První verze
Cestou, vedoucí z Jaroměřic k Myslibořicům, před prvním lesíkem upoutá náš zrak vysoká socha anděla strážného. Jeho levá ruka spočívá na hlavě chlapce, a pravá ukazuje v dál. Kdoko-li šel, nebo jde touto cestou, zajisté si pomyslí:„Proč asi tu stojí tato socha?“
Povím vám, z jakých důvodů jest tu socha postavena: Od Jaroměřic k Myslibořicům táhly se husté, nepřehledné lesy, bohaté krásnou zvěří. Sem jedenkráte zavítal majitel tohoto panství, pořádaje tu hony na zvěř. Mezi honební družinou měl svého synka, který tu zabloudil. Dlouho chodil ubohý hošík po lese, volaje jmény lovce. Odnikud však nedostalo se mu odpovědi. Utrmácený a vysílený hledáním a voláním usedl na zříznutý kmen. Jak tu sedí jde proti němu mládenec a s úsměvem se táže: „Proč pláčeš hochu?“ Hoch celý zoufalý odpovídá: „ Já jsem tu zabloudil.“ Mládenec vzal jej za ruku a ukazuje mu a pravil: „Dej se tímto směrem!“ Hoch zdvořile poděkoval a šťastně došel domů.
Otec pln radosti, že se synek vrátil, dal tam postaviti sochu, kterou tam dodnes vidíme.
>
Druhá verze
„Před dávnými časy bylo okolí Jaroměřic porostlé hlubokými lesy a jimi vedla cesta z Myslibořice do Jaroměřic. V lesích se zdržovali loupežníci. Jedenkráte se cestou do Jaroměřic ubíral kněz. Asi na půl cesty na něho vystoupili loupežníci a chtěli ho zavražditi. Kněz se dal na útěk a modlil se k andělu strážnému. Loupežníkům uprchl a tak byl zachráněn.
K poctě anděla strážného a na památku zachránění onoho kněze byla v těch místech postavena socha, která tam stojí podnes a říká se tam „ U andělíčka“.
Vyberte si která z uvedených verzí se Vám víc líbí.