Naše cesty lemují stovky křížů, křížků, kaplí, kapliček a božích muk. Význam těchto zastavení bývá mnohdy zapomenut, zpravidla však připomínají nějakou významnou, smutnou či tragickou událost.
Dovolte mi tedy pozvat vás na některá tato místa. Pokud o tomto místě zjistíte víc, než je uvedeno v listingu, ráda informace doplním.
Smírčí kříže
Občas na svých poutích a toulkách krajinou můžeme narazit na smírčí kříž. Jde zpravidla o nízký kamenný kříž, tesaný z jednoho kusu kamene který se stavěl na místech neštěstí, nejčastěji pak vražd. Smírčí kříže mají kořeny až ve středověku, kdy bylo zvykem uložit coby součást trestu, snahy o smír a odčinění vraždy vytesat nebo vztyčit kříž – odtud název „smírčí“. Zpravidla musel vrah ještě bohatě vyplatit pozůstalé. Někdy lze i nápisem na smírčím kříži dohledat, jaká událost se na onom místě stala.
Boží muka a kapličky
Boží muka jsou většinou bíle omítnutá, střechu mívají pokrytou taškami, cihlami, dříve šindelelem. Často doplněnou malým křížkem. Stavěla se při poutních cestách, na místech různých událostí, ať již šťastných a zázračných, nebo i těch méně šťastných a tragických. Vždy sloužila k zastavením, nutila k zamyšlení a tvořila paměť krajiny stejně, jako byla ukazatelem cest a orientačním bodem poutníkům i lidem místním.
Křížky a kříže
Křížky zprvu byly asi dřevěné, ty se samozřejmě nedochovaly. Teprve s obdobím rozvoje měst v časném 13. století se vyskytují první kříže a křížky kamenné, zpravidla mohutné, oválné, masivní (baby). Bohužel však jen zřídka dochované. V dalších staletích následují kamenné kříže užších tvarů a provedení, které posléze doplňují i nahrazují kříže kované železné a od 2. poloviny 18. století kříže z oblíbené a tehdy módní litiny.
ke keši: chovejte se maximálně nenápadně. Vracejte keš na své místo