Borovanský most přes řeku Nežárku
Leží asi 20 km od Jindřichova Hradce a vede cestami, kde je zákaz vjezdu pro motoristy, takže není moc známý.
Byl postaven na cestě z Kardašovy Řečice do Třeboně kousek za Karštejnem.
Není v dobrém stavu – místy jsou v něm díry. Ale krajina kolem je pěkná.
V blízkosti jsme viděli dokonce i vydru a hryzce vodního.
Pohádka o Borovanském mostu, který neleží u Borovan
Borovanský most, který neleží u Borovan…
Je to most, jenž dostal svůj název podle místních lesů – borů. Lesy plné borovic se tu rozkládají od pradávna.
A pohádka je o jednom stromečku borovém – o nespokojeném stromečku borovém:
V lesích u řeky Nežárky vyrostla ze semínka malá mladá borovička. A tento stromeček byl věčně nespokojený… Víly, které žijí poblíž řeky Nežárky, jednou uslyšely nářek malé borovičky: „Proč jsem já takový malý strom? Žádný větší pták si na mě nesedne, divoké prase mě může vyvrátit, když jde kolem… Kdybych já byla mohutným smrkem, to by byl krásný život!“ A protože ty víly byly hodné, přišly ke stromečku, zatančily kolem něho kouzelný vílí tanec s tajemným zaříkáním – a stromeček se proměnil ve veliký smrk.
Nejdříve byl opravdu spokojený – šuměl svými větvemi, vychutnával si přízeň veverek a ptáků, kteří se proháněli jeho větvovím. Ale když na podzim přišly velké bouře a větry, bylo zle. Mělké kořeny smrku hrozily, že už strom neudrží. A tak stromek začal opět naříkat: „Oh, víly, moje milé! Prosím, pomozte mi, sice ze mě zbude jen vývrat a polom! Já bych chtěl být dubem s mocnými kořeny a s listy, které jsou větší a krásnější než moje jehlice!“
Víly, přestože se už na podzim objevují jen zřídka, ho vyslyšely. Opět se spojily v čarovný kruh kolem stromu a tančily a zpívaly kouzelná slova – až se stromeček opravdu proměnil ve velký dub.
Vesele šuměl svými listy a obdivoval sám sebe – jaký je veliký a krásný a o co jsou listy větší než jehlice. Chvíli byl tedy zase spokojený. S postupujícím podzimem se jeho listy začaly zbarvovat do žluta a do červena, ale pak usychaly a opadávaly. Opět bylo zle. Stromeček si začal stěžovat, že je nyní úplně holý, úplně lysý (jak ocásek krysí). Znovu začal naříkat a volat víly na pomoc: „ Víly, moje milé víly, prosím, pomozte mi! Podívejte se, jak vypadám! Jsem holý a lysý – jak ten ocas krysí! Už nechci být dubem, to raději snad už budu zase borovicí, které listy neopadávají a kořeny má dost hluboké… Prosím, prosím, pomozte!“
A víly - světe div se, protože v zimě potkat vílu, je malý zázrak – se slitovaly a přišly zatančit svůj tanec kolem stromku. Tančily bosýma nohama ve sněhu a zpívaly prokřehlými hlásky. Pomohlo to. Za chvíli zde zase stál stromeček borový. A už nebyl nespokojený, už věděl, že je lepší být sám sebou a žít v místě, kam patří.
Žije a roste tam dodnes. Když přejedete Borovanský most, dobře se podívejte na levou stranu silnice. Tady je náš „nespokojený“ stromeček borový. Je to už velký a statný a hlavně spokojený strom.
Věra HCl
http://deti.vls.cz/cz/tipy-do-lesa/zivot-v-lese/stromy/borovice-lesni