Rádiové vysílací středisko RVS 1 Studánka
GPS souřadnice: 50.0750481N, 14.0794361E
Rádiové vysílací středisko RVS 1, s krycím názvem "Studánka", sloužilo za studené války jako přísně tajný spojovací uzel Varšavské smlouvy.
Areál byl vystavěn na dvouhektarovém pozemku v roce 1954. V tomto období patřil pod Ministerstvo národní obrany. K největšímu zlomu však došlo v roce 1972, kdy byly dobudovány obslužné budovy a celý areál přešel pod „VI. správu Ministerstva vnitra – III. odbor“. Ta zde působila až do druhé poloviny 80. let. Jednalo se o vojenskou kontrarozvědku, která v té době byla součástí StB (Státní bezpečnosti) – spadala tedy pod Federální ministerstvo vnitra. Na její žádost byl vybudován i elektrický plot a znatelně posílena ostraha celého areálu.
Koncem 80. let areál spadal pod vojenský útvar 3255 a nesl označení RVS1 – Studánka – Unhošť. Areál přešel z užívání FMV pod Ministerstvo národní obrany, které zde provozovalo radiové vysílací středisko sítě Generální štábu. Středisko bylo řízené dálkově z RPS Drahelčice a nevedlo mírový provoz. Fungovalo by tedy pouze za branné pohotovosti státu.
Obrana perimetru byla v roce 1972 tvořena trojitým plotem. Nebyla to náhoda, v tomto roce totiž objekt převzalo vojenské zpravodajství. Třetí plot byl kontaktní – elektrický s napětím 400 voltů, ten byl však zapnut pouze za bojové pohotovosti.
Za mírového stavu byla obrana tvořena detekčním drátem a několika SUPy – samostatně útočícími psy. Ti byli v areálu dohromady čtyři. Občas se objevují také spekulace, zdali mezi 2. a 3. plotem nebyly, v několika prostorech, použity také pyrotechnické nástrahy. Koncem 80. let a začátkem 90.let byl objekt též stanoven jako jedno ze záložních pracovišť GŠ ČSLA. Historie a využívání objektu od výstavby především do 70. let však zůstává i nadále neobjasněna, z důvodu spojitosti s kontrarozvědkou a utajováním informací i v současnosti.
Dominantou je nadzemní železobetonový bunkr, který má dvě patra (v přízemí se nachází technické zázemí a v 1. patře samotný vysílací sál). Celá stavba je konstruována jako klasický "dóm bunkr", u kterého se v případě leteckého bombardování vlna přes bunkr přehoupne a zanechá ho neporušený. Na konci 80. let bylo vybavení bunkru modernizováno.
Pohled na bunkr z čelní strany
V areálu se nachází také 3 železobetonové pevnůstky, které sloužily k obraně perimetru v případě proniknutí nepřátel do areálu - mají tedy kulometné střílny směrem k bunkru. Zbylé budovy sloužily k provozním účelům (školící středisko, sklady, garáže, atd.). Východně od areálu jsou asi 150 metrů vzdušnou čarou garáže pro vojenskou techniku. Na hřebeni nad bunkrem se nachází samostatně stojící dřevěná budova se dvěma podzemními cisternami, která areál zásobovala užitkovou vodou. Celkem areál čítal 24 staveb, každá nesla své označení červeným římským číslem na bílé čtvercové tabulce.
Garáže pro vojenskou techniku nedaleko areálu
K definitivnímu ukončení provozu a opuštění objektu armádou ČR došlo v roce 2002, na přelomu roku 2006/2007 byl pozemek předán do správy obce Horní Bezděkov, která zde chtěla zřídit vojenský skanzen a muzeum, které by bylo zaměřeno především na vojenskou historii po 2. sv. válce. Nějakou dobu byl bunkr pronajímán Klubu historickych vozidel Autodrát z obce Valdek, která chtěla do plánovaného muzea zapůjčit asi 20 vozidel. Plán se však nikdy neuskutečnil a tak obec objekt - na vlastní nebezpečí - zpřístupnila.