Kříž obětem masakru u zabitého

   Blízko Vráže u Berouna, v místě zvaném U Zabitého, stojí dřevěný kříž, na kterém je upevněna deska se jmény devatenácti lidí, převážně Němců. Osmého května 1945 je sem dohnali a cestou lynčovali revoluční gardisté a zfanatizovaní občané obce Loděnice. Skupinu za povzbuzování přihlížejícího davu postříleli Vlasovci.

Gardisté z Vráže si odmítli „Němce“ převzít vzhledem k jejich děsivému stavu. Zároveň od Loděnice průvod dohonili dva nebo tři vojáci Vlasovovy armády a jakási žena v davu začala křičet, ať Němce postřílí, Vlasovci nahnali všechny do příkopu a začali pálit.

   Jak přesně masakr vypadal, není zcela jasné. Kronikář Josef Čuba z Vráže zaznamenává události z 8. května trochu jinak: „Bylo tu vedeno několik Němců z Loděnice k zajištění do Berouna. Byli to úředníci z ,fabriky‘ – Junkersovy pobočky – a jiní. Vyprovázeli je kluci a rozvášněné ženy z Loděnice. Bili je a nadávali jim. Tehdy jedna Němka byla ranami sražena k zemi, kde bez vědomí ležeti zůstala. Vojín vlasovec pak střelnou ranou ji dorazil. Stalo se to na silnici mezi č. p. 86 a 101. Byla potom na hřbitově ve Vráži ve vší tichosti pohřbena a hrob její srovnán se zemí. Ostatní Němci dovedeni k lesu u Berouna a tam rozvášněným lidem z Loděnice postříleni a ubiti.“

   Z devatenácti zastřelených bylo deset trvale usazených v Loděnici, z toho šest osob německé národnosti po obou rodičích, tři osoby pocházely ze smíšeného česko-německého manželství, jeden byl Čech. Ve zbývajících devíti případech šlo o říšské Němce, kteří bydleli v Loděnici dočasně. Zemřelo 6 žen a 13 mužů, nejmladší oběti (Adéle Šináglové) bylo devatenáct, nejstarší dvaašedesát let.

   Většina lidí, kteří se masakrem u Vráže podrobněji zabývali soudí, že pravým důvodem vraždění byla snaha zbavit se manželů Langeových a Vašíčkových co by nepohodlných  svědků: zejména Adolf Lange mohl znát skutečné místní kolaboranty a donašeče. Smrt pošťáka Rudolfa Bělohoubka je zcela nejasná – nevíme, proč se ocitl v zajetí. Byl zabit proto, že se do poslední chvíle odmítal odloučit od manželky a chtěl ji (po rodičích Němku) doprovodit do lágru v Berouně?

   Případ nebyl nikdy vyšetřen, nikdo se neocitl před soudem, nikdo nebyl potrestán. Vrahy zbavil odpovědnosti zákon 115/1946, který jejich čin zařadil do kategorie „spravedlivá odplata“.

"Ústavní soud ČR označil ve svém nálezu ze dne 8. 3. 1995 stav dekretu č. 108/1945 Sb. za „právně vyhaslý”. Přesto je tato otázka stále citlivým tématem. Zrovna tak je veřejností rozporuplně vnímán zákon č. 115/1946 Sb., o právnosti jednání souvisejících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, jinak nazývaný „amnestijní zákon”, který v § 1 legalizoval násilí nejen na Němcích. Tento zákon znemožnil potrestání viníků podílejících se na masakrech a krvavých excesech (gestapismu) během „divokého” odsunu, i když bylo podle něj možné domáhat se nápravy. Objevila se kritika některých novinářů, ale i v Ústavodárném národním shromáždění. Po únoru 1948 udělila KSČ na toto téma informační embargo.

Zdroj:

www.plus.rozhlas.cz

www.sinagl.cz

www.lidovky.cz

www.berounsky.denik.cz

www.wikipedia.cz