Podle nejnovějších poznatků ze zahraničních pramenů konfrontovaných s pamětníky a kronikáři, navštívil Jára Cimrman Beskydy v roce 1910, kdy pomáhal Frýdecké taxační kanceláři projektovat lesní hospodářský plán na dalších 10 let, což mimo jiné zahrnovalo výhled budování svážnic pro optimální gravitační soustřeďování těženého dříví k odvozním cestám. Jára už tehdy tušil možný výskyt zemního plynu v této oblasti a do projektu zahrnul možnost brzkého zpřístupnění této lokality. Není divu, že se bez použití moderních technologií o kousek spletl. Ale jak dnes můžeme vidět.....jen o několik stovek metrů, kde se dnes opravdu plyn těží.
V době, kdy Cimrman tuto cestu navrhoval, tady nebyly žádné chaty a jejich strůjci nebyli ještě na světě.
Jára v době svého působení v této lokalitě přespával v chalupě lidového řezbáře pana Jůzy, několik set metrů odtud. Oba trpěli cukrovkou a několik společně prožitých hypoglykemických záchvatů je sblížilo natolik, že Cimrman přistoupil na prosbu kamaráda, aby zvěčnil jeho podobiznu do dřevěné hmoty.
Současný majitel chalupy, kde se Jára navždy nechal vytesat do dřeva, podobiznu našel docela náhodou, když se propadl ztrouchnivělou deskou do sklípku pod kuchyní, kde si zlomil několik žeber pádem na tvrdý předmět , ze kterého se vytažením na světlo vyklubala tato hlava. Vzpomněl si v tu chvíli na vyprávění svého milovaného dědečka o jeho setkání s neobvyklým člověkem, jehož příjmení si tehdy do češtiny po svém přeložil jako "pokojský". S Járou se tomu společně smáli zrovna ve chvíli, kdy dědeček podobiznu tesal a tak při tom popíjeli, že ráno ani nevěděli, kde socha skončila. Jak se ocitla ve sklípku, kde na ni po více než 100 letech dopadl zády jeho vnuk zůstává záhadou. Děkuji Jardovi (jardavera ) za inspiraci a morální podporu při zakládání této kešky.