K založení keše/keší mne vedla myšlenka realizace kola roku, které se skládalo z významných dnů roku v dobách Keltů, ale i Slovanů a jiných starověkých národů. Postupně během roku v období přicházejících keltských svátků umístím osm keší tématicky se týkajících jednotlivých svátků. Umístění jednotlivých keší je/bude zvoleno tak, abyste zde mohli strávit po odlovení keše pohodovou chvíli spojenou s pozorováním krajiny v údolí řeky Úslavy. V tomto údolí se nachází řada míst s archeologickými nálezy z období doby bronzové a železné. Možná, že se v těchto místech pohybovali právě i příslušníci keltských kmenů ...
HISTORIE KELTŮ
Výsledky jazykového bádání, rozbory písemných pramenů, a především nálezy archeologické ukazují, že keltská pravlast se rozkládala na území mezi východní Francií a Čechami, v severojižním směru mezi Středoněmeckou vysočinou a Alpami. Její centrum se nacházelo mezi horními toky Rýna a Dunaje. Na tomto prostoru, osídleném ve střední době bronzové lidem mohylových kultur, probíhal v mladší a pozdní době bronzové a ve starší době železné všude podobný vývoj. Donedávna se soudilo, že střední Čechy k procesu keltské etnogeneze nepatřily a že zdejší vývoj měl periferní charakter, ale bádání posledních desetiletí tuto představu pozměnilo. Všechny podstatné rysy vývoje keltské pravlasti totiž nacházíme i ve středních Čechách.
Ještě nedávno panovala představa, že se historičtí Keltové (známí z antických historických pramenů) zmocnili středních Čech vojenskou invazí a ovládli domácí obyvatelstvo. Dnes již víme, že značná část Čech patřila k prostoru keltské etnogeneze.
Z množství známých keltských kmenů mají pro Čechy význam především Bójové, spojovaní se jménem Bohemia. Písemné prameny tento kmen uvádějí v oblasti Hercynského lesa, tj. v hornatých a lesnatých zemích severně od středního Dunaje, tedy patrně i na území Čech. Mezi 4. a 2. stoletím př. Kr. se část Bójů usídlila v severní Itálii kolem Boloně, kam přišli v rámci expanze na jih přes Alpy (vydrželi tady až do romanizace na přelomu 2. a 1. století př. Kr.). Jiná část se zúčastnila tažení jihovýchodního a na konci 3. stol. př. Kr. se ocitla v Illyrii. Další část snad zůstala v nitru Evropy. Není vyloučeno, že území Čech bylo bójské od samého počátku a že se sem část Bójů po ukončení keltské expanze vrátila (dost jich odešlo do Pannonie a odtud do Galie). Až do poloviny posledního století př. Kr. prožívalo keltské osídlení Čech rozvoj. Teprve těsně před změnou letopočtu římské impérium upevnilo svou hranici na Rýnu a Dunaji a nedovolilo Germánům pronikat na své území, a proto se cílem germánské bojovnosti staly keltské kraje. Keltům bylo dopřáno dospět jen na práh vyspělé starověké společnosti, přesto však jejich civilizační úroveň u nás byla překonána až ve vrcholném středověku.
Blíží se podzimní rovnodennost a s ní i další keltský svátek – Mabon.
Návštěvou keše můžete tento svátek oslavit.
Mabon [mebon, maban, meiboun] je jedním z osmi hlavních keltských svátků a slaví se na podzimní rovnodennost, tj. 23. září. Nastává obvykle 22. či 23. září, vzácně může být i 21. září (příští výskyt 2092) nebo 24. září (poslední výskyt roku 1931, příští výskyt 2303). Na severním pólu Slunce zapadne – začíná polární noc. Na jižním pólu Slunce vyjde – začíná polární den.
Pro Kelty je svátek Mabon oslavou velké sklizně, za kterou vzdáváme díky skrze písně, tance a hodování. Je to rovnovážný čas, kdy den a noc jsou opět stejně dlouhé, čas rozjímání, doba pro zpomalení tempa. Je to čas hodnocení osobní roční sklizně a ocenění lidí kolem nás, i těch, kteří už odešli. Mabon je oslavou dožínek a úrody, která nám vydrží po dlouhé, temné, chladné zimní noci. Podzimní rovnodennost je čas, kdy se rozhodujeme, co rozvíjet dál, a co nechat minulosti.
Mabonův únos
Mabon je velšský bůh. Jeho jméno znamená "božský syn". Galským ekvivalentem je Maponus nebo Maponos, který byl známý i v Británii. Jeho matkou je podle velšské mytologie bohyně plodnosti a úrody Modron. Mýty o Mabonovi se překrývají s mýty Gwyna ap Nuad, což může naznačovat, že šlo původně o jedno božstvo.
Příběh o Mabonovi je součástí rozsáhlejšího mýtu o výpravě hrdiny Culhwcha za získáním obrovy dcery Olwen, který byl zapsán kolem roku 990 n.l. jako úryvek delšího příběhu, který ve své plné podobě není znám.
Podle mýtu byl Mabon své matce ukraden, když mu byly pouhé tři dny, a nikdo neví, kam byl unesen, ani jestli ještě vůbec žije. Obr Ysbaddaden, který chce Culhwchovi zabránit ve sňatku se svou dcerou (jejíž syn ho má podle proroctví zabít), zadá Culhwchovi řadu zdánlivě nesplnitelných úkolů. Jedním z nich je i najít ztraceného Mabona. Culhwch se svou družinou, která čítá jeho bratrance Artuše a další významné hrdiny, navštíví různá význačná a prastará stvoření (kosa, jelena, sovu, orla a lososa) a ptá se jich, zda vědí něco o tom, kde se teď nachází Mabon. Teprve losos je upozorní na jakési podivné zlo, které objevil v kraji Gloucesteru. Ukáže se, že je to Mabon, krutě uvězněný za neprorazitelnou zdí. Jediné, co ho může osvobodit, je bitva, kterou Artuš vyvolá tím, že vyzve všechny britské válečníky. Teprve potom je možné zeď prorazit a Mabon se vrací s Artušem domů jako svobodný člověk. Kdo ho unesl, to ale stále zůstává záhadou.
Jablko, víno, réva, roh hojnosti nebo náhrobek
Mabon je jeden ze tří keltských svátků sklizně. Oslavuje se vinobraní a sklizeň ovoce. Hlavním symbolem Mabonu je jablko, které představuje obnovený život. Uctívala se božstva z "Jiné země" - Avalonu (mimochodem Avalon v překladu znamená doslova Země jablek), bohové druhé sklizně a vína Mabon a Modron a také všechna stárnoucí božstva.
Tento svátek je svátkem podzimu a uvadání, příroda se ukládá ke spánku. K Mabonu patří víno, pokrmy z jablek a hroznů. Kdo chce, může navštívit hřbitov a položit na hroby svých blízkých jablka a víno jako obětinu a důkaz, že na mrtvé nezapomínáme a že se s nimi toužíme setkat. Tento svátek dodnes přetrval jako dožínky, hody, vinobraní, svátky piva, slivovice. Mabon se hodí pro rituály, které uzavírají určitou etapu, mírní bolest a přinášejí přijetí, hodí se také pro bilancování a poděkování za „sklizeň“, ať už ji chápeme jakkoli. Rituál se hodí třeba pro ukončení vztahů, které nás už dlouho obírají o energii, ale může to být i rituál pro zbavení se závislosti na nějakém předmětu nebo prostě odstranění pocitu křivdy, který nás zbytečně brzdí.
Mabonu se také někdy říká "Svátek tkalců" a tak každý může ten den splétat svá tajná přání a sny. Podle tradice je Bohyně stále na světě, ale Bůh je už v podsvětí, a právě o rovnodennosti z podsvětí vystupuje, aby mohl Bohyni ještě spatřit a bere ji s sebou do podsvětí (to trvá až do Samhainu, kdy se Bůh stává vládcem podsvětí).
Symbolem Mabonu je Roh hojnosti, protože Bohyně je v tento den nejštědřejší. Roh hojnosti symbolizuje nejen hojnost hmotnou, ale i duchovní. Je to symbolická nádoba, kam ukládáme hojnost. Je znám už z řecké mytologie. Můžete tento symbol použít při rituálu prosperity a blahobytu, kdy si budete představovat, že ho plníte třeba penězi nebo zlatými mincemi. Pokud nechcete dělat rituál, můžete si s tímto symbolem udělat meditaci, kdy jej můžete plnit třeba štěstím, smíchem, dobrou náladou... Protože ať už jej naplníte čímkoliv, přesně to se Vám vrátí, takže žádné strachy, obavy nebo myšlenky na to, co nemáte...
Mabon je také čas úklidu domova, aby mohla energie volně proudit a blahobyt mohl přijít.
Oslavujeme i bytosti přírody: Zeleného muže, skřítky a víly. Můžete jim do přírody donést dary v podobě jablek, ořechů, medu, květin a přidejte šalvěj, protože přináší moudrost, zdraví a blahobyt.
Světlá polovina roku právě končí a otevírá se ta temnější, kdy máme čas na rozjímání a rituály. Je to čas vhledu do vlastního nitra, bilancování, práce na sobě, meditací, vyrábění amuletů a talismanů, míchání bylinek a vykuřování vonnými esencemi.
Čas sklizně se uzavírá, takže i tato keš je umístěna na podobném místě jako Lughnasadh v rovinatém terénu s rozsáhlými plochami polí.
Směrem na sever se zvedá výrazný vrch Maršál s dominantou zámku Kozel s úžasným zámeckým parkem. Směrem na východ je obzor uzavřen lesním masivem přírodního parku Kornatický potok. V těchto lesích je možné navštívit velice zajímavá místa, např. zříceninu hradu Lopata, mohylové pohřebiště Hájek nebo altánek na Mariině skále. Směrem na jih vidíte část obce Nezvěstice. A na západě je panorama opět uzavřeno klasickou siluetou hradu Radyně.
Pokud se Vám podaří pobýt v okolí keše během příjemného prvního nebo některého z následujících podzimních dnů, myslete na to, že naši předkové v tuto dobu zpomalili a užívali si výsledků své práce v uplynulém období roku. Uberte plyn, uvědomte si, co se Vám v předchozích měsících podařilo. Přemýšlení Vám určitě zpříjemní vonná svíčka, svazek meduňky nebo šalvěje, dobrý šálek čaje s medem nebo lok něčeho ostřejšího ze skladů Paní přírody :-) A jestli Vám během hledání keše vyprahlo v hrdle, zastavte se na poslední várku piva ve Šťáhlavickém pivovaru U Šenkýřů - máte to, co by kamenem dohodil.