Tato keš má za cíl pozvat Vás na malou procházku k Habrovickému rybníku. Jedná se o rybník chovný, takže rybolov je zde zakázán. Pokud si tedy chcete zachytat nějaké ty ryby v okolí Ústí nad Labem, můžete si s rybářským lístkem a patřičnou povolenkou v kapse zajet třeba na Varvažov, do Libouchce, na Chlumecký rybník, na jezero Petri v Chabařovicích, do Bžan nebo třeba na Labe. Samozřejmě je v okolí Ústí nad Labem mnoho dalších rybníků ve správě příslušného rybářského svazu či v soukromých rukou. Habrovický rybník, alias Habrák je rybník u obce Habrovice v okrese Ústí nad Labem. Nachází se v nadmořské výšce 234 m n. m. na toku Bílého potoka, a jeho plocha činí 11,5 hektarů. Dříve byl rybník využíván jako přírodní koupaliště, k tomuto účelu však již několik let neslouží. V roce 2004 město prodalo přilehlé pozemky, postupně bylo demolováno zařízení koupaliště. V letech 2005 až 2007 proběhla revitalizace rybníka, při níž došlo k odstranění sedimentů, opravě a rekonstrukci výpustních objektů, opravě hráze, a úpravě a dosadbě břehových porostů. V roce 2012 bylo vydáno územní rozhodnutí ke stavbě rodinných domků, ta začala v roce 2015.
Trošku informací asi k nejčastějším rybím zástupcům u nás:
Kaprobecný byl pravděpodobně první domestikovanou rybou v historii a patří mezi nejvýznamnější druhy využívané v akvakultuře. Je největší českou kaprovitou rybou a jeho chov má pro Českou republiku velký hospodářský význam. Je také ekonomicky velmi významnou okrasnou rybou, tradice šlechtění okrasných barevných forem pochází především z Japonska. Kapr obecný má několik forem, z nichž forma sazan (slovo turkického původu) je původní a nezušlechtěná. V proudících vodách je jeho tělo více protáhlé a nízké. U zušlechtěných forem se hřbet za hlavou výrazně zvedá a je oproti tělu menší. Tlama kapra je výsuvná a na jejím obvodu jsou čtyři vousy. Ústa jsou neozubená, potravu zpracovávají požerákové kosti, které mají u kapra tři řady zubů. Oči jsou zlatavé, olivově zelené a pohyblivé. Kapr má hřbetní, prsní, břišní, řitní a ocasní ploutve. Hmotnost kapra obecného může ve vhodných podmínkách přesáhnout 30 kilogramů a jeho délka může přesáhnout 100 centimetrů.
Amur bílý je v ČR nepůvodní druh kaprovitých ryb. Do tehdejšího Československa byl dovezen hlavně z důvodu jeho „rostlinožravosti“, a to za účelem likvidace porostů rákosí. K trávení rostlinné stravy slouží jeho prodloužené střevo, které měří přibližně dvakrát více než je délka samotné ryby. Tělo je podlouhlé, válcovitého tvaru. Zejména mladší jedinci jsou velmi podobní jelcům tloušťům, od nichž je lze snadno odlišit podle šedavého zbarvení párových ploutví. Hlava má široké a dlouhé ploché čelo, velmi nízko posazené oči. Hřbet je tmavozelený, boky zlatavé, břicho bílé. Ve své domovině může dosáhnout délky až 150 cm a hmotnosti 50 kg. V českých podmínkách je to však méně. Největší jedinci v evropských vodách dorůstají délky kolem 100 cm a hmotnosti 15–20 kg. Dožívá se věku až 15-20 let
Cejn velký je v České republice velice hojně chovaný druh ryb. U této ryby není zákonem stanovena minimální lovná délka (tzv. plevelná ryba). Je dokonale uzpůsoben k životu ve stojatých, mělkých a prohřátých vodách. Lidské zásahy do vodních jej nikterak nezasáhly, naopak stavby přehrad rozšířily jeho životní prostor. Je poměrně odolný vůči znečištění. Cejn velký má vysoké, z boků silně zploštělé tělo. Hlava je v poměru k tělu malá. Ploutve jsou tmavé, dlouhé a špičaté. Hřbet je zbarven až do černa, boky šedožluté až zlatavé, břicho je světlé. Dosahuje délky vzácně až 95 cm a hmotnosti 10 kg, běžné úlovky se však pohybují v rozmezí 20-30 cm o průměrné váze 0,5 kg. Dožívá se až 30 let.
Cejnek malý je sladkovodní evropská kaprovitá ryba. Tělo je vysoké, z boků zploštělé. Párové ploutve jsou načervenalé, ostatní tmavé. Šupiny má větší než Cejn velký. Dožívá se přibližně 15 let. Dorůstá délky až 45 cm a hmotnosti 1,8 kg. Cejnek pohlavně dospívá ve věku kolem 4 let. Tření probíhá v období od května do června. Samice klade jikry na zatopené pobřežní rostliny. Plodnost cejnka se pohybuje v rozmezí 10 000–80 000 jiker na samici. Často se kříží s ostatními druhy cejnů, ploticemi nebo s perlíny.
Lín obecný je kaprovitá ryba střední velikosti s několika nezaměnitelnými znaky. Především jsou to velmi jemné a hluboko vrostlé šupiny nazelenalé barvy, která na bocích a břiše přechází do světle žluté. Dalším znakem jsou černé a oblé ploutve a oční duhovka zbarvená do oranžova. Délka břišních ploutví je jednoduchý rozpoznávací znak pohlaví — samci mají tyto ploutve delší, sahají až k řitnímu otvoru. Lín je typickou rybou stojatých a pomalu tekoucích vod. Vyhledává především zarostlé, bahnité partie s klidnou a prohřátou vodou. Je poměrně nenáročný na obsah kyslíku ve vodě.
Plotice obecná je nedravá sladkovodní paprskoploutvá ryba. V České republice je dosti hojná a je považována za tzv. plevelnou rybu, u které není zákonem stanovena nejmenší lovná míra. Tato ryba je nedílnou součástí potravinového řetězce. Slouží jako potrava dravcům. Plotice je typickým zástupcem tzv. bílých ryb. Má ze stran zploštělé tělo, stříbřité boky a tmavý hřbet i ploutve. Pouze břišní ploutve a někdy i řitní ploutev bývají zbarvené do červena. Dorůstá obvykle do délky 15-30 cm a hmotnosti 0,25–0,30 kg. Největší exempláře mohou měřit až 45 cm a vážit kolem 1,5 kg.
Sumec velký z čeledi sumcovitých je vedle jeseterovitých ryb největší sladkovodní rybou v Evropě. Sumec je sportovními rybáři velice vyhledávanou rybou. Je to noční dravec. Široká nízká hlava přechází nenápadně v protáhlé tělo, kryté slizkou kůží bez šupin. Rozeklaná tlama je vybavena dvěma dlouhými chrupavčitými vousy v horní čelisti a čtyřmi kratšími v čelisti dolní. Slouží jako chemoreceptory a jsou v nich chuťové buňky. Velmi silné čelisti jsou vybaveny velkým množstvím drobných zubů, které jsou skloněny dovnitř tlamy a fungují jako struhadlo. Ocasní část těla je dlouhá a zploštělá. Široká ústa mají ozubenou spodní i horní čelist. Nad horní čelistí jsou umístěny dva dlouhé vousy, pod spodní čelistí jsou dva páry menších vousků. Oči jsou velmi malé. Celkový tvar těla je na první pohled podobný žabímu pulci. Hřbetní ploutev je malá a bez tvrdých paprsků, řitní ploutev je naopak velmi široká, ocasní ploutev je zaokrouhlená. Základní zbarvení těla je olivově zelené až modrošedé, na hřbetě tmavé, na bocích je zřetelné mramorování, břicho je světle šedé až bílé a skvrnité. Ojediněle se můžeme setkat i s bíle zbarvenými jedinci (tzv. albíny). Tito albíni se těší mezi sportovními rybáři vysoké úctě, mnozí mají jména, a zpravidla se vracejí zpět do vody.
Štika obecná je dravá ryba z čeledi štikovitých. Obývá tekoucí, stojaté a ve výjimečných případech i slané vody. Má zákonem stanovenou lovnou míru. Štika je velmi dobře uzpůsobena dravému způsobu života. Má protáhlé válcovité tělo s hřbetními a řitními ploutvemi posunutými až dozadu a širokou, protáhlou, bohatě ozubenou tlamu. Toto uspořádání umožňuje štice bleskurychlý start za kořistí. Zuby jsou mírně zahnuté dovnitř, aby se kořist snadno nevysmekla. Tělo je svrchu a na bocích zelenohnědé pokryté světlými skvrnami, zpravidla uspořádanými do víceméně svislých pruhů, břicho je světlejší, zpravidla špinavě bílé. Oko je žluté, ploutve tmavší a příčně pruhované. Štika může dorůstat délky přes 1,5 metru a dosahovat hmotnosti i přes 25 kg, v českých podmínkách jsou za velké kusy považovány již 10kg štiky.
Úhoř říční. Jeho typickým znakem je protáhlé, válcovité tělo připomínající spíše hada než rybu. Na rozdíl od většiny ostatních sladkovodních ryb nemá břišní ploutve a hřbetní, ocasní a řitní ploutev splývají v jeden celistvý lem. Ve sladkých vodách je jeho zbarvení tmavé a kůže se jeví bez šupin, v období nástupu tření se však jeho barva mění na kovově stříbřitou. Způsob rozmnožování úhořů byl pro lidstvo po staletí záhadou. Největší posun v tomto směru nastal na konci 19. a v první polovině 20. století, kdy byly objeveny jeho larvy a místo třecího aktu v Sargasovém moři. Maso úhoře je velice chutné a v řadě přímořských zemí je součástí tradiční kuchyně. Úhoř prochází během svého života dvěma podobami. V larválním stadiu, které trvá od vykulení až po dosažení kontinentálních břehů, vypadá spíše jako malá rybka, a své známé hadovité podoby nabývá až těsně před vstupem do sladkých a brakických vod.
Informace čerpány zejména z wikipedie.cz.
Informace k odlovu keše:
Své geovozidlo prosím zaparkujte na watchpointu PARKOVIŠTĚ. V opačném případě se ochudíte o příjemnou krátkou procházku kolem části Habrovického rybníku a také se tím nedopustíte přestupku v dopravě, neboť na začátku cesty je umístěna dopravní značka „ZÁKAZ VJEZDU“.
Přeji všem kačerům a kačerkám příjemný odlov.