Čarodějnictví neboli čarodějství je označení pro nadpřirozené působení známé v mnoha světových kulturách, které však nemá žádnou obecně přijímanou definici. Ve většině případů je spojováno především se ženami a také s působením zla pomocí magie. To vedlo k pronásledování skutečných či domnělých praktikantů čarodějnictví, především v raně novověké Evropě.
V počátcích křesťanství byla víra v čarodějnictví považována za pohanskou pověru.
Zážitky čarodějnic byly chápány jako halucinace, a přestože v 9. století už byly v některých zemích zavedeny zákony trestající čarodějnictví smrtí, nedocházelo k žádnému rozsáhlému pronásledování. První představy o smlouvě s Ďáblem se objevily v 10. století ve spisu Canon Episcopi.
Až do 12. století však byly v literatuře čarodějnice běžně nazývány spíše jako
bonae feminae („dobré ženy").
Roku 1231 ustanovil císař Fridrich II. Sicilský za čarodějnictví trest smrti upálením. Ve 14. století se pak ve Francii začalo pro noční slety používat slovo sabat. Začalo se věřit, že čarodějnice jsou na sabatu fyzicky přítomny a obcují tam s Ďáblem. V tomto období byl setřen rozdíl mezi černou a bílou magií.
Soustavné pronásledování čarodějnic začalo ve Francii a severní Itálii kolem roku 1340 a zesílilo na sklonku 15. století. Roku 1484 vydal papež Inocenc VIII. bulu Sumus desidernatis, čímž pronásledováním čarodějnic pověřil Svatou inkvizici.
Pronásledování vyvrcholilo na přelomu 17. století, kdy byl popraven největší počet obětí zejména v německých zemích, Švýcarsku a Skotsku. Procesy však probíhaly víceméně po celé Evropě.
Účastnili se jich protestanti stejně jako katolíci. Pronásledování probíhalo ve vlnách, spojených s lidskou nespokojeností (hladomory, epidemie). Stále více se angažoval stát a ke stíhání čarodějnic byl vybudován speciální soudní aparát. Velmi často se využívalo mučení a po jednom obvinění následovalo mnoho dalších, založených na vynuceném doznání.
Pronásledování čarodějnic se na počátku 17. století rozšířilo i do amerických kolonií.
Neblaze proslulé jsou zvláště procesy ve městě Salemu.
Konec procesů nastal až v průběhu 18. století. Poslední obětí v Evropě byla švýcarská služka Anna Göldi, popravená roku 1782. Odhady počtu obětí se pohybují mezi 40 000 a 100 000. Příčina tohoto rozsáhlého pronásledování není zcela jasná. Mezi možné vlivy patří například napětí mezi katolíky a protestanty, renesanční zájem o magii, který mohl oživit víru v čarodějnictví, války, neúroda a očekávání příchodu Antikrista.
Jak najít čarovnou truhlu s pokladem?
Na úvodních souřadnicích keš nehledej. Nachází se tu místo, kde se v předvečer prvního máje tradičně konávalo pálení čarodějnic. Je to lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice.
Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících zemích a Skandinávii.
Cestu ti ukáží vyložené karty
N 49° 08. ??? E 016° 22. ???
Vyvaruj se nesnází, nechť tě světlo provází!
Přeji úspěšný lov!