3.12. 2019 Nabízím k adopci do konce tohoto měsíce, pak jde do archivu.

Houbaření je u nás velice rozšířený koníček. Kdo sbírá houby jakým způsobem již bývá různé, někdo sbírá jen ty houby, které bezpečně pozná, někdo i ty u kterých si není jistý a pak doma dohledávají co by to mohlo být...

Zvláště když je houbařská sezóna se stává, že ne vždy si domů odnesete jen ty vhodné k jídlu. V lepších případech vám jen bude špatně, v těch horších můžete být i v ohrožení života.

Jak ale zní jedno houbařské rčení: Všechny houby jsou jedlé, některé ovšem jen jednou.

Abyste někteří nemuseli plýtvat svými silami, zde uvádím pár hub, na které můžete narazit a odnést si je domů.

Některé houby vás postaví na nohy, jiné vás zase můžou složit na zem.

Bedla vysoká (Macrolepiota procera)

Charakteristické znaky:
Tento druh bedly má odsedlé, husté, tenké, měkké, bělavé až bělavě krémové lupeny a nahoře bělavý, vespod bělavě nahnědlý posuvný prsten, s dvojitým, na okraji roztřepeným ostřím. Její dužnina nečervená!

Biotop a rozšíření:
Představuje velmi hojnou a oblíbenou houbu vyrůstající v lesích, při jejich okrajích na loukách a pastvinách, v parcích, sadech a na jiných podobných místech. Objevuje se jednotlivě i ve skupinách a vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)

Charakteristické znaky:
Třeň hlívy ústřičné bývá obvykle krátký a na jeho povrchu jsou často vidět protažené sbíhavé lupeny, které mohou být síťovitě pospojované. Na bázi je patrná štětinatá plsť.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá na pařezech a odumírajících kmenech nejrůznějších listnáčů a vyhledává lokality bohatší na vláhu. Daří se jí zejména podél vodních toků, v lužních lesích, údolích a na dalších podobných lokalitách. Nejčastěji se objevuje na bucích, dubech, ořešácích, topolech a jívách, ale setkat se s ní můžeme i na jiných dřevinách, vzácně dokonce i na jehličnanech. Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides)

Charakteristické znaky:
K nejcharakterističtějším znakům muchomůrky zelené patří bělavá vakovitá pochva, které se také říká kalich smrti.

Biotop a rozšíření:
Roste hojně, jednotlivě i ve skupinách, zejména v listnatých či smíšených lesích pod duby, buky, habry, ale i jinými listnáči, vzácněji také na mechatých lokalitách pod smrky.
Vyskytuje se od nižších poloh po pahorkatiny.

Čechratka podvinutá (Paxillus involutus)

Charakteristické znaky:
Tato houba ctí své druhové jméno. Jemně plstnatý klobouk je široce zaobleně podvinutý a v mládí také obvykle světlejší. Lupeny jsou zřetelně vidlené.

Biotop a rozšíření:
Objevuje se v jehličnatých i listnatých lesích, ale i v parcích, na hřbitovech a na dalších místech pod vysázenými stromy, především pod břízami a smrky. Vyrůstá většinou ve skupinách a vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Závojenka lesklá (Entoloma nitidum)

Charakteristické znaky:
Vyznačuje se kovově šedomodrým zbarvením klobouku a stejně zbarveným, na povrchu bělavě vláknitým třeněm. Lupeny jsou zpočátku bělavé až bělavě krémové, později masově narůžovělé, s jemně zoubkatým ostřím.

Biotop a rozšíření:
Roste vzácně jednotlivě nebo v menších skupinách v jehličnatých a smíšených lesích, zejména na mechatých místech pod smrky. Vyskytuje se od středních poloh až po vysokohorský stupeň, přičemž nejhojněji se objevuje v oblastech okolo 500 m n. m. Upřednostňuje kyselé půdy.

Hřib hnědý (Imleria badia)

Charakteristické znaky:
Hřib hnědý má zprvu jemně plstnatý, později olysávající hnědý klobouk, žluté až žlutoolivové póry s rourkami a jemně zrníčkatě plstnatý třeň bez síťky.

Biotop a rozšíření:
Objevuje se v jehličnatých i listnatých lesích, s oblibou na lokalitách s kyselejším podložím, zejména pod smrky, borovicemi, duby, buky a břízami. Vyrůstá nejdříve v době, kdy začínají uzrávat první borůvky a při mírnější zimě jej můžeme nalézt i v prosinci. Vyskytuje se od nížin až po horský stupeň.

Ucháč obecný (Gyromitra esculenta)

Charakteristické znaky:
Dobře poznatelný druh podle mozkovitě laločnatého, tmavě červenohnědého až purpurově hnědého klobouku, bělavého třeně a křehké konzistence celé plodnice.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá roztroušeně v jehličnatých nebo smíšených lesích, nejčastěji na písčitých nebo hlinitopísčitých půdách pod borovicemi. Vzácněji se objevuje i pod smrky, břízami nebo duby. Vyskytuje se obvykle ve skupinách, často na zbytcích dřevního odpadu, poblíž spálenišť nebo okolo lesních cest. Setkat se s ním můžeme na kyselých i zásaditých půdách, od nížin až po vysokohorský stupeň.

Límcovka šupinatá plavá (Leratiomyces squamosus var. thraustus)

Charakteristické znaky:
Klobouk je zprvu polokulovitý, vejčitý či tupě kuželovitý, za vlhka slizký a lesklý, na okraji po protržení vela hustě bělavě vláknitý, v mládí téměř oranžový, pokrytý bělavými, vláknitými šupinkami. Prsten je zpočátku výrazný, bílý a na svrchní straně zřetelně rýhovaný.

Biotop a rozšíření:
Roste vzácně, obvykle v malých skupinách v opadu, na ponořených zbytcích dřeva a na štěpkách. Objevuje se v jehličnatých a smíšených lesích, s oblibou podél cest. Setkat se s ní můžeme v Severní Americe a Evropě, od nížin až po horský stupeň.

Baňka velkokališná (Sarcosphaera coronaria)

Charakteristické znaky:
V horní části se plodnice postupně cípovitě protrhávají. Dužnina je poměrně tlustá, ale značně křehká.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá dosti vzácně jednotlivě i ve skupinách, převážně v jehličnatých lesích, s oblibou na hlinitopísčitých nebo jílovitých půdách podél cest a na lokalitách se zásaditým podložím.
Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Límcovka oranžová (Leratiomyces ceres)

Charakteristické znaky:
Tento druh límcovky charakterizuje červenooranžový až červený klobouk. Lupeny jsou pro tento rod typicky šedohnědé, třeň bělavý, později bělavě naoranžovělý až světle hnědooranžový a bělavý pouze pod kloboukem.

Biotop a rozšíření:
Roste vzácně, většinou ve skupinách, obvykle v mulčovací kůře, pilinách nebo ze silně tlejícího dřeva. Objevuje se nejčastěji v parcích, zahradách, podél cest a na místech, kde se zpracovává dřevo. Setkat se s ní můžeme od nížin až po podhorský stupeň.

Muchomůrka červená (Amanita muscaria)

Charakteristické znaky:
Muchomůrka červená je nezaměnitelná houba, kterou dokážou poznat i děti ve školce. Její klobouk zdobí bělavé, snadno smytelné útržky vela.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá jednotlivě i ve skupinách, v lesích, parcích, na okrajích luk, na hřbitovech a dalších podobných místech, nejčastěji pod břízami, smrky a borovicemi. Upřednostňuje lokality s kyselým podložím a vyskytuje se od nížin až po horský stupeň.

Pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma)

Charakteristické znaky:
Pokud pečárku zápašnou poraníme, okamžitě chromově zežloutne.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá velmi hojně, obvykle v početných skupinách či čarodějných kruzích, v lesích, křovinách, zahradách, sadech, parcích a na dalších místech. Často se objevuje při okrajích lesů nebo cest a upřednostňuje místa bohaté na živiny. Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)

Charakteristické znaky:
Lupeny čepičatky jehličnanové jsou zpočátku světle okrové, ke třeni široce připojené až krátce sbíhavé a na ostří bělavé. Třeň je zejména pod pomíjivým prstenem na povrchu bělavě vláknitý.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá místy dosti hojně, především ve smrkových a borových lesích na tlejících kmenech a pařezech, ale také na místech, kde se zpracovává dřevo. Objevuje se ve skupinách, vzácněji jednotlivě nebo trsnatě a vyskytuje se od nížin až po horský stupeň.

Vláknice začervenalá (Inocybe erubescens)

Charakteristické znaky:
Celé plodnice vláknice začervenalé v dospělosti postupně červenají. Klobouk je tupě kuželovitý a na povrchu vláknitý. Lupeny jsou středně husté, zpočátku běžově našedlé, později šedohnědé až okrově hnědé, s nerovným bělavým ostřím. Třeň je plný, na řezu bělavý, po delší době červenající.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá v prosvětlených listnatých lesích, sadech a parcích, pod lípami, habry, buky a lískami. Objevuje se nepříliš hojně až vzácně, většinou ve skupinách na lokalitách se zásaditým podložím. Upřednostňuje nižší polohy.

Liška obecná (Cantharellus cibarius)

Charakteristické znaky:
Klobouk lišky obecné bývá na okraji laločnatě zprohýbaný, na povrchu je hladký a vyznačuje se stejným zbarvením jako vidleně rozvětvené lištny. Záměna za nějakou nebezpečnou houbu je vysoce nepravděpodobná.

Biotop a rozšíření:
Roste v jehličnatých i listnatých lesích, zejména pod smrky, břízami, borovicemi a buky. Objevuje se většinou ve skupinách a setkat se s ní můžeme od nížin až po horský stupeň. V posledních letech se opět začíná hojněji objevovat, což je velmi příznivé, protože je považována za dobrý indikátor čistoty prostředí.

Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron)

Charakteristické znaky:
Hřib žlutomasý (babka) se dá sice zaměnit, ale pouze za jedlé druhy hřibů. Jeho klobouk je v mládí tmavohnědý, matný a jemně plstnatý až sametový, později světlejší, hnědý, šedohnědý nebo okrový a postupně charakteristicky rozpukávající. Třeň je pod kloboukem žlutý, nížeji pokrytý červenými zrníčky, na bázi bělavě plstnatý. Rourky jsou připojené až krátce sbíhavé a stejně jako póry žluté, později až žlutoolivové.

Biotop a rozšíření:
Objevuje se velice hojně v jehličnatých i listnatých lesích, ale také v parcích, na návsích, hrázích rybníků apod. Roste na kyselých, neutrálních i zásaditých půdách, vyskytuje se většinou ve skupinách a setkat se s ním můžeme od nížin až po horský stupeň.

Hřib kovář (Neoboletus luridiformis)

Charakteristické znaky:
Hřib kovář je na třeni posetý drobnými červenými zrníčky. Póry má červenooranžové až karmínově červené.

Biotop a rozšíření:
Roste hojně v jehličnatých i listnatých lesích a daří se mu zejména pod smrky, duby a buky.
Vyskytuje se na kyselých i mírně zásaditých půdách, od nižších poloh až po horský stupeň.

Závojenka olovová (Entoloma sinuatum)

Charakteristické znaky:
Někdy může být povrch třeně závojenky olovové jemně vločkatě šupinkatý. Lupeny jsou středně husté, zprvu bělavě krémové, později od uvolňujících se výtrusů růžovějící.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá nehojně až vzácně, většinou ve skupinách, s oblibou v teplých dubohabrových lesích na lokalitách s vápencovým podložím. Vyskytuje se téměř výhradně v nižších polohách.

Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina)

Charakteristické znaky:
K nejcharakterističtějším znakům muchomůrky tygrované patří bílý, na povrchu vločkatý třeň, jenž je opatřený bílým, hladkým prstenem a oble odsedlou hlízou, nad jejímž vrcholem se vyjímají 1-2 bělavé pásky vela.

Biotop a rozšíření:
Roste dosti hojně v listnatých, řídčeji i jehličnatých lesích, parcích, na hřbitovech a na jiných podobných místech, zejména pod duby, buky a borovicemi. Objevuje se nejčastěji v menších roztroušených skupinách na mírně kyselých, neutrálních nebo zásaditých půdách. Vyskytuje se od nížin až po podhorský stupeň.

Hřib satan (Rubroboletus satanas)

Charakteristické znaky:
Stříbřitě šedý klobouk, karmínově červené póry, drobná červenooranžová síťka a žlutý podklad třeně, to je kombinace znaků, která tento druh vcelku spolehlivě odhalí.

Biotop a rozšíření:
Roste vzácně v teplomilných listnatých lesích, alejích a parcích, zejména pod duby, lípami a habry, nejčastěji ve skupinách na vápencových a jiných bazických podkladech.
Vyskytuje se od nížin po pahorkatiny.

Pstřeň dubový (Fistulina hepatica)

Charakteristické znaky:
Nezaměnitelný druh, který poznáme podle jemně bradavčitého povrchu plodnic a narůžověle až masitě červené dužniny vylučující červenou tekutinu a připomínající hovězí maso. Plodnice jsou zprvu červenooranžové, později lososově nebo masově červené, ve stáří až játrově hnědé.

Biotop a rozšíření:
Roste na kmenech, pařezech a větších větvích dubů nebo kaštanovníků, často na hrázích rybníků, v alejích nebo parcích, ale i v lese. Napadá živé i mrtvé stromy, vyrůstá obvykle jednotlivě a vyskytuje se nejčastěji v teplejších oblastech.

Stročkovec kyjovitý (Gomphus clavatus)

Charakteristické znaky:
Stročkovec kyjovitý je dobře poznatelný druh podle kyjovitých až káčovitých plodnic s vnější žilnatě zbrázděnou stranou. U dospělých plodnic se v brázdách zachytává žlutý až žlutohnědý výtrusný prach připomínající včelí pyl.
Okraj horní části plodnic bývá ostrý a obvykle laločnatě zprohýbaný.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá dosti vzácně, obvykle v trsech nebo ve skupinách, zejména pod jedlemi, smrky a buky. Vyskytuje se ve vyšších polohách, nejčastěji v podhorských a horských jehličnatých lesích s vápencovým podložím.

Helmovka ředkvičková (Mycena pura)

Charakteristické znaky:
K nejcharakterističtějším znakům této houby patří vybledle fialové zbarvení celých plodnic, zřetelné rýhování na okraji hygrofánního klobouku a ředkvově páchnoucí dužnina.

Biotop a rozšíření:
Roste většinou ve skupinách na dřevních zbytcích a lesním opadu, v jehličnatých i listnatých lesích.
Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Muchomůrka porfýrová (Amanita porphyria)

Charakteristické znaky:
Tuto houbu charakterizuje béžový, hnědý či šedohnědý klobouk s častým nafialovělým nádechem a třeň opatřený blanitým, na svrchní straně rýhovaným a světle šedým, na vnější straně hladkým a šedofialovým prstenem.

Biotop a rozšíření:
Roste v kyselých jehličnatých lesích, zejména na mechatých stanovištích pod smrky a jedlemi. Vzácněji může vytvářet mykorhizu i s listnáči, například s buky, břízami nebo osikami. Objevuje se od nížin až po vysokohorský stupeň a upřednostňuje pahorkatiny.

Ucháčovec šumavský (Pseudorhizina sphaerospora)

Charakteristické znaky:
Nezaměnitelný druh, který prozradí zejména výrazně žebernatý, zpočátku smetanově nažloutlý, brzy od báze růžovějící, místy až nafialovělý třeň.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá velice vzácně z tlejícího dřeva smrků, jedlí a buků. Objevuje se jednotlivě nebo v menších skupinách a upřednostňuje chladnější oblasti s vysokou vlhkostí a horské polohy. Z ČR je znám pouze ze třech lokalit pralesovitého typu, avšak zahraniční nálezy pochází i ze synantropních stanovišť.

Sluka svraskalá (Cortinarius caperatus)

Charakteristické znaky:
Sluky se vyznačují tenkým blanitým prstenem, který je na vrchní straně rýhovaný. Zejména u mladých plodnic je na jeho okraji často vidět patrný kruhovitý lem.

Biotop a rozšíření:
Vyrůstá pouze v některých oblastech, místy je však velmi hojná. Objevuje se většinou v početných skupinách pod borovicemi, smrky a buky, obvykle na lokalitách s kyselým podložím. Vyskytuje se zejména ve vyšších polohách.

Housenice červená (Cordyceps militaris)

Charakteristické znaky:
Tento druh housenice poznáme podle červenooranžového zbarvení stromat, jež jsou v horní plodné části hustě poseta drobnými červenými bradavkami, kterým odborně říkáme perithecia.

Biotop a rozšíření:
Roste v listnatých a smíšených lesích, ale také na místech mimo les, zejména na lokalitách, kde se vyskytují lišaji. Parazituje na jejich larvách a kuklách, ale i na některých druzích blanokřídlého hmyzu, ukrytých až 5 cm hluboko v půdě, mechu nebo tlejícím dřevě. Objevuje se jednotlivě nebo v menších skupinkách a vyskytuje se od nížin až po horské polohy.

Houževnatec šupinatý (Neolentinus lepideus)

Charakteristické znaky:
K nejcharakterističtějším znakům této houby patří značně houževnatá dužnina s jemně nasládlou vůní po anýzu, hnědobělavě šupinatý povrch klobouku i třeně a pilovité ostří lupenů.

Biotop a rozšíření:
Roste nepříliš hojně, zejména na řezných plochách pařezů a na padlých kmenech jehličnanů, ale i železničních pražcích, telegrafních tyčích nebo na opracovaném stavebním dřevě. Objevuje se jednotlivě nebo v menších skupinách, od nížin až po horské polohy, nejčastěji na teplejších a sušších stanovištích.

Hřib žlučník (Tylopilus felleus)

Charakteristické znaky:
K nejcharakterističtějším znakům hřibu žlučníku patří bělavě narůžovělé póry s rourkami, výrazná síťka na povrchu třeně a hořká chuť dužniny.

Biotop a rozšíření:
Roste hojně, obvykle ve skupinách v jehličnatých nebo smíšených lesích, nejčastěji pod smrky a borovicemi. Preferuje kyselé půdy a vyskytuje se od nížin až po horské polohy.

Voskovka papouščí (Hygrocybe psittacina)

Charakteristické znaky:
Povrch plodnic je obvykle slizký, lesklý a hladký, klobouk je na okraji nejčastěji nažloutlý a vždy víceméně prosvítavě rýhovaný, třeň je často uprostřed hluboce brázditý, v horní části zelený nebo žlutozený, níže žlutý až žlutooranžový.

Biotop a rozšíření:
Patří k nejkrásnějším houbám, se kterými se můžeme setkat na nehnojených loukách, pastvinách, v zahradách a dokonce i v listnatých lesích. Roste nepříliš hojně, většinou ve skupinách, obvykle v nižší trávě a mechu. Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Zdroj: www.naturatlas.cz

Keška umístěna na jiné místo, po vyluštění odečtěte ze souřadnic E 0,204.

Prosím dobře maskujte a pro odlov jdetě z druhé strany, než je cesta.