Václav Matoušek
Berounsko Oty Pavla skýtá mnoho přírodních krás a divů. Václava Matouška ze srubu pod Týřovem ztvárnil v jedné z povídek pod pseudonymem Fialový poustevník. Václav Matoušek žil v souznění s přírodou ve srubu na potoce Oupoři pod hradem Týřov na řece Berounce. Jeho obrazy jsou většinou v soukromých sbírkách usedlíků v okolí povodí řeky Berounky. Jako samouk se malování naučil u alfonse Muchy. Spisovatel Ota Pavel mu věnoval povídku Fialový poustevník. Místo jeho posledního odpočinku najdete ve Skryjích na hřbitově.
Ota Pavel se o Matouškovu osobnost i jeho dílo zajímal, a měl v úmyslu napsat knihu „Fialový poustevník“: „Já Ti začal sbírat materiál na svou novou knihu ‚Fialový poustevník‘… A když jsem po odpolednech začal tu látku sbírat, rostlo mi to pod rukama a já nyní vím, že to musí být má nejkrásnější kniha, jakou už nikdy nenapíši, a že ji musím napsat rychle, dokud mám ještě síly,“ psal Pavel bratru Hugovi v červenci roku 1970. Knihu však nedokončil.
Narodil se v Cerhovicích roku 1883. Vyučil se řezbářem. Nějakou dobu pracoval pro Alfonse Muchu ve Zbirohu. Inspiraci pro svoji tvorbu čerpal i ze svého pobytu v Alpách, kde se živil řezbářstvím a malováním. V polovině 20. let 20. Stol. působil v Drozdově, kde provozoval řezbářství, sbíral zkameněliny a věnoval se archeologii. Od roku 1932 žil ve srubu pod zříceninou hradu Týřova. Miloval své kočky, přírodu, les, květiny, ryby. Tady maloval kouzelné scenérie řeky Berounky, zákoutí úpořského a karáskova potoka, skryjských jezírek. Své obrázky měnil za potraviny. Dodnes visí jeho obrazy v chalupách obcí Týřovic a Skryjí.
Na Zbirožském zámku jej přijal do svých služeb slavný malíř Alfons Mucha. Dělal vše čeho bylo třeba. Od domácích prací, po přípravu pláten a olejových barev Mistrovi. Neocenitelným přínosem tohoto pobytu byla skutečnost, že se v něm probudil malířský talent. Po několika letech odchází, musí dál do světa. Žil nějaký čas v Alpách, dělal řezbářské řemeslo a maloval. Jak zjistila paní Milena Zítková ze Zbirohu vrátil se v polovině dvacátých let do Drozdova, kde dál provozoval řemeslo řezbáře, sledoval přírodní jevy v okolí, sbíral zkameněliny, věnoval se archeologii, studoval rostliny, maloval obrazy. Ani tady však dlouho nevydržel. Svou pouť ukončil pod hradem Týřovem, na břehu řeky Berounky. Zdejší krajina mu natolik učarovala, že zde zůstal do konce svého života. Do těchto končin přišel ve dvaatřicátém roce. Bylo mu čtyřicetdevět let. První obrázek který zde namaloval si koupil místní lesník. Obrázek nejen zaplatil, ale dal mu svolení k postavení přístřešku. Ten se nejprve podobal stanu, později vyhlížel jako srub. Uvnitř byl velice skromně vybaven. Společnost mu dělali kocouři. Nikdy nelovil lesní zvěř ani ryby, měl je za své kamarády. Na malých kamínkách si pekl z mouky a vody placky, ochucené lesními plody. Neměl v lásce turisty, kterých zvláště v letních měsících bylo v okolí hradu Týřova nemálo.
Za nacistické okupace nezahálel. Jen málo známých bylo uvnitř srubu, návštěvy nemiloval. Přesto zde našla úkryt nejedna osoba hledaná německým gestapem. Nikdy o tom nemluvil, považoval to za lidskou a vlasteneckou povinnost. Nebylo divu, že jej ovlivnila idea beztřídní a sociálně spravedlivé společnosti. Stal se po válce členem Komunistické strany. Jeho legitimaci mají v úschově členové KSČM v Týřovicích. Ve velké vážnosti jsou jeho obrázky z přírody, které visí na zdech početných domácností v okolních obcích. Měnil je za mléko, mouku, vajíčka. Jejich hodnota se nedá vyčíslit, neboť nikdo z majitelů obrázků vám je neprodá.
V Týřovickém srubu malíře navštívil v r. 1946 malíř Václav Rabas, který přirovnal malířský styl V. Matouška k impresionismu. Jeho citlivá duše byla hluboce poznamenána rozchodem s jeho děvčetem. O tom se jednou svěřil i spisovateli Karlu Mejstříkovi, který ho navštívil v jeho srubu. Tento rozchod s milovanou dívkou byl i příčinou jeho setrvání v tomto kraji.
Matoušek zemřel r.1948, když se svou loďkou přejížděl řeku do Týřovic, pro mléko. Jarní ledy loďku převrátily. Promočený a zkřehlý malíř dostal zápal plic a byl odvezen do rakovnické nemocnice, z které doslova utekl, šel pěšky ke svým kočkám do srubu pod hradem. Kočky nazýval mulisáky. Brzy na to zemřel. Smuteční průvod z týřovické školy se ubíral na skryjský hřbitov, kde je˝ fialový˝ poustevník pochován. Na věčnost odešel Fialový poustevník. Proč fialový? Místní chataři tomu rozumí. Bukové lesy mají při jarním rašení listů za ranního a podvečerního oparu fialový nádech. A poustevník Matoušek k této přírodě neodmyslitelně patřil.
Schránka typu regular – větší lock-lock krabice s věcmi na výměnu. Vyměňujte prosím kus za kus věcmi, které by i vám udělali radost…Pozor na křehký logbook
Stage1 N 49° 57.887 E 013° 45.840
"Najdi svého kačera" - ten ti poví kam dál.