Židovský hřbitov Spomyšl
Židovský hřbitov u Spomyšle leží asi 1,5 km severně od obce na kraji lesa hraničícího s polem nad silnicí na Daminěves a Cítov. K jeho založení došlo nejspíše v 17. století, písemně je však doložen až v polovině 18. století. V roce 1829 byl hřbitov rozšířen a byla zde zbudována sekce pro členy pohřebního bratrstva. Do dnešního dne se zde na ploše 1845 m2 dochovalo kolem 300 náhrobních kamenů s nejstaršími z let 1720 a 1721. Pohřby zde probíhaly až do začátku druhé světové války. Z márnice v severozápadním rohu areálu zůstalo jen torzo branky, díky níž je areál volně přístupný. Hřbitov je nemovitou kulturní památkou České republiky.
Židovská komunita ve Spomyšli přestala existovat podle zákona z roku 1890. Do okupace se o hřbitov starala židovská obec v Roudnici nad Labem.
Asi nejcharakterističtějším znakem tohoto lesního hřbitůvku je jeho literární „sláva“. Jedná se totiž o políčko života všech skutečných hrdinů Rakousova půvabného dílka „Vojkovičtí a přespolní“ známého především užším souborem povídek „Modche a Rezi“. Možná tu leží dokonce i Nacíček Friedů z Kozárovic, je to dost možné, ale s jistotou to potvrdit nelze.
Druhým rysem je poměrný „pořádek“ v rozmístění macev. Doložená vročení dokazují zcela zřetelné ukládání ve hřbitovních polích. Zhruba po čtyřech až pěti paralelně ubíhajících řadách. Odzadu a zleva nacházíme vždy v každé „řadě“ nejnižší (nejstarší) dataci vždy zhruba tak čtyři řady na jednu generaci. Směrem doprava se pak letopočty zvyšují. Haskalová část je poněkud méně „důsledná“ – lze předpokládat, že v polovině 19. století se již ujal zvyk zakupoval celá „rodinná pole“, ale rámcově vzato původní „zasedací pořádek“ hřbitova je nadále respektován.
Třetí zvláštností je poměrně vysoký počet „svozových obcí“; hřbitov sloužil řadě lokalit z okolí.
Rámcově lze prohlásit, že jazyk (zejména hebrejština) odpovídá době založení a dalšímu historickému vývoji hřbitova. Nechybí zde zajímavé titulatury ani kryptogramy, jednoduché chronogramy (nejcennější je asi parafráze 91. žalmu, ale velice zajímavá je haskalová část hřbitova). Dvojjazyčné nápisy jsou jak hebrejsko-německé, tak i hebrejsko-české a zejména naivita českých veršů se zcela shoduje s představou Rakousových „Vojkovických“.
Opět lze říci, že klasické symboly – dobře známé z tradice – potkáváme především v „dolní“ (starší) části hřbitova – převládají symboly kohanim, levitské soupravy a koruny dobrého jména, v polovině 19. století navíc doplněné náznakem parochetu, nechybí ani motivy florální – za asi „nejluxusnější“ symbol lze ve Spomyšli považovat obřízkovou soupravu na jednom z náhrobků.
K samotné keši
Keš vás zavede na půvabné, zapomenuté místo, stranou veškerého dění (zaplať Pán Bůh za to). Místo je pěkně skryté před očima zvědavců a nenechavců a bylo by dobré, aby to tak zůstalo i po nájezdu kačerů.
Přístup na místo není úplně jednoduchý:
-
Jednak můžete zvolit o něco delší trasu z obce Jeviněves, kde lze snadno zaparkovat. Cesta Vás povede příjemnou cestou nejdříve lesem, pak přes rekultivovanou pískovnu a nakonec při vegetaci zarůstající pěšinkou směrem ke keši.
-
Bližší cesta vede od Spomyšle, kde se lze několika cestami napojit na cesty, brázdící rekultivovanou pískovnu. Nejkratší přístup je pak od silnice Spomyšl – Daminěves, kde se však musí po kraji pole, podél mezí. Tuto variantu nedoporučujeme a není ani při vegetaci moc příjemná.
Zdroj: www.chevra.com, www.wikipedia.org
Foto: vlastní
