Dnes už neexistující - zaniklá obec, za kterou se nachází pietně upravené místo na památku 12-ti židovských žen,
které tu umřely na pochodu smrti v dubnu 1945.
Nocovaly na holé zemi u školy a druhý den už se neprobudily.
Pochod smrti se uskutečnil v posledním měsíci druhé světové války.
Z německého Helmbrechtu byla vypravena téměř tisícovka žen mnohých národností, převážně Židovek a vězeňkyň z koncentračních táborů v Osvětimi, Flossenbürgu, Ravensbrücku a Gross Rossenu. Celý průvod vyšel 13. dubna 1945, tedy dva dny před příchodem americké armády. Z Helmbrechtu zamířil přes Ahornberg, Schwarzenbach a Rehau u Aši k hranici Protektorátu a odtud pokračoval přes Hazlov, Františkovy Lázně a Kacéřov do koncentračního táboru ve Svatavě.
Sem dorazil 17. dubna a na další cestu se vypravil o tři dny později.
Den nato, tedy 21. dubna 1945 se ženy se svými dozorci SS dostaly během ledového večera až k Litrbachám. Dozorci u starosty nejdříve zjišťovali, kde mohou zajatkyně přespávat. Nabídku školy rázně odmítli s tím, že vězeňkyně musí spát venku. Byly tedy umístěny před školní budovu na hřiště.
Mrazivá noc se bohužel podepsala na životech dvanácti nešťastných žen.
Po noční příhodě oddíl pokračoval směrem na Prameny, Mariánské Lázně, Planou a Stráž, kde na místním hřbitově bylo pochováno dalších deset mrtvých žen.
Celou cestu až k Domažlicím následně lemují hroby.
K Prachaticím totiž vyrazilo jen 150 zbylých žen se svými dozorci. To se již psal 5. květen 1945, který ohlašoval brzké osvobození americkými vojsky na západě Čech. Proto je i osud oddílu částečně zastřen rouškou tajemství ? Neví se,
zdali byl rozpuštěn, nebo dozorci sami dezertovali.
Každopádně přineslo pro zbylé ženy osvobození.
Na následky útrap během cesty ovšem později zemřela ještě třicítka žen.
Zde v lese u bývalých Litrbach je vystavěn památník. Dostal podobu kruhu, v jehož středu leží kámen s pamětní deskou. Celé kolo je ohraničeno dvanácti mohutnými žulovými kvádry, které symbolizují smrt dvanácti Židovek, jež nepřežili krutou noc.
![]()
Eduard Steun (pamětník)
Rudolf Steun, otec pamětníka Eduarda Steuna, přijal krátce po válce místo polesného v dnes již zaniklém Městě Litrbachy. Krátce po příjezdu na své nové působiště vyrazil počátkem roku 1946 spolu s adjunktem na obhlídku lesního terénu: "Na úpatí kopce zvaného Zaječí vrch u okraje lesa je překvapily špičky bot vykukující ze země. Rozhrnuli půdu a objevili několik mrtvol," líčí Eduard Steun hrůzný zážitek svého otce. Po nařízené exhumaci se zjistilo, že jde o těla dvanácti žen, obětí tzv. pochodu smrti z nedalekého koncentračního tábora Svatava, který původně směřoval z Osvětimi do Dachau. Ženy zemřely v zimních měsících roku 1945 a byly provizorně pohřbeny na úpatí Zaječího vrchu asi tři kilometry od obce Litrbachy. Exhumace přibližně rok po pohřbu byla podle Eduarda Steuna součástí trestu a odplaty za válkou rozjitřené českoněmecké vztahy: "Otec vyprávěl, že k vykopání těl nahnali místní Němce. Ostatky museli vyzvedávat bez jakéhokoli nářadí a nesměli mít ani rukavice." Dvanáct těl vězeňkyň pak litrbašští pietně pochovali, místo pohřbu dnes připomíná památník zrenovovaný v roce 2004.
zdroj: (https://www.vets.cz) (www.mistapametinaroda.cz) (www.turistika.cz)