STUDÁNKA U MLOKŮ
Z dávných časů se dochovalo tvrzení, že tato voda je z velkého množství pramenů v žilinském prostoru nejchutnější. Původní studánka byla údajně při melioračních činnostech před půl stoletím zničena. Při obnově na jaře roku 2010, kdy byla voda svedena k nově vzniklé pěšině byli zaregistrováni mloci skvrnití. To naznačuje, že zdejší voda je skutečně kvalitní.
MLOK SKVRNITÝ
Salamandra salamandra neboli Mlok skvrnitý je středně velký ocasatý obojživelník a nejrozšířenější evropský zástupce čeledi mlokovitých rozšířený v západní Asii, jihozápadní a zvláště v jižní a střední části Evropy.
Jedná se o robustnějšího obojživelníka protáhlého tvaru s krátkými končetinami, poměrně dlouhým a silným ocasem a dosti velkou hlavou se zakulacenou tlamou a vypouklýma očima. Velikost i zbarvení se výrazně mění dle několika poddruhů. Dospělý jedinec je dlouhý 18–28 cm. Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným tělem se žlutými skvrnami nebo pruhy. V některých lokalitách se objevují i poddruhy se skvrnami pomerančově oranžovými až červenými. Svým zbarvením se blízce podobá americkým axolotlům a stejně jako u nich má jeho barevné skvrnění funkci varovnou a odrazující. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší.
Mlok skvrnitý obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole, mnohdy v blízkosti vodních toků, avšak mimo období kladení larev žije často daleko od vody. Preferuje listnaté nebo smíšené lesy v podhorských lokalitách do nadmořské výšky 1 200 m n. m.
Aktivní je především v noci a za soumraku, přes den se ukrývá pod listy, kmeny stromů, větvemi, v dírách v zemi nebo pod kameny, kde je chráněn před přímým slunečním zářením. Za deštivých nebo vlhkých dnů však často vylézá ze svých úkrytů i ve dne. Mlok je charakteristický svým pomalým pohybem. Jeho potravou se stávají nejčastěji malí až středně velcí bezobratlí živočichové – žížaly, stonožky, drobný hmyz, pavouci, červi, slimáci . Na přelomu října a listopadu se před nepříznivým zimním počasím schovává do podzemí, kde se drží stálejší vyšší teplota.
Na svou obranu používá jed (což směs toxinů, jejímiž hlavními složkami jsou samandarin, samandaron a samandaridin), který produkuje především v příušních žlázách v zadní části hlavy, a pak ve žlázách nacházejících se po stranách hřbetu a na ocase. Samandarin je nejúčinnější látkou mločího jedu, ale ani tak pro člověka není příliš nebezpečný. Pokud se však dostane např. do očí, způsobuje silné pálení. Menším živočichům, kteří se ho snaží napadnout, ale může způsobit silné svalové křeče a zvýšení krevního oběhu v celém těle, spojené s obtížnějším dýcháním; jed ve větším množství pak může takového živočicha i zabít. Díky této schopnosti nemá téměř žádného přirozeného nepřítele, největším nebezpečím je pro něj člověk.
Mlok skvrnitý je v Česku dle vyhlášky 395/1992 Sb. silně ohroženým druhem. Vinu za tento stav nese lidská činnost především vzestupem automobilismu a ničením a znečišťováním přírodních vodních toků, jezírek a studánek. Na mloka se vztahuje též Bernská konvence, podle níž je zařazen mezi přísně chráněné druhy; odchyt v přírodě je zakázán, živé jedince lze získat jen z registrovaných chovů.
O KEŠI
Tentokrát se nejedná o nic záludného, ale o obyčejnou krabku schovanou v lese. Přece i takové mají své kouzlo ve světě GC :) Keš je ukryta jen pár krůčků od studánky. Při návratu zpět na své místo se ujistěte, že jste jí správně uzavřeli (na všechny čtyři klapky). Mrška občas pozlobí při zavírání, ale šikovné ručičky nebudou mít problém. Budu rád za každý dlouhý log, fotky z cesty i za případné bodíky. Přeji příjemný mudlonerušící odlov.
(Zdroj: Klub rodáků a přátel města Nový Jičín, wikipedie. Obrázky: internet)