Sešívačka
Zatímco sponka zaznamenala jen malý rozvoj byrokracie, pak kancelářská sešívačka učinila úplnou revoluci. Podle zjištění výzkumníků Moravskotřebovské historické literárně-vlastivědné a lyžařské společnosti došlo k nárůstu úředních listin a oběžníků již v prvních dvou letech existence sešívačky o celých 24,674 % (česky o čtvrtinu). Výzkum probíhal s použitím archiválií Národního registru úřednictva Čech a Slovenska, načež bylo prokázáno, že 73%(!) archiválií z té doby obsahuje sešívané dokumenty. Vedoucí výzkumného týmu Moravskotřebovské literární a historicko-vlastivědné lyžařské společnosti Bc. Jan Sešíval dokonce navrhoval rozšíření výzkumu na získání detailních vědomostí o kvalitě sešitých dokumentů (například tvrdý s měkkým – foto + dotazník, nebo měkký s měkkým -smlouva a výpověď), avšak na takových zbytečnostech nechtěl nikdo další z členů naší učené společnosti ztrácet čas.
Tento malý vynález, který dodnes zdobí stoly administrativních pracovníků a počítá se mezi jejich osvědčené ruční zbraně, má za sebou složitou cestu vývoje, počínaje patentem Roberta McGilla (1866) na mosaznou ohebnou sponku až po patent téhož autora z roku 1879 na první komerčně úspěšnou sešívačku. Opakované sešívání je tak snadné jako střelba z legendární Old Shatterhandovy 25 ranné opakovačky puškaře Henryho. Dokonce se začaly vyrábět zmenšené modely sešívaček na maličké sponky (sponkám se z nepochopitelných důvodů říká „žrádlo pro koně“). Tyto modely jsou vhodné pro dámské kabelky a dětské ručky od 3 let věku. Obliba sešívačky vzrostla tak, že se používá i ve veterinární a lidské medicíně.
Na druhé straně posedlost sešívačkou vedla ke zbytečnému sešívání dokumentů, takže situace si vynutila i vynález rozešívačky.
