Patronem kominíků je Svatý Florián, ten je ale považován za patrona více profesí, které souvisejí s ohněm - hasičů, hutníků, kominíků, ale i hrnčířů či pekařů. V ikonografii je představován obvykle v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár. Jeho kult byl značně rozšířen i v českých zemích a jeho sochy se budovaly na ochranu proti požáru.
Katolická církev si jeho památku připomíná 4. května.
Kominická historie
Kominická historie sahá až do doby, kdy tehdejším lidem začaly vadit požáry vzniklé od komínů, ve kterých vzplály saze. Doškové nebo šindelové střechy byly okamžitě zapáleny, jakmile došlo ke komínovému požáru. Zpočátku si lidé vymetali komíny sami, komíny byly čištěny před velkými svátky a hlavně v takzvaných "sazometných středách".
Postupem času se o tyto práce začali zajímat jednotlivci, kteří se čištění komínů zvlášť věnovali, a tak vzniklo řemeslo kominické. Řemeslo kominické bylo v začátcích primitivní a velice povrchní. V té době se čištění komínů říkalo vytírání a řemeslníci se nazývali mestkomínové.
Odborné mestkominictví u nás začali provozovat Vlaši (Italové). Česká šlechta si zvala do Čech vlašské stavitele, kteří se zde usidlovali. Za nimi přišli i vlašští mestkomínové, aby jim čistili komíny, a tak se ujali čištění komínů i u našich občanů.
Jedním z prvních známých mestkomínů byl Gabriel Marian, který se v Praze - Hradčanech objevil v roce 1568. Největších privilegií od císaře Rudolfa II. si získal Matěj de Martini, který se stal mistrem u císařského dvora. A to za to, že získával smolné saze pro císařského alchymistu Kellyho - rytíře z Imany, který chtěl za jejich pomocí vyrábět zlato. Když se Kellymu podařil pokus pozlatit kovové předměty, dostal de Martini ještě za odměnu povolení pro své tovaryše nosit zvláštní kominický šat podle návrhu císařského osobního lékaře a právo majetnosti na císařské vinici pod Petřínem.
První zprávy o českých mestkomínech jsou z roku 1572 z Pardubic, z roku 1589 ze Stříbra a z roku 1590 z Mladé Boleslavi. Mestkomínové byli placeni formou naturálií a jen málo obcí si vydržovalo za plat svého mestkomína, aby vytíral a před požáry chránil.
První kominický cech byl založen v roce 1626 v Třeboni. V roce 1748 vznikl Pražský kominický cech. V roce 1824 došlo k posílení kominické činnosti a k propůjčování kominických živností.
Ve své podstatě fungovali kominíci po celou dobu s přerušením první a druhé světové války.
V době komunistické nadvlády bylo řemeslo degradováno na povolání druhořadé.
Po roce 1989 se opět ustanovil kominický cech.
V součastné době je kominictví řemeslná živnost.
DAŇ Z KOMÍNŮ
V zemích Koruny české se zdaňovalo leccos. Platila se daň z lánů, dávka na pícování koní, na koně pro vojsko, na výzbroj rekrutů, na ochranu proti zavlečení moru z Uher, na útraty korunovační, tabáková daň... Ale státní kasa stále zela prázdnotou. A tak římský císař a český a uherský král Leopold I. zavedl další daň.
V roce 1676 stanovil povinnost platit daň z komínů. Z každého komínu, který vyčníval nad střechu, šly do císařské pokladny penízky. Platit museli všichni. Šlechta, měšťané i vesnický lid. Kdo odmítal platit, se zlou se potýkal. Z moci úřední mu byl komín zbourán i s kamny. Zákony jsou však k tomu, aby se obcházely, a vždycky se našel způsob, aby se platilo co nejméně... Kouřovody ze čtyř kamen se šikovně propojily do jednoho pod střechou a nad ní svítil do okolí jediný zdaněný komín...
Mimochodem, v Anglii, kde se daň z komínů platila také, měli panovníci větší štěstí. Aby jim poddaní prokázali svou věrnost a oddanost, stavěli na střechách svých sídel falešné komíny. A za každý z nich poctivě platili daň. Jiná země, jiný mrav.
Komín, poblíž kterého se nachází keška, je v areálu bývalého Družstevního lihovaru Puklice. Areál nyní patří firmě Natura, která zde vyráběla škrob. V současné době už je ale lihovar uzavřen a areál je na prodej.
Komín je cihlový kuželového tvaru. Jeho tvůrcem je architekt Karel Řezníček. Je 30 metrů vysoký a vnitřní průměr na vršku komínu je 80 cm.
