Nebezpečné odpady
Odpad se hodnotí jako nebezpečný, jestliže je překročeno alespoň jedno z kritérií pro uvedené nebezpečné vlastnosti odpadů během jejich odstraňování: výbušnost, oxidace, hořlavost, dráždivost, škodlivost zdraví, toxicita, karcinogenita, radioaktivita, žíravost, infekčnost, tendence uvolňovat toxické nebo vysoce toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami, schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí.
Celková produkce nebezpečných odpadů v ČR je odhadována na 1,6 milionu tun ročně
Některé z nebezpečných odpadů je možné recyklovat. Jiné se recyklovat nedají, nebo dokonce nesmějí, a musí se spálit ve spalovnách nebezpečných odpadů. Popřípadě se musí jinak odborně likvidovat. Zatímco třídění klasických odpadů z domácnosti je jednoduchá věc, s nebezpečnými odpady je to složitější. Komu by se chtělo nosit do sběrného dvora plechovku od ředidla? Nebo zbytky čisticích prostředků, olejů a repelentů. Ale vynásobte si toto číslo počtem obyvatel vašeho města a jsme hned úplně jinde. Nicméně nejvíce nebezpečných odpadů vzniká v průmyslu.
Přes 90 % nebezpečných odpadů pochází z průmyslu
Ještě v roce 2014 bylo v České republice v provozu 25 skládek, na které lze ukládat i nebezpečný odpad. Z toho pak 4 skládky, které jsou určeny výhradně k ukládání tzv. nebezpečných odpadů. K tomu je v ČR provozováno 9 spaloven nebezpečných odpadů (s kapacitou kolem 60 tisíc tun za rok) a 5 cementáren, ve kterých je možno některé NO zpracovávat. Ty mají kapacitu 250 tisíc tun za rok.
Meziroční produkce nebezpečných odpadů zaznamenává globální nárůst. Příčinou je především průmysl, který produkuje většinu nebezpečných a toxických odpadů. Je zjevné, že to neustále se zvyšující množství odpadů musí někde skončit. Podle některých zdrojů skončí v ČR až 20 % nebezpečných odpadů na místech ne zcela v souladu se zákonem—bez řádně zaplacených poplatků. Může se jednat o přibližně 25 000 tun nebezpečných odpadů, které jsou prostě jen tak uloženy na konvenční skládky bezohlednými firmami a jednotlivci. Děje se tak především proto, že bezpečné uložení nebezpečného odpadu stojí kolem 7 000 Kč za tunu. Nelegální ukládání nebezpečného odpadu na běžné skládky (často v tzv. režimu technického zabezpečení, což je sice grázlovina, ale vyjde na jednu tunu o tisíce levněji) může skončit něčím, čemu se v médiích říká ekologická katastrofa. Co je horší, je to, že takové ekologické katastrofy si všimneme až tehdy, když už je pozdě. (Psáno v. r. 2013).
Podíl nebezpečných odpadů na celkovém množství odpadů může být kolem 10 %
Nebezpečné odpady obsahují látky nebezpečné pro člověka, zvířata a rostliny. Tedy pro vše živé. Na skládkách (zvlášť na těch černých) jejich obsah absorbuje do půdy, kontaminuje ji a půdou se kontaminuje vše živé.
Ze zákona o chemických látkách vyplývá, že výrobky určené k prodeji spotřebiteli, které obsahují nebezpečné látky nebo přípravky, které jsou toxické, zdraví škodlivé, extrémně nebo vysoce hořlavé, musí být jasně a čitelně označené (některé dokonce i hmatatelně pro nevidomé). Musí na nich být uvedeno v jazyce dané země, jakou nebezpečnou chemickou látku obsahují, a to podle oficiálního Seznamu uvedeného v zákoně, nebo podle mezinárodně uznávaného názvosloví. Obal musí povinně nést jméno, sídlo a telefon firmy, která je za tento výrobek odpovědná - výrobce, dovozce či distributora. Obal musí mít navíc uzávěr odolný proti otevření dětmi. Obaly by měly být opatřené výstražnými symboly a standardními pokyny pro bezpečné zacházení.
Vlastní nakládání s nebezpečnými odpady podléhá přísné legislativě a dozoru. To je v principu dobrá zpráva. Nebezpečné odpady se evidují a stejně tak se eviduje jejich přeprava. Každou přepravu nebezpečných odpadů je třeba nahlásit v počítačovém systému. A to před zahájením přepravy a i po dokončení přepravy
Cílem nakládání s nebezpečnými odpady by měla být hlavně regenerace, popřípadě získávání druhotných surovin a dále pak energetické využití těchto odpadů. A samozřejmě v neposlední řadě „snížení“ jejich nebezpečných vlastností a v úplně ideálním případě snížení celkového objemu těchto odpadů.
Většina tzv. nebezpečných odpadů skončí ve spalovnách nebezpečného odpadu nebo cementárnách. Zatímco běžné spalovny komunálního odpadu během spalování vyrábějí energii, spalovny nebezpečného odpadu jen spalují, a to pod neustálým dohledem a podle přesně daných předpisů. Potíž se spalovnami je v tom, že (ačkoli se spaluje tak, aby bylo spalování co „nejdokonalejší“ a škodliviny jsou zachytávány filtry), odpadu jen „ubyde“. Spalovaný odpad se co do objemu jen zmenší. A to až o 70 %. Zbude popílek. A ten se ukládá do urniček na skládku nebezpečných odpadů. Mimochodem, na skládky je možné nebezpečný odpad ukládat jen v tuhém stavu. Jak vidno, ani spalovna není konečným řešením. Nebezpečných svinstev se prostě jen tak nezbavíme. Nebezpečná hmota je nezničitelná.
Co považujeme za nebezpečný odpad?
Repelenty (překvapeni?).
Zbytky čisticích prostředků z domácnosti.
Zbytky barev, laků, ředidel, odmašťovadel, olejů, lepidel, nemrznoucích směsí.
Akumulátory.
Staré a nepoužité léky, odpady z nemocnic (jsou často infekční).
Zářivky, úsporné žárovky, rtuťové teploměry, tonery.
Obrazovky monitorů, televizí (možná i radarů), chladničky (ve své podstatě veškerá elektronika, mobily.
Térový papír.
Pvc (instalatérské trubky, linoleum, některé dětské hračky, lékařské nástroje, apod.).
Autovraky.
Veškerá další chemie z dílny mladých chemiků a pyrotechniků.
Odpady z průmyslové a chemické výroby (těch je v celkovém součtu no nejvíce).
Kaly chemické výroby a z čistíren odpadních vod.
Železniční pražce.
Výrobky z azbestu .
Ne všechny výše zmíněné komodity musejí být nezbytně chápány zákonem jako nebezpečné. Jsou prostě nebezpečné.
Klíč k určování nebezpečných odpadů
HP1 Výbušné
HP2 Oxidující
HP3 Hořlavé
HP4 Dráždivé (oči, pokožka)
HP5 Toxicita
HP6 Akutní toxicita
HP7 Karcinogenita
HP8 Žíravost
HP9 Infekčnost
HP10 Toxicita pro reprodukci
HP11 Mutagenní
HP12 Uvolňování toxických plynů
HP13 Senzibilující
HP14 Ekotoxické
HP15 Uvolňující jiné látky
zdroj: trideniodpadu
A ke keši samotné
Keš, kterou jsem pro vás připravil je taková ta moje klasika, čili přijdete na místo, budete chvilku nenápadně koukat, kde nechal lumis kešku a pak se v poklidu zalogujete. Žádná křeč. Nemusíte nic rozhrabovat, do ničeho kopat, lozit tam kam není třeba, třeba na stromy, nic ničit nebo lámat. Náročnost D jsem konzultoval s Mates 1201 a ohodnotila ji na D2. Taky si ani nevšímejte zařízení , které je nedaleko keše, to fakt není věc, kde bych keš ukrýval. Chovejte se nenápadně a to hlavně před zaměstnanci nedalekého oploceného zařízení.Keš pořádně uzavřete a uložte tam, kde jste ji našli. Budu se těšit na vaši návštěvu a vaše logy, či případné mašličky.
