1938 - ZELEZNICE Mystery Cache

obrněný vlak č.4

Počátky užívání obrněných vlaků v naší armádě sahají již do období 1. světové války. Slavné jsou boje našich legionářů během svojí cesty po Transsibiřské magistrále, během které využívali jak ukořistěné, tak improvizovaně vyrobené obrněné vlaky. Tito vojáci spolu s demobilizovanými vojáky Rakousko-uherské armády měli zkušenosti s jejich obsluhou a naše průmyslové a zbrojní závody je byly schopny je vyrábět rychle a kvalitně v dostatečném množství. Navíc hustá železniční síť Čech a Slovenska vytvářela ideální podmínky pro jejich využití. První vlak získala naše republika téměř ihned po vyhlášení samostatnosti, kdy došlo k zabavení rakousko-uherského obrněného vlaku. Ten se sestával z lokomotivy 377.116, tří kulometných vozů, každý s pěti těžkými kulomety a jednoho vozu dělostřeleckého s dvěma děly ráže 7 cm a 4,7 cm. Poslední částí všech obrněných vlaků byl tzv. předběžný vůz. Jednalo se o obyčejný plošinový vůz naložený kolejnicemi a zbytným materiálem, tlačeným na začátku vlaku, který byl v případě podminování trati ztracen jako první a hlavní část vlaku nedoznala velké újmy.

obrněný vlak č.4

Na počátku roku 1919 se rozhořely boje o hranice s Polskem a Maďarskem. Především Maďarsko disponovalo v té době větším počtem obrněných vlaků po Rakousko-Uhersku. Česká armáda musela proto rychle reagovat. Díky tomu a schopnostem českého průmyslu, vznikly v roce 1919 všechny obrněné vlaky, které byly v pozdějších letech již jen vylepšovány. Během bojů s Maďary se podařilo československým vojákům zajmout jeden obrněný vlak, který byl zablokován ve stanici Sečovce. Následně byl zařazen do služby v naší armádě.

Prvním obrněným vlakem vyrobeným přímo pro mladou republiku se stal vlak se jménem Brno, vyrobený. Státní zbrojovka v Brně-Zábrdovicích jej vyrobila během tří týdnů v prosinci 1918. Vlak se sestával z lokomotivy řady 478 a jednoho dělového a jednoho kulometného vozu, přestavěných z vagonů na uhlí. První vůz nesl v přední stěně dva kulomety Maxim 1910 a nad nimi 7,50m horské dělo Škoda v otáčivé lafetaci. Pěchotní vůz měl dva těžké a dva lehké kulomety Schwarzlose M 7/ 12. Vlak byl poslán na Těšínsko, aby se zde střetl s polskou armádou. V bojích byl zasažen do dělového vozu a lokomotivy. Tato poškození se ale podařilo rychle opravit a tak vlak sloužil až konce roku 1920. Pak byl demobilizován a uskladněn v Milovicích.

Na základě dobrých Zkušeností s vlakem „Brno“ se vojenské velitelství rozhodlo sestavit v Brně další dva vlaky. Dostaly jména Bratislava a Generál Šrefánik. První vlak ještě stihnul zasáhnout do bojů na Slovensku. Poblíž Nových Zámků se ale dostal do léčky a Maďarům se podařilo pod ním vyhodit most. Vlak přišel o svůj předběžný vůz a byl poškozen. Druhý vlak se už bojové nasazení nestihl protože v červenci 1919 bylo podepsáno příměří.

pancéřování lokomotivy

Další dva obrněné vlaky byly v roce 1919 vyrobeny v plzeňské Škodovce. Jednalo se o vlaky se dvěma lokomotivami řady 99 dvou dělostřeleckých, dvou kulometných a dvou předběhových vozů. V případě nouze se vlak mohl rozdělit na dvě samostatně operující části. Každý vůz měl mezi osami skříň na 500 kg uhlí, každý druhý vůz měl uvnitř nádrž na vodu pro lokomotivu o obsahu 4,5 mi. Lokomotiva mohla být doplňována vodou i za jízdy, a to vestavěným potrubím. První (velitelský) kulometný vůz nesl 8kW benzinový generátor, který zásoboval celý vlak proudem o napětí 110 V. Všechny vozy byly spojeny signálními zvonky, telefony a zvukovody. Vlak nesl celkem čtyři 7cm děla, dva 9cm minomety a dvacet těžkých kulometů Salvátor-Dormus. Všechny Zbraně byly vyrobeny Škodovými závody. Osádka sestávala ze tří důstojníků a 88 mužů.

pancéřový vlak s posádkou během inspekce

Poslední improvizovaný obrněný vlak byl postaven přímo na Slovensku. Podle původních rakousko-uherských plánů byla ve Vrůtkách opancéřována lokomotiva řady 377. K ní se přidaly dva plošinové vozy vybaveny ochranou v podobě betonové skořepiny a vyzbrojených těžkými kulomety. Protože betonové skořepiny se ukázaly pro použité vagony příliš těžké, byly v roce 1921 zrušeny.

V létě 1919 bylo na jižním Slovensku šest obrněných vlaků, které tam zůstaly až do roku 1923. Byly rozděleny po dvou do tří skupin a měly posádky v Košicích, Lučenci a v Bratislavě. Vlaky byly původně podřízeny velitelům pěších divizí nebo armádních skupin, ale počínaje rokem 1920 je převedli k VZBÚ, pod které spadala všechna obrněná vozidla. Sedmého července 1922 byla tato jednotka změněna na prapor (od roku 1933 pluk) útočné vozby se sídlem v Milovicích. V roce 1925 se počet obrněných vlaků a jejich složení ustálil a zůstalo tak až do roku 1939. Složení šesti obrněných vlaků bylo následující:

Obrněný vlak číslo 1

Předběhový vůz+dělostřelecký vůz+kulometný vůz+lokomotiva+kulometný vůz
Výzbroj 1x 7,5cm dělo, 1x 4,7cm dělo, 9x těžký kulomet a 2x lehký kulomet.
Osádka: 2 důstojníci, 1 poddůstojník. 80 mužů.

Obrněný vlak číslo 2

Předběhový vůz+dělostřelecký vůz+ kulometný vůz+lokomotiva+kulometný vůz
Výzbroj: 2x 7,5cm dělo, 11x těžký kulomet a 2x lehký kulomet
Osádka: 2 důstojníci, 1 poddůstojník, 82 mužů.

Obrněný vlak číslo 3

Předběhový vůz+dělostřelecký vůz+lokomotiva+kulometný vůz
Výzbroj: 1x 7,5cm dělo, 8x těžký kulomet a 2x lehký kulomet
Osádka: 2 důstojníci, 1 poddůstojník, 74 mužů.

Obměný vlak číslo 4

Předběhový vůz+dělostřelecký vůz+ kulometný vůz+lokomotiva+kulometný vůz
Výzbroj: 2x 7.5cm dělo, 20x těžký kulomet a 2x lehký kulomet
Osádka: 2 důstojníci. 1 poddůstojník. 91 mužů.

Obrněný vlak číslo 5

Předběhový vůz+dělostřelecký vůz+kulometný vůz+lokomotiva+kulometný vůz
Výzbroj: 2x 7.5cm dělo. 20x těžký kulomet a 2x lehký kulomet
Osádka: 2 důstojníci. 1 poddůstojník a 91 mužů.

Obrněný vlak číslo 6 (výcvikový)

Předběhový vůz+dělostřelecký vůz+kulometný vůz+lokomotiva+kulometný vůz
Výzbroj: 2x 7,5cm dělo. 20x těžký kulomet a 2x lehký kulomet
Osádka: 2 důstojníci. 1 poddůstojník a 91 mužů.

V srpnu roku 1927 dostal tehdy ještě prapor posilu v podobě pancéřované drezíny Tatra T-18. Jednalo se o vozidlo poháněné benzinovým motorem a vyzbrojené dvěma těžkými kulomety. Pancéřování o tloušťce 5-8 mm chránilo pětičlennou posádku. Tato byla 22. listopadu 1938 zničena u Zvolenu, po srážce s posunovací lokomotivou.

drezína Tatra T-18

Začátkem třicátých let začalo být zřejmé, že obrněné vlaky budou muset projít modernizací. Armáda vyzvala jak Škodovy závody, tak ČKD, aby předložily projekty na pancéřová kolejová vozidla. Vůz velikosti běžného rychlíkového vozu měl až 32mm pancéřování a hmotnost mezi 54 a 72 tunami. Jeho výzbroj se stávala ze tří děl ráže 6.6 a 8 cm ve dvou plně otáčivých věžích a z několika těžkých a velkorážných kulometů. Projekt Škodovky soutěž vyhrál, ale do německé okupace byl postaven jen jako dřevěný model.

Během mobilizace v roce 1938 byly všechny obrněné vlaky aktivovány a vyrazili na předem určené pozice. K boji připravené posádky, ale nedostaly příležitost ukázat co umí. Po podepsání Mnichovské dohody se všechny postupně vracely do Milovic, kde je v březnu 1939 převzala německá armáda. Vozy byly včleněny do německých obrněných vlaků, ve kterých sloužily svým novým pánům při bojích po celé Evropě.

Zmrzačení železnice po Mnichovu

Nebude překvapením, že role železnice byla v září a říjnu 1938 klíčová. Po vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září díky ní proudily do hraničních pevností a posádek tisíce vojáků a tun materiálu. Stejnou cestou se po přijetí podmínek Mnichovské dohody vraceli zpět a k nim se připojily stovky tisíc civilistů i německých antifašistů, kteří prchali ze Sudet do vnitrozemí. Stěhovalo se i technické a personální zázemí Československých státních drah, většinou do provizorních prostor, protože kapacitně velkorysé budovy pohraničních přechodových stanic se rázem ocitly na území Říše, daleko za novou hranicí. Němci přišli velmi pečlivě připravení. Součástí podmínek odstoupení pohraničí bylo i předání části vozidlového parku ČSD Německým říšským drahám, ovšem podle inventárních stavů z roku 1937. Němci se tak pojistili před tím, že by výtopny ležící na území Sudet, když bylo jasné, že k záboru dojde, předisponovaly materiál do vnitrozemí. A věděli velmi přesně, kolik lokomotiv a vozů bylo v pohraničí dislokováno! ČSD musely předat 877 lokomotiv, 136 motorových vozů, 158 přípojných vozů, 117 rychlíkových a 2 160 osobních a služebních vozů. Nákladní park byl oslaben o neuvěřitelných 23 500 vagonů. To byla pro československou železnici těžká rána. Po takové ztrátě dráhy zajišťovaly provoz jen velmi obtížně, řada pravidelných vlaků krátce po Mnichovu nevyjela vůbec.

Keš

Nebude překvapením, že keš na úvodních souřadnicích nenajdete. A kde, že se nachází? na to už budete muset přijít jen vy. šifra není těžká.