět 15. května 1945. Z hlediska nedostatku vsázky pak byly obě briketárny zastaveny, briketárna I v roce 1946 po 66 letech provozu a briketárna II v roce 1954 po 64 letech provozu.
1945- vojáci čsl. armády
Důl Mikuláš v Pochlovicích začal být zarážen společností Königsberger Kohlengewerkschaft jako první zdejší důl již v roce 1876. O rok později byla vystavěna strojovna, šachetní budova (dnes domov důchodců) a kotelna. Brzy se ale hlavní důlní činnost zaměřila na nový hlubinný důl Segen Gottes (Boží Požehnání), jehož otvírka byla ukončena v roce 1880. V témže roce byla nedaleko dolu postavena první kynšperská briketárna. Ta byla druhou briketárnou nejen v Čechách, ale i tehdejším Rakousko- Uhersku (první česká briketárna byla v Křemýži u Bíliny, ta však brzy zanikla). Kynšperská briketárna byla dlouho největší a jedinou v Čechách. Druhá briketárna s větším výkonem byla postavena v roce 1890. Kynšperské brikety byly velmi žádány nejen u nás, ale i v zahraničí. Většina produkce šla na vývoz. Odbyt v Rakousko-Uhersku činil 42 %, odbyt do zahraničí 58 %.
V letech 1906-1907 začala být postupně likvidována obec Pochlovice, z níž zbylo pouze několik objektů. Stará pochlovická škola a jeden rodinný dům, dnes stojí u železničního přejezdu a statek, dnes vpravo u silnice do Horních Pochlovic nad zatopeným lomem I. V roce 1907 začal být rozfáráván lom Segen Gottes II, zvaný jižní. Jižní lom dal první uhlí v roce 1908 a postupoval od severu z dolové míry Ferdinand VIII k jihu, kde ukončil těžbu v roce 1918. Lom I postupoval od východu k západu a někdy okolo roku 1927 byl proti němu otevřen lom Segen Gottes III.
1957
Zatopené doly znamenají pro Dolní Pochlovice povodňové riziko, byl proto vybudován kanál odvádějící vodu z obou Božích požehnání do Ohře (protíná cyklostezku směrem na Dasnice). Hladina vody na poli u Liboce se nově také sleduje. Původně orná půda se v roce 2013 začala propadat a zaplavovat vodou, každým rokem se zvětšuje. (Podle registru starých důlních děl by mohlo jít o jámu Mikuláš- nemám ověřeno).
V srpnu 2019 u polí vznikla vyhlídka s infotabulí.
Zdroj: