3.12. 2019 Nabízím k adopci do konce tohoto měsíce, pak jde do archivu.
Lucifera si mnozí z nás možná spojují s vládcem pekelných mocností. Již raně křesťanská tradice považovala Lucifera a Satana za jednu jedinou temnou postavu, oponenta Boha. Lucifer byl původně jedním z nejvyšších andělů. Zatoužil však rovnat se Bohu a ten jej za trest srazil z nebe. Z anděla se stal ďábel, kníže pekel, zosobnění zla.
Lucifer před vzbouřením byl velkým a nádherným andělem, plný vznešenosti a majestátu. Výraz jeho tváře, podobně jako i jiných andělů, byl laskavý a přejícný. Vysoké jasné čelo zjevovalo hlubokou mysl. Jeho tvary byly dokonalé, pohyby šlechetné a majestátní. Osobité světlo vyzařovalo z celé jeho postavy, silnější a krásnější nežli postavy jiných andělů.
Naplněn nespokojeností a závistí, svolal zástupy andělů a představil jim svou věc, jejíž podstatou byl sám. Mezi anděly nastal spor. Lucifer a jeho stoupenci usilovali o zreformování Boží vlády. Odvrátil se od loajálních a věrných andělů a nazval je otroky. Věrní andělé nemohli pochopit a vyjít z údivu, když viděli, že se Luciferovi jeho plán k vyvolání vzpoury daří. Sliboval novou a lepší vládu a zaručoval všem absolutní svobodu. Mnozí z andělů souhlasili s tím, aby je Lucifer řídil a stal se hlavním vůdcem.
Nakonec Lucifer a jeho stoupenci byli z nebe vypuzeni…
Naprosto jednoznačně lze prohlásit, že základním důvodem nespokojenosti Lucifera byla jeho pýcha. Dnes bychom jazykem psychologie mohli hovořit o neúnosně silném egu, které nedovede přijmout fakt, že existuje někdo jiný s vyšší mocí či k obrazu této moci vytvořený. Pýcha je Luciferův hřích a celkově jeden z hříchů smrtelných. Lucifer ve své pýše nesnesl Boží nadřazenost, k tomuto názoru se přiklání většina křesťanských autorů jako například Origenes, Chrysostom, Ambrož, Jeroným nebo Augustin. Druhým, méně rozšířeným názorem je, že Lucifer ve skutečnosti žárlil na stvořeného člověka, obvykle přímo Adama, jemuž Bůh daroval vládu nad světem, svobodnou vůli a obecně jej viděl výše než právě Lucifera. Toto tvrzení hájili Irenaeus, Tertullián, Justin Martyr nebo třeba Cyprián.
Nicméně jednotlivá období měla své prameny. Nejprve nacházíme obraz Lucifera v starověkých mýtech, kde do značné míry jemu podobné postavy jako například Hélel splývají s astrálními mýty. Starověcí pozorovatelé byli fascinováni soubojem vesmírných těles o vládu nad osvětlováním Země. Nelze se tedy divit, že tuto představu uchopili v širším kontextu a přisoudili jí hlubší pozadí, na němž bohové a další bytosti stoupali ke slávě a následnému pádu. Archaický svět unesl představu, že za každodenně pozorovatelnými jevy stojí skutky nadpřirozených bytostí (a zde je vhodné zmínit, že právě za těmi nejobvyklejšími ději; náboženství lidem legitimizovalo právě na první pohled samozřejmé jevy, ne jen ty neobvyklé (viz Durkheimovy Elementární formy náboženského života). Výklad blízkovýchodních mýtů je tak logický, stejně jako se nelze divit nápadné shodě mezi jednotlivými mýty, které se mohly vzájemně ovlivňovat a doplňovat (Hebrejci v babylónském zajetí apod.). Hélel a další jsou „Lucifery“ původními, jitřenkami a světlonoši ve významu skutečného světla. Postupně se pod vlivem monoteistických náboženství stále více nabízí využít tyto mýty ve spojitosti s kritikou pozemských vzpupných a rozpínavých se panovníků. Starý zákon slovy Izajáše reprodukuje výše zmíněné mýty coby líčení osudu pyšného vládce, neposlechnutí božského záměru navíc staví do kontrastu s vymezením Izraele coby Bohem vyvoleného národa, který se staví do opozice vůči národům ostatním. V tomto období ještě rozhodně nemůže být řeč o Luciferovi, tak jak je chápán později. Objevuje se až posléze, za uplatnění vlivu antického prostředí na překlady Bible, konkrétně Jeronýmovy Vulgaty. Nakolik šlo o co nejvhodnější překlad a nakolik o záměrné posunutí významu, nelze s jistou určit. Z naší práce ale vyplývá, že pojetí „Lucifer coby Nepřítel, Satan“, tehdy rozhodně ještě neplatí, tato změna a posun přicházejí až s novozákonními texty. Evangelium svatého Lukáše líčí svržení z nebes coby důsledek poražení Bohem, pozemský svět tak získává věčného hosta, božího Nepřítele. K této změně zřejmě dochází v důsledku využití postavy Krista, který se vůči němu může vymezit a lidé tak mají jasněji definovanou možnost volby mezi dobrým a zlým jednáním. Satan získává nové odstrašující podoby draka, hada či se vrací jako Bestie. V této fázi je to již naprosto konkrétní protivník, s nímž nejvyšší mocnosti svádějí vyrovnaný souboj a jenž bude poražen až v posledních chvílích tohoto světa. Takto dualistická představa Zla a Dobra je pak reflektována i v dalších náboženstvích, přičemž ovlivňování probíhá více směry. Nelze se proto divit, že pozdější popisy Satana či obecně ďábla jsou stále konkrétnější a zacházejí i do značných detailů. Zobrazení však není předmětem této práce, dodejme jen to, že od rozlišných představ v průběhu středověku dochází k určité unifikaci, což ve své knize podrobněji rozebírá například Muchenbled
Ke keši:
Za nepříznivého počasí, či za zvýšené vlhkosti (po dešti, v zimě) raději počítejte s terénem až +1*!
Pro získání souřadnic stage stačí, když dosadíte čísla o hodnotách, která mají shodný součet ve všech sloupcích a řádcích a jdou logicky odvodit. Poté zbývá jen dosadit jednotlivá čísla dle souřadnic čtverce. Souřadnice: N 49° (CVI).(AVI) (EVI)' E 17° 4(DVI).(FI) (CIII)‘
V keši se nachází logbook, tužka a pár CWG na výměnu. Pokud budete měnit fér, tak tam nějaké to CWG bude k nalezení vždy. :-)
7.10.2018 - Změna umístění kešky - od finálních souřadnic se přesuňte o 175 metrů pod azimutem 277°.
Ověření Stage: 
Zdroje: www.ellenwhiteova.cz, Kadlec Michal - Vývoj a změny pojetí postavy Lucifera v lidském vnímání
PS: Opsání bonusového čísla se vám bude taky hodit. :-)
Keš patří k sérii:
Pád lucifera
Z pohádky do pohádky, aneb čertovské hrátky
Devět kruhů pekla
Pekelná muka
Cesta do pekla
