Podle svědectví staré topografické literatury začínal u tzv. Mariánského pramene (Marienbrunnen) při silnici z Nového Berštejna do Vrchovan areál kdysi hojně navštěvovaného poutního místa. Právě zde nedaleko dnes již neexistujícího domku poustevníka s opodál stojícím křížem počínala zastavení křížové cesty. Ta vedla v obvyklém počtu čtrnácti zastavení tzv. Studeným dolem (Kalkengrund) až k místu označovaného literaturou za horu Kalvárii (Calvarienberg). Vzhledem k dnešnímu stavu celého areálu by se předmětem památkové ochrany měly stát především pískovcové bloky (tedy tzv. Kalvárie) s doklady barokního náboženského kultu. Při patě skalního bloku se nacházejí dva tesané výklenky. Pravý z nich je menší, zakončený plným obloukem s hrubě tesanou zadní stěnou a se stopami po uchycení dvířek. Levý výklenek je větší, u jeho zadní stěny je situována ve hmotě skály tesaná pískovcová lavice. V levé stěně tohoto výklenku je možné spatřit drobnou niku a pod ní nevelký tesaný kříž s letopočtem 1848 a monogramem E. W. Vpravo od těchto výklenků vede mezi pískovcovými skalami strmě cesta vzhůru. V její horní části jsou ještě patrné zbytky pískovcových schodů, v bočních stěnách se nalézají tesané drážky (též letopočty 1835, 1915 a monogram K. S.). Cesta vzhůru se dvakrát ostře zalamuje. Těsně pod vrcholem pískovcové skály byl vytesán poměrně hluboký pravidelný výklenek s dozděnou pravou částí. Ve výklenku - Božím hrobě – se nalézá Kristovo mrtvé ležící tělo umístěné na pozadí drapérie – baldachýnu se střapci. V prostoru celého výklenku včetně Kristova těla jsou patrné bohaté zbytky starších polychromních úprav. Cesta poutním areálem posléze kolem Božího hrobu pokračuje na vrchol kopce a následně vede po hřebeni lesem částečně mezi vytesanými skalami zpět k výše zmíněnému tzv. Mariánskému prameni.