Ušatov Traditional Cache

Pigové se ale brzy vrátili, zahnali Procházku a Pýdka Bluďu nabodli na nejvyšší strom. Otouš Pušný zorganizoval v lesejku povstání a Pigům nic nedaroval. Přestože Pigové všechno pobořili, nakonec museli uprchnout, někteří dokonce až do Indie. Otouš byl pak sesazen Hamouzem Smělým, který Ušatov obnovil, ale blbě. Proto vládl jeho syn Jech Velebný, nepřetržitě se modlící. Míval vidění i slyšení a předpověděl morovou ránu. Poté Ušatov několik staletí chátral, dokud se zde neusadil Velký Cinc. Brzy se město stalo metropolí Ušatského emirátu a Cinc pomýšlel i na obsazení Choceradského knížectví, kde vládl Ibus Malý. Vládcové usedli k mírové kávě, kterou uvařila Cincice. Ve snaze pomoci manželovi přidala Cincice do hrnku Ibuse projímadlo, který pak notně opotřeboval zdejší kadibudku. K dohodě nakonec nedošlo.

Později přijel Ibus do Ušatova s vlastní kávou, vylepšenou jedem rudíkem, který účinkoval velmi. Ušatov upadl pod choceradskou nadvládu. Díky intrice Rasal Kchajmá se osvobodil a moc převzal Petich Jarý. Jeho dcera Milena se vdala za vévodu sázavského a Ibus raději zemřel. Ušatov vzkvétal, ale brzy odkvetl. Po smrti sázavského vévody (jméno není známé, neboť během pár let se vystřídalo celkem sedmnáct vévodů) Ušatov osiřel. Obyvatelstvo vylosovalo za nástupce Chčírka Oháňku, který nechal v prvé řadě zasypat polní cestu do Chocerad, ve druhé vybudoval lanovou dráhu do Kališťa a ve třetí vypověděl mírovou smlouvu s Hvězdonicemi. Lanovku zničil nálet špačků a Ušatov se opět ocitl v izolaci.

O mnoho let později zde byl během Bužáňské noci zrušen feudalismus a prvním starostou se prohlásil pastičkář Ján Bužáň. L. K. H. Stýblo ho ale kvůli pochybnému původu svrhl a hned založil dílnu vyrábějící filcové boty zvané důchodky. Brzy se však zbláznil. Po období nuznosti a nemocí se objevili nájezdníci z Číny – drolli. Místní lid (v té době pouze pan Úžera) jim ale říkali ušati, dle starých pověstí o původních obyvatelích. První byli tak zvaní divní ušati, vypadající takřka stejně jako ušati dnešní, byli však menší a tmavovlasí. Přišli prý ze samechovských bažin a čerstvý vzduch jim nesvědčil. Nutili pana Úžeru aby jim uvařil kašu krupičnu. Úžera nevěděl, co to je krupična a schylovalo se k masakru, když se objevili pěkní ušati, vysvobodili Úžeru a jako odměnu žádali uvaření supy krupične. Najedli se a ještě získali trvalé ubytování. Prvním starostou byl Hušat, zakladatel známých polností. Přetvořil místo v zemědělskou usedlost, kam se rychle přistěhovalo mnoho ušatů.

Původně se v Ušatově pěstovaly hlavně bobule a to, co rostlo samo: jahody, maliny, ostružiny, houby a okrasné keře. Hušat přidal i luštěniny a obilí, ale exotické ovoce nebylo úspěšné. Nakonec vznikly plantáže mimo obvod města, kde se o ně starali divocí ušati, tak zvaní vyvrhelové. Následný starosta Kušat to zkoušel s pěstováním chmele, ale po debaklu raději emigroval na Šujanov.

Poté začaly do Ušatova pronikat cizí kmeny, což vyvrcholilo 1. ušatskou válkou a poté i druhou. Vše ukončily nakažlivé choroby a příchod rodu Maršíků. Augustýn Maršík obnovil zemědělství – pěstování kukuřice, jetele a hub. Když mu ale krádežemi klasů škodil sokolník Růžička, začal s řepkou, jeho syn Vilda připojil stohy a mrvu. Ušatov krátce přešel pod kališťský protektorát, ale partizánská válka s použitím mrvy a dalších hnusků přinesla opět svobodu. Rozkvět nastal za vlády Buže Maršíka Ušatého chovajícího domácí zvířata a bůžky. Objevují se první mince – šotouše a také první somrák – Jiljí Pečenka.

Po Bužovi nastoupil jeho syn Kežuža, který rozšířil město o Záprtí, Záprdí, Ochcáň a Šutatov, nacházející se na protilehlé stráni za potokem. Všechna místa byla propojena metrem. Kežuža zemřel během stavby lanovky, kterou dokončil Bedřich Sucharda. Drsná letní bouře ale vše zničila. Záprdí a Záprtí se změnilo v úhor (proto se někdy ušatům říká úhorníci), Ochcáň zmizela úplně.

Šutatovu se živly vyhnuly. Starosta Varanďa zde nechal zbudovat starobinec pro přestárlé ušaty, márnici a hlavně kliniku pro výzkum moušatů. Jeho bratr Ládví se několikrát pokusil o stavbu vodovodu, ale Šutatov byl pořád daleko od potoka. Věnoval se potom stavbě metra i dále než v Šutatově a založil firmu Metrobud.

Mnohem zajímavější je ale další vývoj Ušatova. Došlo k obnově místní dopravy, ale i k nájezdům cizích vojsk a indiánů. Poté dochází k návratu Maršíků, která je spojena se zásadní proměnou Ušatova do dnešní podoby. Bourá se letitý srub, objevuje se Ušatova zázračná lavička, botanická zahrada, hlásárna, radnice (v současné době se rekonstruje), policajťárna, jídelna, jako samostatná část se objevuje Ňuňáň. Ušatov se vyvíjí i do výšky. Nedokončený záměr visuté lanové dráhy způsobuje vznik tří stanic, prozatímně nazývaných Sluneční lázně nebo Pozorovatelna. Objevuje se první suchý záchod, kde se o rozklad fekálií starají brablenci, dále sprcha.

Vývoj Ušatova je nezadržitelný a i když byl v poměrně nedávné době téměř zcela zničen, došlo na jeho celkovou obnovu, přičemž ušati si vymohli zbudování panelového domu na Slunečním vršku.

Z historie ušatovské dráhy

Nejprve se v Ušatově chodilo výhradně pěšky, teprve za vlády Prdíka Šudy se objevuje první výtahový kolostroj, poháněný ušatskou silou, vedoucí z Ušatova až do Uchcat. Nevědělo se ale, kdo kam dojel. Pro smrt vyčerpáním několika ušatů byl kolostroj zrušen a nahrazen lanovkou zvanou Ušuchprd (podle měst, které propojovala Ušatov-Uchcatov-Prdíkov). Během 1. ušatské války byla lanovka zničena, ale díky příchodu Julesa Vernera byly propojeny kolostroj s lanovkou v jeden celek. Vernerova drezína, jak se vynález nazýval, nejprve dopravovala čižmy budující kolejiště a vozík s proviantem. Byla zřízena prozatímní hradlárna poblíž ouhoru, kde na všechno dohlížel pan Paruda. Disponoval plácačkou kombinovanou s píšťalkou, které se říkalo hvížď.

Později se v soupravě objevil i odpočinkový vůz zvaný dadák, předchůdce dnešních spacích vagonů. Ostatní vozy – Přeďuch a Svačák – jednoho dne zmizely a s nima i Jules Verner, nejspíše kvůli 2. ušatským válkám. Po nich se objevil v Ušatově bývalý horník Franta Jaroš a pustil se do stavby supermetra. Během deseti let postavil nejrozsáhlejší síť na světě, spojující Ušatov s Prahou, Zbuzany, Miroticemi (kvůli návštěvám babičky Pichlíků) a Měcholupy. Děda Maršík v té době chodil teprve na ZŠ Vratislavova. Drahá údržba způsobila, že metro zvané Jaroško začalo pustnout, postupné rušení tras uspíšilo její zánik a přeměnu v součást kanalizační sítě. Dnes je v provozu metro jen v úseku Ušatov – Uchcatov – Měcholupy.

Zajímavá byla i Hyhlíkova trasa, které ale předcházel Vaňurův koš. V době obléhání města zlými pýdy, se v něm dopravoval obleženým obložený chléb. Vaňura se ale obával, že nedostane za práci zaplaceno a proto jezdil s pečivem v koši. Nakonec o koš stejně přišel, sebe však zachránil. Pýdové nakonec Ušatov dobyli, vyměnili jej za Zbořený Kostelec, který je ale zklamal, a tak ho zbořili.

V současnosti jezdí do Ušatova metro, hyhlídková tras a v létě i lanovka Gulínka. Jezdí pravidelně ráno a mimo několika drobných potíží neměla nehod. Před veřejností jsou ale tyto vymožeností utajované.

Stará ušatská řemesla

Začínalo se skromně: zahradničením. Pěstovaly se převážně kytičky, okrasné stromy a keře, později i zelenina: šnytlík, petržel, rajčata, papriky, cibul a ředkve. Slavné bylo i pěstování trávy a mechů. Existovaly i plantáže zahradních hub. Rod Maršíků zavedl pěstování brambor, kukuřice, čočky, kiwi, citronů, jablek, ořechů, okurek a dýní. Melounům se zde nedařilo. V současné době zde nalezneme několik okrasných záhonů v péči Krasomila Maršíka, Ušata Maršíka i dalších. Známé je i Zbyňďovo úhorové políčko. Výhledově se počítá s bavlníkovou plantáží a kokosovým letohradem.

Staré ušatské kratochvíle

Oblíbenou bývala hra Na čtvrtého. Hrála se podobně jako současná hra Na třetího s tím rozdílem, že čtvrtý nehrál a pouze vyčkával. Jakmile třetí upadl, vyhrál. Vedla ale hra Na dědu. Nejprve se vylosoval děda a ostatní se ho snažili polapit. Když se tak stalo, děda se změnil v babu a dál už nehrál. Vylosoval se nový děda a zase začala honička. Když bylo bab víc, mohly předvádět ruské tance.

V případě nepříznivého počasí došlo i na stolní hry, nejčastěji Na pána. Každý z hráčů položil před sebe 10 žaludáků a na povel se snažil jich co nejvíce ukořistit. V zimě se hrávalo na Burguela. Každý z hráčů si nabral hrst sněchu a komu nejdéle vydržel, směl pak sedět nejblíže u kamen. Pokud sněch nebyl, hrálo se to s vodou. Když nebyla ani ta, hrálo se na Spací vagon.

Staré ušatské vánoční zvyky

Bývaly opravdu zvláštní. Nezdobil se stromeček, nýbrž mech. Ušati si nasazovali na hlavy pozlacené žaludy a obouvali bačkůrky z trávy. Dárky se zásadně zahrabávaly do země a někdy se nepodařilo všechny najít. Nezpívaly se koledy, ale písně na zahánění lesních duchů. Nejedli se kapři, nýbrž obalované světlušky a večer končil společným prdem.

Na trollí stezce

Podle naučného slovníku jsou trollové skřítky z nordických bájí, povahy zlé, škodolibé, vůči lidem nepřátelské. Jde pochopitelně o výmysl hloupých lidí, kteří dělají ubohé vtipy. Ve skutečnosti jde o tvory drobných postav, ale nikoliv o trpaslíky. Jejich povaha je dobrosrdečná, lidi mají rádi, i když zdaleka ne všechny. Původně pochází z Číny, což dokazuje nejen nápis na jejich zádech, ale i šikmé oči u některých z nich. Za zmínku stojí i skutečnost, že existuje mnoho lidí a postav, nápadně připomínajících právě trolly – příkladně Alex Kidd, Faněk, Jeník z Ondíku. Vžil se však správný název ušati, mající vazbu nejen na místo (Ušatov), ale i patriarchu (Ušat).

Tak co? Myslíte, že výše uvedený text se zakládá na pravdě? No, ony ty pověsti jsou občas tak protichůdné, že nikdo dnes už vlastně ani neví, jak to všechno bylo.

Ke kešce

Tak a nyní k důvodu, proč vlastně keška vznikla. Není to kvůli tomu, abyste mohli obdivovat Ušatov v celé své kráse i hnusotě, ale kvůli tomu, že ušati jsou nesmírně hamižní. Sbírají všechno, co se k něčemu hodí. A tak je napadlo, abychom jim založili kešku, že lidi jim budou nosit potřebnosti do svého městečka. A tak to tedy vzniklo. Pakliže tedy budete chtít udělat ušatům radost, přineste jim nějaké to nářadí (do velikosti igráčka), autíčko, nebo třeba i ušatského kamaráda. Nepohrdnou ničím, případně vymění za něco, co se jim hodit bude.

Krabička se nachází v panelovém domě na pařezu. Přistupujte k pařezu shora, otvřete příslušnou přihrádku a vyjměte krabičku. Ve vlhkých dnech může jít otevírání poněkud hůře. Až se zapíšete a podarujete ušaty, nebojte se jít podívat na Ušatov z druhé strany. V chatě sídlí majitelé krabičky, kteří musí ušatům sloužit, takže vás rádi k Ušatovu pustí a klidně prohodí i pár slov.

Věříme, že se vám bude provedení umístění krabičky a celé její okolí líbit. Kdybyste měli jakékoliv nápady nebo zkušenosti s ušaty, tak nám určitě napište.