sv. Gorazd

Svatý Gorazd (asi 840?–900?) pocházel z významné rodiny žijící pravděpodobně poblíž Nitry (snad v místě dnešní vesnice Močenok. Stal se žákem Soluňských bratří a v roce 868 byl v Římě spolu s dalšími jejich učedníky vysvěcen na kněze. Pro své mimořádné vzdělání, diplomatické schopnosti a také moravský původ si jej před svou smrtí arcibiskup Metoděj vyvolil za svého nástupce v čele moravské církve. To však bylo v rozporu s kanonickým právem, neboť nového arcibiskupa mohl jmenovat pouze papež, a Metoděj zemřel dřív, než mohl svůj postup obhájit. Nitranský biskup Wiching volbu neuznal a u nového papeže Štěpána V. navíc dosáhl zákazu slovanské liturgie. Žáci Cyrila a Metoděje byli pronásledováni, mučeni, vězněni a roku 886 vyhnáni z Velké Moravy.

Další Gorazdovy osudy nejsou spolehlivě doloženy, je ale možné že ze země vyhnán nebyl a po propuštění z vězení se pravděpodobně stáhl ke dvoru některého velmože. Existují domněnky, že po smrti knížete Svatopluka při obnovení moravské církevní organizace kolem roku 900 byl právě sv. Gorazd vysvěcen na biskupa a povýšen na moravského arcibiskupa.

Po vpádu Maďarů do Karpatské kotliny počátkem 10. století byl pravděpodobně nucen utéct do zahraničí. Historické prameny se však rozcházejí v určení místa jeho dalšího působení. Je možné, že působil v Krakově na území dnešního Polska, Čechách (existuje např. místní tradice, že byl zakladatelem Horažďovic, což může být ale pouze lidová etymologie) nebo v Bulharsku (kam možná odešel s vyhnanci už v roce 886). Právě v Bulharsku, kde je zařazen do seznamu svatých Sedmipočetníků, je jeho památka zvláště živá. Jedna bulharská legenda vypráví o jeho sesazení z biskupského stolce a věznění.

Protože velmi dobře znal svého učitele sv. Metoděje, dá se předpokládat, že je autorem jeho životopisu Život Metodějův.

Katolická církev si sv. Gorazda připomíná 27. července

Nástěná malba, klášter Slivnice v Makedonii