Při jarní procházce jsem zašel do nedalekého lesíka, který je u hlavní silnice a projíždí tu stovky aut. Lesík zůstává bez povšimnutí mnohým z nás.
Je tu celkem klid, občas projede mašinka, když počkáte na správnou chvíli, uvidíte i nějaké zvířátko, jak leze z nory ven. Proto upozorňuji, že lišky tu dávají dobrou noc. :)
Při toulkách lesem, jsem uviděl borovici. A tak se chci o ní podělit s geokačery. Neboť se domnívám, že je "největší" v okolí.
Zde jsem našel pár zajímavostí o kterých možná nevíte. :)
- Borovice je jedinou dřevinou, ze které mohou být vyrobeny rakve pro pochovávání ortodoxních Židů.
- Číňané vysazují borovici na hrob, aby duši zesnulého dodali sílu a ochránili jeho pozůstatky před hnilobným rozkladem.
- Borovice je pro svou sílu znovuzrození a pro falický tvar šišek symbolem plodnosti. Borové šišky se házely spolu s dalšími symboly do hrobky řecké bohyně Démétér, aby daly nový život zemskému i ženskému lůnu.
- Dřevo borovice je měkké, trvanlivé a lehce opracovatelné. Již starověcí mistři tesaři znali tajemství zpracování borového dřeva. Když se na kmenu borovice vytvoří rána, vytéká z ní průzračná hustá hmota – pryskyřice. Jejím zahřívání se získávají dvě látky kapalná – terpentýn a pevná - kalafuna. Terpentýn se používá při výrobě barev a laku a v medicíně je terpentýn součástí mastí dráždících pokožku a používaných při léčbě revmatismu. Má antibakteriální vlastnosti a proto se sanatoria pro nemocné na tuberkulózu budují hlavně v borových lesích. Bez kalafuny je nemyslitelná hra na smyčcové nástroje a neobejdou se bez ní např. vystoupení gymnastů. Ztuhlé kousky pryskyřice, které se z dávných jehličnanů dostaly do půdy, se změnily na jantar. Říká se mu i sluneční kámen nebo zkamenělé slzy borovice. Ve starém Římě nazývaly jantar zlatem severu.
Zaparkovat je možné na odbočce na Skláře a na druhé straně-vjezd na ČOV.