ARZENOVÝ DŮL BOŽÍ POŽEHNÁNÍ (SEGEN GOTTES – ZECHE) A ŠTOLA MELCHIOR V RAČÍM ÚDOLÍ U JAVORNÍKU
Samostatná těžba arzenu u nás v nedávné historii i dávnější minulosti prakticky neprobíhala. Jistou výjimku tvoří arzenový důl Boží požehnání v Rychlebských horách u Javorníku na začátku Račího údolí (dříve Krebsgrund) asi 1,5 km jižně od javornického náměstí, vpravo od silnice k ozdravovně Zátiší za domem, který kdysi sloužil jako ubytovna pro havíře. Dobře zachovalá Melchiorova štola je hnána k západu a vytéká z ní silný proud důlních vod s obsahem až 0,8 mg As na 1 litr. K dolu patří i těžební komín ve svahu nad štolou (Kaiser Franz Josef Schacht), který byl v rámci likvidačních prací v r. 1999 zavezen a opatřen betonovým uzávěrem. Podle dostupných archivních pramenů se pod Jánským Vrchem kutalo od 13. stol., později na počátku 16. stol. a naposledy se těžilo v letech 1853 – 1865. V r. 1851 našel při orbě F. Band z Horního Fořtu v trati Jánský vrch těžký kus rudy. Uvědomil o tom naddůlního z Rychleb (Reichenstein, dnes Złoty Stok) a žádal kutací právo, které mu bylo uděleno. V r.1852 byla ražena vpravo od lesní cesty do Račího údolí Melchiorova štola, nazvaná podle vratislavského biskupa Melchiora z Diepenbrocku, a o rok později byl postaven dům pro havíře. V něm byla kancelář, byt důlního a modlitebna pro horníky. Název dolu byl Boží požehnání. Štola byla ke svahu 16 sáhů a odtud až k šachtě 50 sáhů dlouhá.
Šachta byla hloubena až k hladině podzemní vody a dosáhla hloubky 18 m. Při dolování se často narazilo na horní díla ze 16. století. Nákladem 36 000 zlatých byla postavena nedaleko bělidla stoupa. Odvodňovací příkop byl 200 sáhů dlouhý. V r. 1853 vytěžila firma W. Güttler a spol. z Rychleb 140 t arzenové rudy. V r. 1855 byla vykázána těžba cca 352 t rudy a výroba cca 3,5 t Pb prachu s cca 1,5 t olova. V r. 1865 se vytěžilo již jen cca 82 t rudy. Souhrnná těžba dosáhla cca 3 kt rud a náklady činily 150 000 zlatých. Roku 1855 bylo objeveno několik dalších vydatných žil arzenových rud a vznikla potřeba výstavby hutě. Návrh na postavení hutě však vyvolal v Javorníku a okolních obcích ostrý protest.
Zemský soud v Opavě a vrchní zemský soud v Brně stavbu zakázaly. Těžířstvo se však odvolalo k ministerstvu do Vídně, které stavbu povolilo. Huť byla postavena ve švýcarském slohu a pracovala od r. 1860 do r. 1865. Kde huť stála, není známo. V r. 1865 však ztratili akcionáři čtvrt milionu a těžba ustala. Důvodů k ukončení provozu bylo nejspíše více. Mohlo se jednat o nedostatek provozního kapitálu či o potíže s odbytem vytěžené či vyrobené suroviny nebo o nátlak okolních obcí na zastavení činnosti arzenové hutě. Hlavním důvodem však byla zřejmě otázka rentability provozu. Prudký start báňského podnikání v letech 1852 – 1854 nesplnil očekávání, tj. objevení ložiska srovnatelného s dimenzí As – Au dolů v Reichensteinu. V době největšího rozmachu zaměstnával důl Boží požehnání 99 horníků, 1 důlního, 1 inspektora, 13 rozdružovačů rudy s mistrem, 2 topiče u arzenových pecí, 1 mleče arzenové moučky a 18 lidí v provozovnách.
Těžba arzenu má v oblasti širšího okolí Javorníku tradici. Nejvýznamnějším arzenovým dolem bylo polské příhraniční ložisko Reichenstein (Złoty Stok), které bylo kdysi jedním z největších ložisek zlata ve střední Evropě. Získávalo se z arzenových rud – löllingitu a arzenopyritu, kde bylo vtroušeno v mikroskopických inkluzích. Je dokázáno, že za dobu těžby poskytlo toto ložisko 16,5 tuny zlata. V 19. století se však zlato získávalo jen jako vedlejší produkt při těžbě arzenových rud. Celých 150 let bylo ložisko Złoty Stok hlavním světovým producentem arseniku.
Samotná Melchiorova štola byla podle názoru Skácela technicky až neuvěřitelně dokonalá. Od čelby ve 320 m byl prý zřetelně viditelný plný profil ústí štoly formou nevídané, dokonale rovné ražby, s jakou se běžně nesetkáváme. Stěny chodby byly jakoby vyhlazované, žádné výlomy nebo výčnělky. Skácel ocenil Melchiora jako mistrovské dílo, ukázku havířského umění poloviny 19. století. V Jeseníkách prý není obdoby tak dokonalé ražby na žádném ložisku. Tvrzení, že Melchiorovou štolou byly zastiženy starší dobývky, nutno rozumět podle Skácela tak, že nikoliv vlastní štolou, ale ražbou obou odboček do stran ve 40 a 130 metrech štoly. V samotné štole nebyly naraženy starší chodby nebo dokonce dobývky. Zjištěné odbočky se zakládkou jsou současné s ražbou hlavní štoly.
Ovšem co se nachází za zakládkou, to prý není známo a tam stařiny nelze vyloučit. Poblíž ústí štoly, v pravé stěně, je vyhlouben výklenek, kde asi plálo „věčné světélko“ (pro zažíhání kahanců nastupující směny) a snad i soška nebo obrázek patrona štoly.
Ve 40 m odbočuje vlevo, k JZ, chodba asi 5 m dlouhá, ukončená zakládkou. Tato nebyla zmáhána, čehož dnes Skácel lituje. Podobně založená chodba odbočuje vpravo k SSV, na 130. metru. Dle dnešního pohledu mohla tato chodba vést údajně do (starých?) dobývek, poněvadž do těchto míst směřuje osa ložiskového tělesa, zjištěného na hlubších patrech. Ve vzdálenosti 175 m od ústí je asi 8 m dlouhá rozrážka k JJZ, vedoucí k náraží jámy k povrchu (z onoho vyššího remízku) a pokračující dále do hloubky. Pod úrovní Melchiorovy štoly existují ještě dvě hlubinná patra: první v hloubce 26,80 m a druhé hlubinné patro je o 19,30 m níže. Zmáhání jámy pod úrovní štolového horizontu započalo čerpáním vody, které trvalo neuvěřitelně dlouho, což již předem signalizovalo přítomnost rozměrných vydobytých prostor a značnou metráž důlních děl. Náraží štolového horizontu Melchior uvádí Skácel v hloubce okolo 18 m pod povrchem Ke zprovoznění transportu ve vyzmáhané jámě překáželo litinové potrubí. To se po 100 letech nedalo rozpojit, proto se přistoupilo k jeho náročnému rozbíjení a odtahu jednotlivých dílů na povrch. Po vyčerpání vody z báňských prostor pod úrovní štolového horizontu byla veškerá důlní díla měřičsky i geologicky zdokumentována, ovzorkována a po skončení vyhledávacího průzkumu znovu zatopena. Tak je tomu doposud a Skácel píše, že v prostorách 1. a 2. hlubinného patra je nashromážděno okolo 1 500 m3 důlních vod.
INFORMACE KE KEŠI:
ZÁKAZ VSTUPOVÁNÍ JAKÝMKOLIV způsobem do štoly. Mříž je zabezpečena! Keš se nachází venku na stromě! Vstup do štoly se nachází na soukromém pozemku. Pozor na elektrický ohradník a zvěř. Keš slouží jako informace o daném místě! V místě se nachází elektrické ohradníky. Doporučuji najít u silnice potůček a pokračovat jim, ten vás dovede přímo ke štole. Takže s sebou GUMÁKY. Nenápadně dojdi na místo. Pozor na zvěř!
Keš není určená pro děti!! Přístup ke keši na vlastní nebezpečí.
Chovejte se jako tiše a dávejte pozor!
Při vstupu k mříži můžete spatřit na hladině napěněné železité klky o mocnosti až 10 cm a ode dna se uvolňuje velké množství bublin „bahenních“ plynů.
Bohužel, smutná zpráva,
stalo se zde neštěstí, které se tu stalo v r. 1983. V tomto roce se vydali do komína dva hoši. Profesionální cajky byly v té době prakticky nedosažitelné a lezlo se na „domácí výrobě“, která měla kvalitu leckdy pochybnou. Neštěstí se prý stalo, když byli oba na laně nad sebou. Ten horní měl zřejmě špatný úvazek a na laně se uškrtil. Ten dolní nebyl schopen mrtvého kamaráda přelézt a visel s ním na laně 2 dny, než je záchranáři našli. Po vytažení z jámy byl pomatený.
ZDROJ textu: Literatura Skácel J. (2011): Otazníky kolem dolu Boží požehnání pod Jánským Vrchem u Javorníka ve Slezsku. Vlastivědný sborník Jesenicko, 2011. Jeseník.
Více zajímavosti se dočtete přímo zde http://www.speleo.cz/file/4831/sbornik-2014-maly.pdf