Bylo krátce po poledni. Trautenberk vyrazil s hajným na lov zajíců, Kuba štípal dříví, aby v zimě nechybělo, a Anče právě poklízela v světničce, když se z nedaleké cesty ozvalo zoufalé volání. "Auauau, ajajaj, to je bolest, to je bolest." Anče vyběhla na dvorek a s obavami pohlédla na Kubu. "Kubíčku, s milostpánem je zle."
Po chvíli Trautenberk dorazil ke stavení. Hajný, který ho podpíral, už sotva stál na nohou. Usadili se na dřevěnou lavici a oba těžce oddychovali. "Jemnostpane, co se vám stalo?" ptala se vyděšená Anče, ale v odpověď jí přišlo pouze další úpění: "Taková bolest, taková bolest." "Jemnostpána tlačí boty," odpověděl hajný. "Co koukáte, holoto líná? Za co vás platím! Himlhergotdonerveterkrucajselement, ty boty dolů!" rozohnil se Trautenberk a všichni tři se okolo něj okamžitě seběhli. Tahali, škubali, až nakonec milostpána osvobodili. "Udělám vám odvar z meduňky a heřmánku," chlácholila Anče, "ten vám uleví. Ponikelská bába říkala, že je na otlačeniny nejlepší. Jen do něj přidává ještě listy kopřivy. Kubičku, doběhni mi pro ně!"
Trautenberk se dokodrcal do světnice a lehl si na postel. Za pár minut již bublala v kotlíku voda na odvar a bylinky nádherně provoněly místnost. Když Anče přiložila první obklad, vyletěl Trautenberk z postele, jako by ho střelili. "Pálí!" křičel tak, že ho snad slyšeli až ve Vrchlabí. "Moc se omlouvám, jemnostpane," pípla Anče a nechala odvar trochu vychladnout. Další obklad již přinesl Trautenberkovi úlevu, to ovšem pánovi nestačilo. Potřeboval nové boty!
"To takový Krakonoš, ten toho nachodí... A nohy ho nebolí," zažertoval Kuba, čímž probudil v Trautenberkovi ďábelskou myšlenku. Nojo, Krakonoš... ten musí mít boty jak z bavlnky, pomyslel si. V tu chvíli zapomněl na otlaky a puchýře, vyskočil z peřin a už komandoval: "Kubo, ty sežeň lucernu, Anče koukej uvařit nějaký odvar na spaní a hněte sebou, holoto líná." "Ale milostpane, co chcete dělat?" ptala se ustaraně Anče. "Já mu dám boty. Ty budou moje!" "Ale milostpane, víte, že s Krakonošem není radno si zahrávat," naříkala Anče, ale nic nepomohlo. Trautenberk byl pán. Zbylo jí ještě trochu meduňky, kterou smíchala s třezalkou, a vše nalila do připravené placatky, kterou podala Trautenberkovi. "Až se začne smrákat, vyrazíme. Kuba ponese lucernu, hajnej bude hlídat a já s Krakonošem popiju tuhle lahůdku," zasmál se a zatřepal lahvičkou.
"Kubíčku, nechoď! Krakonoš si nenechá jen tak něco líbit," žadonila Anče. "Pán nakázal," povzdychl Kuba a všichni tři se vydali na cestu.
"Píp, píp, píp Trauntenberk, Trautenberk." "Cože? Co povídáš? Trautenberk že sem jde na námluvy? Hohó, ten bude mít něco za lubem. Tak se ukaž, sousede!" Krakonoš vzal svoji hůl a podíval se, cože se to děje. Uviděl Trautenberka, jak popohání Kubu a hajného svým peskováním. "Himlhergotdonerveterkrucajselement, táhnete se jako šneci, takhle tam půjdeme celou noc a já budu chodit ve svých starých botách nadosmrti." "Ach ták, mých bot se ti zachtělo. No, jen počkej!"
Když došli Trautenberk, Kuba a hajnej na Krakonošovo území, poručil milostpán: "Tady zůstaňte, nikam nechoďte, dokud vás nezavolám!" A vydal se sám přímo za pánem hor. "Ále to je mi návštěva, sousede," smál se Krakonoš. "Copak tě ke mně přivádí?" "Říkal jsem si, že bychom už mohli jednou provždy zapomenout na všechny spory." "No, to bych moc rád, Trautenberku." "Dovolil jsem si na připití přinést vlastní pálenku," culil se Trautenberk a podával Krakonošovi placatku s odvarem. Krakonoš hned poznal uspávací bylinky a lokl si jen naoko. Po chvíli rozhovoru začal předstírat únavu a spánek. Trautenberk vyběhl z houští a volal: "Kubo, hajnej, sem. Rychle! Ty mu sundej boty, než se probudí a alou pryč."
Anče seděla u stolu a ztrápeně se dívala do plamene svíčky, když vtom se otevřely dveře do světnice. "Jéminkote, milostpane, vy jste Krakonošovi ukradl boty." "Hahá, nechal se přelstít jako malá holka. A já, já teď budu chodit jako na obláčku," zaradoval se Trautenberk a už se soukal do svých nových bot. Sotva v nich však udělal pár kroků, začal naříkat ještě mnohem víc než odpoledne. "Au, au! To je bolest, to je strašná bolest!" Chtěl se podívat na své nohy, ale přes panděro si na ně neviděl. "Co se to stalo?" křičel. Anče si rukou zakryla ústa, aby utlumila výkřik. I Kuba s hajným zírali vyděšeně. "Co je? Co to je? Pomoc! Anče, Kubo, hajnej! Pomoc!" křičel Trautenberk jak na lesy. Chtěl se pohnout, ale nemohl udělat ani krok. Boty na jeho nohách se proměnily v kámen.
S vypětím všech sil se hajnému a Kubovi podařilo vyprostit Trautenberka ze spárů kamene. Nohy měl odřené na krev a těch puchýřů. "Anče, odvar!" zvolal trochu zoufale, když padl do peřin. Se hřměním se ve světnici objevil Krakonoš. "Tak tak, Trautenberku. Cizí boty vždycky tlačí! A pamatuj! Kdybys chtěl zase někdy krást, co je moje, tak lehce jako teď se z těch okovů nedostaneš!" Pak s dalším zahřměním zmizel. Trautenberk ještě tiše zasténal a vyčerpáním usnul.
Ano, ano, je to tak. Ne nadarmo se na horách říká, že krást se nemá a jenom s poctivostí nejdál dojdeš.
A co je vaším úkolem? Je to jednoduché. Najděte ukradenou Krakonošovu botu 
KE KEŠI!
Nemám ráda, když se keše uklízí na zimu, proto to nedělám. V tomto případě ale opravdu nedoporučuju při sněhové pokrývce keš lovit. Stane se z toho T5.
Krabička je Lock&Lock velikosti small.
V keši by měla být tužka, ale znáte to... Radši vlastní s sebou.
Přístup ke keši, ani její odlov není nijak zvlášť náročný, ani nebezpečný. Ideální je jít podél lesa a v jeho ohybu pak odbočit ke skrýši.
Dodržujte pravidla výměny. Pokud si z krabičky něco berete, vložte do ní předmět stejné nebo vyšší hodnoty (to samozřejmě neplatí pro putovní předměty). Nevkládejte dovnitř zbytečnosti (např. rozbité kinderhračky), potraviny (např. bonbony) nebo dokonce odpadky!
Signál tu občas trochu blbne, ale nemělo by to být nějak extrémní. Nezapomínejte, že hledáte "botu". Pokud byste přesto naměřili něco výrazně jiného, zašlete mi prosím vámi změřené souřadnice na email. V případě, že by se sešlo víc stížností, provedu korekci. Taktéž se mě nebojte kontaktovat, usoudíte-li, že jsem se výrazně sekla v hodnocení obtížnosti a terénu. Někdy je to těžké posoudit.
V případě problémů s keší (navlhlý vnitřek, prasklá krabička, přeplněný logbook apod.) mě prosím informujte.
Pokud jste toto nečetli, nestěžujte si zpětně, že jste si odlov zkomplikovali!
Úspěšný lov 