Svatá Kateřina
Svůj název obec získala podle kaple (později kostela) zasvěcené sv. Kateřině. Původní kaple sv. Kateřiny ve stejnojmenné obci (založené až ve druhé polovině 16. století) je poprvé zmíněna už v roce 1420, kdy se do ní a do kaple sv. Kunhuty na Prenetu uchýlili kartuziánští mniši, vyhnaní z Prahy. Kostel sv. Kateřiny Postaven byl nedaleko starší kaple stejného zasvěcení v roce 1604. V roce 1740 byla k jeho lodi přistavěna věž a o patnáct let později presbytář. Kostel spadal až do roku 1788 pod nýrskou farnost. Teprve v tomto roce zde byla zřízena lokalie. Farním se pak kostel stal v roce 1857. Loď kostela, na kterou za polokruhovým triumfálním obloukem navazoval 7, 1 m dlouhý presbytář, byla dlouhá 12,5 m a široká 7,2 m. Uvnitř byl hlavní oltář sv. Kateřiny a dva vedlejší oltáře zasvěcené sv. Vendelínovi a P. Marii. Na kostelní věži byly zavěšeny tři zvony: z roku 1682 (průměr 0,7 m), z roku 1769 a z roku 1886. Nejstarší zprávu o osidlování Svaté Kateřiny máme z roku 1565. Na tomto území vybírali tehdejší zástavní páni Hvozdu, hrabata z Gutštejna, clo a u řeky provozovali vápenku. Zde tehdy musela žít i její obsluha. Toto první osídlení neznámého rozsahu bylo v sedmdesátých letech 16. století rozšířeno Jiřím z Gutštejna o čtyři nové usedlosti. V jedné z nich byla dokonce hospoda. Další zástavní pán Hvozdu, Jan starší z Lobkovic, nechal poblíž na Chodské Úhlavě postavit v roce 1582 mlýn. Ve stejném roce se připomíná i sklárna, jejímž prvním sklářem byl zřejmě Niklas Gerl. Urbář z roku 1617 uvádí, že rychta byla složena ze 17 usedlostí, součástí tohoto výčtu byly i dva mlýny při vápence a Kriegrově dvoře a dvě hospody. Sklárna, která ve Svaté Kateřině vznikla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 16. století, spotřebovávala velké množství dřeva. Už v první třetině 17. století bylo její okolí zcela odlesněno těžbou a provoz v ní byl proto zastaven. Na těchto pozemcích pak vzniklo centrum rychty a při silnici zde již z dřívějších dob stávala gotická kaple sv. Kateřiny (je připomínána v letech 1420 a 1586), nahrazená v roce 1604 kostelíkem. Vedle zástavních pánů Královského hvozdu do tohoto území zasahovala i moc města Domažlice jako zástavního pána Chodského panství. Například za zemskou silnicí u kaple byl založen dvůr, který už spadal právě pod správu Domažlic. Osídlení zdejšího regionu také postupovalo k zemské hranici i z Bavorska.
Dobře nastartovaný rozvoj byl pak násilně přerušen hrůzami třicetileté války, ze které se rychta jen těžko vzpamatovávala. Ve Svaté Kateřině byla od roku 1816 škola a od roku 1857 fara. Žilo zde necelých 700 obyvatel, kteří obhospodařovali zhruba 1200 ha pozemků. V obci byly dvě pily, mlýny, dílna na výrobu šindelů, dva obchody se smíšeným zbožím, čtyři hostince, dále bychom zde nalezli dva kováře, koláře, dva ševce a dva krejčí. Spořitelna měla ve Svaté Kateřině pobočku a zemědělský sklad. V roce 1890 zde bylo 71 domů, mnoho z nich však byly samoty a osamělé dvory, kde žilo 417 obyvatel německé národnosti a jeden se hlásil k národnosti české. V uvedeném roce zde bylo pět mlýnů a dvojtřídní škola. Od roku 1896 zde působil Spolek protipožárního pojištění pro Svatou Kateřinu a okolí. Svatokateřinský mlýn na Chodské Úhlavě vznikl snad už někdy v 17. století. Podle mlynáře, který mlýn vlastnil počátkem 20. století se mu říkalo mlýn Huisenmühle Před začátkem 2. světové války měla Svatá Kateřina 98 stavení a 583 obyvatel.
V roce 1930 byla ke Svaté Kateřině připojena malá ves Radošín(Ratschin, Račín), která byla založena někdy v průběhu 17. století. Račín měl v roce 1910 5 domů a 25 obyvatel, ale v roce 1921 už jen 2 domy a 14 obyvatel V padesátých letech se výrazně zvýšila ostraha hranic. Tehdy byl uzavřen hraniční přechod na Svaté Kateřině a obec se ocitla na okraji hraničního pásma. Později, v sedmdesátých letech se hraniční oplocení s ostnatým drátem ocitlo až u domků na okraji obce. Ves se zde příliš totalitnímu režimu nehodila a tak se ji snažil postupně zlikvidovat. Zmizela budova fary a kostel v šedesátých letech vyhodili do povětří českoslovenští vojáci. V období socialismu zde zanikla většina zástavby. Kostel sv. Kateřiny, který byl zlikvidován v šedesátých letech, kdysi obklopoval hřbitov. Na tomto místě v současné době nalez neme březový hájek. Skromné zbytky hřbitova byly pietně upraveny po roce 1990. Až na část východní strany byla všechna zástavba návsi odstraněna a její prostor posléze narušilo také napřímení a rozšíření silnice k hranici v devadesátých letech.
Dnes zůstává ze vsi jen několik domů Dne 1. listopadu 1993 byl slavnostně otevřen nový hraniční přechod na Svaté Kateřině (na německé straně Rittsteig). Tato ves však zůstala nenávratně téměř zničena kromě dvou domů na bývalé návsi, tří domků při silnici k hranici a několika izolovaně stojících dalších. Kostel svaté Kateřiny zanikl bez výraznějších stop, zbytky hřbitova byly pietně upraveny po roce 1990. Podobu vsi nám dokládají jen dobové fotografie, obrazy či stavební plány.
zdroj: Chudenín historie a současnost obce - Martin Kříž
17. rota 3. praporu 9. brigády Pohraniční stráže poblíž obce Svatá Kateřina.
Rota se nacházela 1 km za signální stěnou, o cca 300 m dále se pak nacházela vlastní státní hranice. Počátkem 90 let zde byl postaven hraniční přechod Svatá Kateřina-Rittsteig (přistavěno celniště a upravena silnice). Po vstupu do Schengenu z objektu odešla Policie ČR a v současné době je bez využití . V roce 2008 byl odstraněn přístřešek celniště. Rota je stále ve výborném stavu. V roce 1999 zde proběhla rekonstrukce za 26 000 000 korun. Budova je zateplena, nové okna, čistička atd. V roce 2017 byla rota na prodej včetně pozemků 29 000 metrů čtverečních a včetně silnice. Vyvolávací cena 8 milionů.
zdroj: http://www.vojensko.cz/17-rps-svata-katerina
Pozorovací hláska PVOS ( protivzdušná obrana státu) PH 200 - Svatá Kateřina
Hláska se nacházela v těsné blízkosti 17. rPS Svatá Kateřina. Svatá Kateřina byla součástí 52. radiotechnického praporu Stod (VÚ 8060), 521. radiotechnické roty Poleň. Nacházela se v prostoru PS roty Svatá Kateřina, v jejím JV rohu. Do roku 1988 se sloužilo na PS špaku, poté na nově vybudované věži. Veškeré zabezpečení od PS. Vojsko Protivzdušné obrany (PVO) bylo, je a asi stále zůstane velmi důležitým prvkem sestavy pozemního vojska. Tak, jak vzrůstal jeho význam již v průběhu druhé světové války, ještě rychlejším tempem tento proces pokračuje. Vyplývá zcela logicky a zákonitě z rostoucí úlohy letectva a zdokonalování jeho bojových parametrů. Zkrátka - čím je modernější letectvo, tím modernější musí být i prostředky PVO na druhé straně, které budou co nejvíce snižovat účinnost jeho působení. Samostatnou kategorii tvořilo vojsko Protivzdušné obrany státu (PVOS), které bylo určeno k ochraně našeho státního území. Způsob obrany byl objektový, protože nikdy nebylo a ani dosud není dosti prostředků k plošnému pokrytí celého území. Takže přikryta byla především politicko-administrativní a ekonomická centra: Praha, Plzeň, Ostrava, Brno, Bratislava, Košice. Objekty byly bráněny protiletadlovými raketovými systémy se solidní účinností. Ostatní města či objekty nezůstávaly bez obrany. Vojsko Protivzdušné obrany státu mělo radiotechnické vojsko, které zjišťovalo nezbytné prvky pro sledování vzdušných cílů, protile-tadlové brigády a oddíly k ničení letounů raketami, ale i stíhací letectvo, které působilo i tam, kde nebyla objektová obrana raketami. Se všemi třemi zmíněnými druhy prostředků bylo vojsko PVOS organizováno ve dvou divizích PVOS (1. d. PVOS - Zatec, 2. d. PVOS - Brno). Modernizace protiletadlovými raketami S-200, S-300 a stíhacími letouny MIG-29 významně zvýšila její účinnost v osmdesátých letech. Pro ilustraci mohu uvést, že Američané se asi v polovině devadesátých let vyjádřily o oddílu raket S-300 v tom smyslu, že by spolehlivě ubránil Washington (a my jsme oddíl měli rozmístěn k obraně Prahy). Stejně významné modernizace dosáhla i protivzdušná obrana vojsk. Motostřelecké jednotky byly již v sedmdesátých letech vyzbrojeny ručními protiletadlovými raketami Střela 2M, vše-vojskové svazky měly protiletadlové raketové pluky KUB nebo STŘELA 1, obě armády také pluky KUB a Západní okruh pro-tiletadlovou raketovou brigádu. Tyto vojskové prostředky byly již mírově udržovány částí svých sil v bezprostřední bojové pohotovosti v kvalitně vybudovaných palebných postaveních v blízkosti svých posádek. Tím se vlastně staly součástí systému protivzdušné obrany státu.
zdroj: http://www.vojensko.cz/ph-200-svata-katerina http://www.csla.cz/armada/druhyvojsk/protivzdusnaobrana.htm
16.1.2022 - úprava nápovědy (předešlá byla několikrát označena jako matoucí)
POZOR - od 15.1.2020 keška přesunuta na nové souřadnice