Rumburská vzpoura Multi-Cache

Letos (2018) připomínáme 100 let od konce války, která měnila zásadním způsobem dějiny, lámala mnoho rekordů, přinášela zcela nové a do té doby neznámé způsoby vedení války a vyznačovala se ještě jednou zvláštností: Poprvé v dějinách se na českém území vojsko vzepřelo svým velícím tak, jako nikdy dříve. Dne 21. 5. 1918 se v Rumburku začala psát tragická historie, která málem změnila chod světových dějin.

Je až s podivem, jak málo se o Rumburské vzpouře v Čechách obecně ví, ve školách učí a vypráví. Přitom stala se událostí historicky velmi zvláštní, ojedinělou a ve světě dosti známou. Proč vlastně došlo ke vzpouře a kdo ji organizoval? Čím byla tak zvláštní a kam až mohla vést? Pojďme vzpomenout na muže, kteří nechtěli již zbytečně ztrácet životy na poli válečném, ale domů hleděli a po 4 letech zbídačeného života k rodinám namísto k nepříteli do zákopů chtěli...

Příčina rumburské vzpoury byla prostá

České země v průběhu války, zvláště pak v posledních dvou letech, sužovali hlad a nemoce, bída s nouzí držely se kdekoho. Nebylo jídlo, scházel materiál na výrobu zbraní, nebyla práce. Lidé v městech i na venkově umírali, oslabeni hladem, i na běžné choroby, které by jinak přestáli. Vyčerpané mocnářství ztrácelo důvěru i těch nejzarytějších podpůrců monarchie.

Takto spatřili svou zem, příbuzné a krajany ti vojáci, kteří se navrátili z ruského zajetí v oblasti Ukrajiny a Bílé Rusi. Stav země byl pro ně doslova šokující; před odchodem do války se českému lidu vcelku dařilo, život vzkvétal, lid býval spokojen, sociálně i hmotně tehdy slušně zabezpečen. Navrátilci tím byli vcelku logicky šokováni. Všude viděli zmar, snad každý doma někoho nemocí ztratil. Získávali velmi silný dojem, že válka je nejen zbytečná a k ničemu, ale že již jí bylo až příliš a neprospívá nikomu. Morálka a poslušnost takových navrátilců (hajmkérů – od slova Heimkeher, navrátilec) byla tedy silně pod bodem mrazu.

V květnu 1918 bylo v Rumburku, kde byl umístěn 7. střelecký pluk (původně zeměbranecký), takových hajmkérů 839. Hlavní náplní pluku byla příprava a výcvik záložáků a rekonvalescentů před odesláním na frontu. Vojáci byli ubytováni v různých zařízeních (zámek, škola, hostince apod) nejen v Rumburku, ale i blízkém okolí. Např. V Dolních Křečanech nebo Jindřichově, ale i dále (Šluknov, Varnsdorf). V samotném Rumburku byl ovšem počet vojáků nejvyšší. Tam také jiskra povstání začala doutnat nejdříve.

Hlad, šikana, chybějící žold

Pokud byla situace u civilního obyvatelstva špatná, pak nálada a podmínky v rumburských kasárnách nebyly o mnoho lepší. Více než polovina mužstva byla složena z českých chlapců a mužů, velelo jim však německy hovořící důstojnictvo bez valných zkušeností. Výcvik probíhal krutě, šikana ze strany velících byla více než únosná. K tomu se přidal hlad, špatné hygienické podmínky, nízký nebo žádný žold. Vojáci byli znechuceni dlouho trvající bezvýchodnou válkou i místními podmínkami a začali toho mít tak akorát dost. Když vezmeme navíc v úvahu, že bývalí zajatci nebo rekonvalescenti z fronty již dávno „věděli své“, zpět do války nechtěli. Naplánovali si tedy, že se vzepřou velení. Plán chtěli uskutečnit v červnu roku 1918, ale shodou okolností dospěl k naplnění dříve, než čekali.

Přestože navrátilci měli právo na zpětně vyplacený žold po dobu zajetí, stejně jako na řádnou dovolenou, mnohým žold vyplacen nebyl dosud vůbec, jiným zčásti a dovolená byla kratší, než býti měla. K podmínkám v kasárnách, špatné stravě a šikaně ze strany velících důstojníků se přidala informace, že navrátilci půjdou opět na frontu. A to již 6. června. Na vojáky toho bylo až příliš. Začali provokovat, neposlouchali rozkazy, záměrně kazili práci a výcvik. Situace vygradovala 21. 5. 1918.

V 6 hodin přišlo demonstrativně s puškami na ranní nástup 65 mužů 7. čety III. náhradní setniny v čele s Františkem Nohou a odepřelo poslušnost velitelům , ačkoli to bylo jasně proti rozkazu. Velitel setniny Klöpfer počal nadávat, vyhrožovat a urážet nastoupené muže, kteří nehodlali zbraně odložit a vyhovět tak rozkazům velení. Když už nadávek bylo příliš, některý z nastoupených mužů zařval: „Hovno!“. Klöpfer se mohl pominout vzteky, ještě více nadával a vyhrožoval. Vzápětí ale od kohosi dostal ránu pažbou do hlavy a skácel se k zemi. Strhnuvší se mela rozpoutala dlouho skrývané a potlačované vášně. Již se nedala zastavit. Neplánovaně dříve tak počala...

Rumburská vzpoura

Ke vzpouře se postupně přidávali další vojáci, celkový počet byl asi 700. Přestože vzpoura vypukla spontánně, její vůdcové navázali rychle kontakt s českými vojáky z královéhradeckého 18. pěšího pluku, kteří byli umístěni v České Lípě. Jedině toto by mohlo přenést vzpouru do dalších oblastí, což mohlo přerůst v revoluci, která byla v českých zemích na spadnutí. Vzbouřenci nejprve obsadili město Rumburk a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády včetně královéhradeckého 18. pěšího pluku a rozprášeni.

Potrestání vzbouřenců

Za vůdce povstání byli kromě Františka Nohy (* 4. prosince 1894 v Dobřanech u Stříbra) označeni Stanislav Vodička řečený Stanko (* 4. května 1895 v Lobzích u Plzně) a Vojtěch Kovář. Dne 29. května 1918 v časných ranních hodinách byli zastřeleni. Stanným soudem v Rumburku a Novém Boru byli k trestu smrti odsouzeni také Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla; ti byli popraveni zastřelením 29. května večer. Dalším čtrnácti odsouzeným k trestu smrti byl rozsudek zmírněn na mnohaleté vězení. Z více než 580 obviněných vzbouřenců bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek uvězněn v terezínské pevnosti. Sedm z deseti popravených účastníků vzpoury je pochováno na hřbitově v Novém Boru [ GC2MV27 - Lesni hrbitov].

poprava tří hlavních strůjců rumburské vzpoury Františka Nohy, Stanka Vodičky a Vojtěcha Kováře, archiv Josefa Doškáře

Drahá maminko!
Přijměte nejsrdečnější pozdrav a vřelé políbení - už poslední - proč, dozvíte se později. Bylo u nás v Rumburku něco nepředvídaného, čehož jsem se musil též zúčastnit, a to má za následek, že stojím nyní před stanným soudem a budu odsouzen k smrti...
z dopisu hlavního protagonisty rumburské vzpoury vojína Františka Nohy, napsaného krátce před vyhlášením rozsudku smrti 28. května 1918

Hájil jsem vždy pravdu jako náš mučedník Hus a jsem odsouzen k smrti zastřelením, chtěl jsem dobro trpících bratří a své vlasti. Doba však není dosud zralá, ale pevně věřím, že není daleká. Trest smrti je mi milejším než vězeňská cela, kde bych bez duševního zaměstnání bídně hynul. Smrtí se mi uleví...
Od svého mládí jsem byl zanícen pro věc pravdy, svobody a demokracie. Uvidíte, že moje idea přece jen zvítězí...
z dopisu jednoho z vůdců rumburských vzbouřenců desátníka aspiranta Stanko Vodičky, diktovaného v noci 28. května 1918 několik hodin před jeho popravou

Poprava sama byla provedena ohleduplným způsobem: oči byly zavázány, hlasitých povelů nebylo, nýbrž byly dávány znamením šavlí. Skoro neslyšně přistoupilo dvanáct vojínů ke každému ze tří odsouzenců - třesk! a okamžitě, beze všech útrap odebrali se všichni tři na věčnost...
z dopisu rumburského evangelického faráře otci Stanka Vodičky)

Jak na keš ?

Pro postup na první stage najdi na úvodních souřadnicích žulovou desku u země a počítej

• A = úvodní souřadnice "N" mínus počet písmen v třetím řádku
• B = úvodní souřadnice "E" mínus počet všech alfanumerických znaků mínus osm

Stage 1

N 50° 57.A' E 014° 33.B'

Na této stage se podívej, kdo je autorem sochy (vpravo na podstavci - počet písmen příjmení je S) a poté koukni stejným směrem jako socha - zjisti číslo lampy, která ji osvětluje a zjisti kolik by mohla vidět laviček.

• A teď trochu teoretické matematiky (teta wiki poradí...) - zjisti si, co je to příznivé číslo, poté vypočítej S-té příznivé číslo a vynásob ho počtem laviček - C.
• Na štítku lampy jsou uvedeny dvě čísla. K menšímu z nich přičti počet cifer většího čísla a vynásob ciferací většího čísla - D

Stage 2

D metrů ve směru C° od první stage

Na druhé stage zjisti na budově, kterou vidíš přes silnici (tělocvična to skutečně není), počet kytiček na dveřích (E), které jsou nalevo od pamětní desky a z pamětní desky spočítej cifry (F) a písmena (G).

Stage 3

N 50° 56.[(G*E)+(G-E)]' E 014° 33.[G-E-(E-F)]'

Před sebou vidíš informační desku, kde si můžeš přečíst o celé historii Rumburské vzpoury, jak v češtine, tak v němčině i angličtině, ale nás však zajímají jen tři vůdci, kteří zde byli popraveni - v kolik to bylo hodin ? Ciferací získáte číslo H.

Stage 4

N 50° 56.{(B-G)+[B+E+(H/H)]}' E 014° 33.{D-C-[H-(F/F)]}'

A jdeme do finále - na pomníku sečti všechny cifry v textu a odečti sedmou cifru (I) a drápy lva ve znaku (J).

Finále

Máš všechny indicie ? Tak jdeme naposledy počítat...