Keš je součásti serie 19 keší věnovaným událostem 21. srpna 1968.
Smrt šestnáctiletého Miroslava Beránka 10. září 1968 přibližuje atmosféru okupované Prahy tři týdny po zahájení vojenské intervence 21. srpna 1968. Ani tehdy se ještě neuklidnily vzbouřené emoce, ani tehdy ještě nebylo na ulicích bezpečno. Příběh je nejen o bezohlednosti sovětské vojenské mašinerie a nevypočitatelnosti jednání sovětských vojáků ale i o bezmoci československých úřadů.
Miroslav Beránek se narodil 8. března 1952 v Kolíně. Po základní škole nastoupil v Praze učební obor tiskař-chemigrafik v nakladatelství Lidová demokracie. Bydlel proto na učňovském internátu národního podniku Svoboda na tehdejším Gorkého náměstí (dnes Senovážné). Výborně se učil a dokonce získal prvenství v soutěži o nejlepšího učně Československé republiky. Měl spoustu zájmů, věnoval se několika sportům a také neobvyklému koníčku, kaktusářství. Stejně jako naprostá většina jeho spoluobčanů byl proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy.
Dne 10. září 1968 šel s kamarády po sedmé hodině večerní pražskou Opletalovou ulicí. Přestože uplynuly již téměř tři týdny od vpádu okupačních jednotek, lidé stále diskutovali se sovětskými vojáky. Pokoušeli se jim vysvětlovat nesmyslnost vojenské intervence. V jednom hloučku na chodníku naproti ústí Jeruzalémské ulice se zastavil i Miroslav Beránek a bavil se sovětským vojákem Rudněvem. Beránek rok před tím navštívil se školou Sovětský svaz a docela dobře mluvil rusky. Dokonce si s vrstevníky v SSSR dopisoval. S opilým Rudněvem prý nejprve diskutovali o kvalitě piva, ale pak se podle svědků diskuse vyhrotila. Beránek Rudněva označil za okupanta. Rudněv náhle vytasil pistoli a vyhrkl: „Tak mě tedy zastřel!“ Zmatený učeň zvedl ruce a pomalu couval. Rudněv ale náhle pistoli přiložil k Beránkově hrudi a jednou vystřelil. Mladík upadl na zem. Kolem náhodou projížděl ve svém osobním automobilu MUDr. Bohuslav Coufal, jenž dal zraněnému první pomoc a odvezl do nejbližší nemocnice na Karlově náměstí. Stav postřeleného učně byl ale beznadějný. Smrtelnému zranění podlehl večer ve 22.10 aniž nabyl vědomí. Nebyla naděje udržet jej při životě, přestože se o to chirurgové pokusili okamžitou operací.
Vrah Rudněv po výstřelu rozrazil kolemstojící a rozběhl se Jeruzalémskou ulicí, následován ostatními sovětskými vojáky. Někteří z nich začali ze samopalů střílet kolem sebe a jen zázrakem nikoho dalšího na ulici nezasáhli. Drama ale pokračovalo. Ozbrojení vojáci vpadli na Gorkého náměstí do internátu, kde opět stříleli. Na chodbě zatkli čtyři mladé chlapce, které s sebou pod hlavněmi samopalů odvlekli na komandaturu v Haštalské ulici. Jednoho z učňů, Rudolfa Onderku, přitom dokonce nesmyslně označili za pachatele střelby na Miroslava Beránka. Onderka přitom na místě činu vůbec nebyl.
Do Opletalovy ulice vyrazila výjezdová skupina Veřejné bezpečnosti. Kriminalisté na místě zajistili nábojnici ráže 9 milimetrů a další později našli na dvoře internátu. Policejní znalec určil, že smrtící projektil byl vypálen z automatické pistole Stečkin, používané pouze příslušníky Sovětské armády. Druhý projektil z internátu pocházel ze sovětské pistole Makarov. Zástupce náčelníka Městské správy VB Praha podplukovník Menoušek se obrátil na sovětského generála Klujeva s požadavkem na vyslechnutí sovětských svědků a především propuštění neoprávněně zadržovaných československých občanů. Klujev to rázně odmítl s tím, že prý nyní platí sovětské zákony a on že Veřejnou bezpečnost poslouchat nebude. Navíc začal tvrdit, že byl prý postřelen i sovětský voják, což je podstatně důležitější než zastřelení učně. Když se ale kriminalisté ptali na jméno postřeleného vojáka, sovětský generál postupně uvedl několik odlišných jmen a odmítl sdělit, kde se domněle postřelený nachází. Podplukovník Menoušek i operační důstojník Městské správy VB major Klaus později do hlášení uvedli, že sovětský velitel s nimi jednal arogantně, nedůstojným a neuvěřitelně ponižujícím způsobem. Podobně sovětský generál reagoval na návštěvu dozorového prokurátora. Zopakoval, že v Československu nyní platí sovětské zákony, věc si vyšetří sám a de facto státního zástupce vyhodil. Vyšetřovatel SNB přesto zahájil úkony trestního řízení pro ublížení na zdraví a nařídil pitvu zastřeleného Miroslava Beránka. Případ pak řešila sovětská justice. Podle kusých informací měl Rudněva v říjnu 1968 nakonec sovětský vojenský soud odsoudit ke třem letům odnětí svobody.
V Kolíně vyvolala smrt mladého Miroslava Beránka rozhořčení a vlnu solidarity s rodinou. Na pohřeb 16. září přišly davy občanů. Věnce poslali dokonce i prezident Svoboda, vláda a vedení KSČ. Zveřejňování informací o zločinech okupačních vojsk bylo ale přitom zakázáno jako protisovětská propaganda. V roce 1969 uspořádal místní šermířský oddíl, jehož byl zastřelený členem, Memoriál Miroslava Beránka. Další ročníky však již za tehdejší vnitropolitické situace povoleny nebyly. Během husákovské normalizace na Beránkově hrobě místní obyvatelé potají zapalovali svíčky a kladli květiny.
O keši: Keška je velikosti micro. Keška je BYOP. Krabička se otevírá vycvaknutím. Papírek smotejte a vraťte zpět do krabičky. Vracejte keš nenápadně.
Zdroj a další informace k serii: Technet.cz