Keška se náchází na místě s krásným výhledem na údolí řeky Ohře a na městskou část Karlových Varů Drahovice.Poblíž kešky se nachází dřevěný vyhlídkový altán.

O samotném altánu

Vyhlídkový altán nechala postavit Obec Dalovice v roce 2012. Umístění altánu bylo pečlivě vybráno. Z tohoto místa je výhled do údolí řeky Ohře a na Drahovice, městskou část Karlových Varů. Částečně vidíme i další karlovarskou část – Bohatice, které při pohledu z našeho stanoviště dominuje pohled na teplárenský komín.

Podle archeologů byly ve střední době kamenné – mezolitu (8 000 až 6 000 let př. n. l.) obsazeny sedmi známými tábořišti skalnaté vyvýšeniny a ostrožny nad řekou Ohří od Tašovic po Všeborovice. Z toho lze odvodit, že v těchto místech bylo nejstarší osídlení na území Dalovic.

Výrazný skalnatý výběžek nad řekou Ohří skutečně existoval nedaleko od místa, kde se nyní nacházíme. V 19. století se budovala silnice z Bohatic do Dalovic a tato skála byla odstřelena. Podle některých pramenů však jsou ještě dnes poblíž altánu ingerenční stopy po dvou kruhových stavbách a jedné větší obdélníkové stavbě. Ve které době tyto stavby existovaly, není známo.

Pověst o kamenném rytíři

Podle pověsti stával kdysi na tomto místě hrad, který obýval loupeživý rytíř se svojí lotrovskou chasou. V blízkosti vedla cesta, po které putovali poutníci, jezdci a kupecké povozy. Právě na kupce měl loupeživý rytíř spadeno nejvíc. Často je nejen okradl, ale i zamordoval. Nestačilo mu to, a tak se svojí tlupou drancoval a vypaloval sousední vesnice a nejednou se odvážil i do Karlových Varů.

Po čase se zvěsti o neurvalém rytíři roznesly široko daleko, takže už málokdy bylo možné zaslechnout hrčení povozů. Starý převozník žijící na břehu řeky Ohře poblíž hradu, který si od zlého rytíře vytrpěl mnoho příkoří, neměl téměř žádnou práci.

Jednoho dne se však u přívozu objevil cizí kupec s povozem plně naloženým vzácnými látkami, orientálním kořením a šperky s perlami a drahokamy. Starý převozník rychle přistrčil bidlem prám na mělčinu a kupce pobízel: "Rychle se vším sem, je-li vám život milý!" Sám táhl za uzdu valachy, pomáhal usadit těžký povoz na prám a snažil se dostat prám co nejdále od břehu.

V tu chvíli dorazil na břeh řeky rytíř se svojí tlupou. Jakmile zjistil, co se děje, začal na převozníka křičet: "Zpátky, dědku, rozumíš?! Jinak budeš litovat, že ses vůbec narodil!" Převozník ale neposlechl a převezl kupce i s celým nákladem až k protějšímu břehu. Za nelehkou práci dostal odměnu několik dukátů. "Nejsem si jist, že mi budou vůbec někdy k užitku," řekl posmutněle, když se loučil s kupcem.

Převozník zůstal na druhém břehu celou noc. Za rozbřesku se velmi potichu vydal s prámem zpět přes řeku. Sotva vystoupil na břeh, chytly ho za krk silné rytířovy ruce a ozval se jeho posměšný hlas: "Chtěl jsi mě přelstít, dědku? Za trest se teď na ohni uškvaříš jako čuník!" Rytířovi kumpáni okamžitě rozdělali oheň a do jeho plamenů hodili převozníkův prám. Pak chytili převozníka a táhli jej k ohni.

"Nemáš ani trochu strach, že tě Pánbůh za takový hrozný skutek potrestá?" zeptal se převozník. Rytíř se zasmál a řekl: "Já a mít strach? Kdepak , dědku, i kdybych měl na tomto místě zkamenět, chci vidět, jak se škvaříš na svém prámu!" Najednou se ozvala strašlivá rána, jako by hrom zaduněl a rytíř se svým koněm se proměnil v šedivý kámen. Rytířovi pomocníci se okamžitě rozprchli a starý převozník byl opět volný. Skála, která měla tvar rytíře na koni, tam zůstala po dlouhá staletí.

Zdroje:http://naucnastezka.ou-dalovice.cz/cz/zastavka-4