Město Bílovec

Město Bílovec se nachází ve Slezsku v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Západní část města se nachází v přírodním parku Oderské vrchy. Žije zde přibližně 7 400 obyvatel.

Navzdory poškození na konci druhé světové války se historické jádro města stalo městskou památkovou zonou..

Město Bílovec je také sídlem mikroregionu Bílovecko. V rámci cestovního ruchu lze Bílovec zařadit do regionu Kravařsko. Nachází se zde také Děkanát Bílovec, jež je částí ostravsko-opavské diecéze a zahrnuje 24 farností v okolí.

   První písemná zmínka o obci pochází z roku 1324, kdy je vlastnil Vok I. z Kravař. Z rodového erbu je odvozen městský znak v podobě stříbrné zavinuté střely na červeném štítu. V roce 1383 Bílovec dostal právo předkupu zboží na panství a právo odúmrti od Beneše z Kravař.  Město vlastnili do roku 1434 páni z Kravař, poté páni ze Šternberka do roku 1441, opavská knížata do roku 1447, k nejvýznamnějším patřili páni z Fulštejna , kteří na přelomu 15. a 16. století zbudovali první zámek a vlastnili panství do roku 1542.

   V letech 1576–1595 majitel panství Bernard Pražma z Bílkova vybudoval větší čtyřkřídlý renesanční zámek se dvěma nárožními bastiony. Pražmové z Bílova byli protestanti a zapojili se do stavovského povstání, vlastnili panství a město do roku 1623. Roku 1645 město vypálili Švédové. Roku 1648 získali panství Sedlničtí z Choltic, vlastnili je nepřetržitě až do konce feudalismu v roce 1848. Roku 1729 město zachvátil další požár, který postihl i zámek (původně na katastru Velkých Albrechtic) a stal se podnětem k jeho barokní přestavbě, při níž bylo připojeno dvouramenné schodiště a vybudován park ve francouzském stylu. Zámek a zbytkový velkostatek Sedlničtí vlastnili až do roku 1945. Od 16. století se ve městě rozvíjelo soukenictví.

Po roce 1840 ve městě vznikla Hirtova soukenická továrna. V roce 1828 založil vídeňský podnikatel Mathias Salcher továrnu na výrobu knoflíků, roku 1856 rozšířenou pod značkou Massag na drobnou kovovýrobu, která je v současnosti specializovaná na manipulační vozíky a kontejnery. Roku 1924 došlo k výrazné změně hranice Bílovce, když k němu byla na jednu stranu připojena značná část katastru Velkých Albrechtic včetně zámku, na druhou stranu však Bílovec přišel, ve prospěch sousední obce Tísek, o značnou část svého k. ú. Bílovec-Horní Předměstí. Při osvobozování města Rudou armádou roku 1945 byl zámek opět vypálen a zničeno vnitřní zařízení. V letech 1953–1970 byl objekt obnoven pro sklad léčiv Zdravotnické zásobování.

• Renesanční zámek ze 16. století, v letech 1736–1470 přestavěný na barokní (stavitel Georg Friedrich Gans z Krnova)
  • v zámecké kapli: trojice náhrobků Sedlnitzkých a Wagnerů, rodiny majitele zámku – přeneseny z městského hřbitova
• Renesanční budova radnice (roku 1593 ji postavil Andreas Buzowsky z Opavy)
• Kostel sv. Mikuláše s vyhlídkovou věží, s rokokovým oltářním obrazem sv. Mikuláše a sv. Jana Nepomuckého a s vyhlídkovým ochozem ve výšce 31 m.
• Budova městského muzea (z 2. poloviny 18. století)
• Kaple sv. Barbory – původně gotická z roku 1422 při městském špitálu, dvakrát přestavěná, nyní obřadní síň
• Kaple sv. Panny Marie Pomocné s legendární studnou; při rozcestí do Tísku
• Socha sv. Jana Nepomuckého – barokní, u kostela sv. Mikuláše (z 80. let 18. století)
• Socha Panny Marie u kostela sv. Mikuláše (z poloviny 19. století)
• Památník osvobození Rudou armádou: sousoší s kašnou – na Slezském náměstí
• Dřevěný větrný mlýn – Bravinné-Dolní Nový Dvůr
• Křížová cesta

Ke keši:

Keška je umístěna v místě, odkud je velice dobrý výhled na toto malebné městečko. Prosím buďte opatrní při manipulaci s keší ať nějakou dobu vydrží. U kešky se také nachází parking, který doporučuji využít.

V keši se nachází tužka